 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 28.2.2007
Vojtíšek se cpe cukrovou vatou...Po ránu se dnes mi povedlo dostat děti školky naprosto v pohodě. Sám jsem vyskočil hned z postele a dal tak dětem
příklad. Vojtíškovi byla jako již jako obvykle zabavena peřinka. Sotva jsem se vrátil z koupelny, už na mě zpoza prostěradla
vybafl,"Kuk, tady sem taťkó!" Že by se ranní vstávání lepšilo? Prozatím to tak vypadá :-)
Děti moc baví sledování nového Večerníčku. Nese titul Madla a Ťap a pochází z dílny režiséra Václava Chaloupka. Pan režisér opět nezklamal přinesl na
televizní obrazovky poutavou podívanou pro děti. Nejenom pro ně, občas se podívám i já. Martinka může na příhodách pejska a
malého rysa ostrovida nechat očka. I Vojtíšek a ten se pak hezky směje, když ho něco pobaví.
Před chvílí za mnou přišel k počítači Vojtíšek a začal rozvíjet velice dlouhou teorii, proč nejde na serveru zvuková karta.
Povídal,"Tatí já sem chtěél pustít ten počítač a von je furt ozbitej. Je tam blbá ta kalta. Dal sem tam to cédéčko a vono to
vybuchlo. Ta zvuková kalta se ozbila a vona se zmačkala takhle!" Dosti dobré vysvětlení, že ? Děti si tak nemohou hrát hry na
něm a Martinka pak za mnou běží s prosíkem,"Tatínku a můžu si zahrát na tom tvým počítači?" Dovolím jí to, žádný problém.
Zítra na mne čeká velice hektický den. Mám zapojit na drátotažnou linku poslední z odvíjedel drátu, dovezených z naší
Finské pobočky. Uff, snad to dopadne na výbornou. Každopádně se musím domů vrátit před půl sedmou podvečerní, aby
mohla Dana jet na cvičení. To jí nemohu udělat, abych se zdržel déle. Sám jsem si šel po osmé vyčistit mozek a proběhnout
se na novém stroji v tělocvičně. Pomalu se začínám zdokonalovat v technice. Na to musí člověk přijít a prostě neslevit.
Verze pro tisk...
 1.3.2007
Jak vypadá nechutné jídlo...?Dětí jsem si odpoledne příliš neužil. Až do půl šesté jsem ve firmě zprovozňoval poslední švédské odvíjedlo drátu,
dovezené z naší finské pobočky. Je to hezky zamotané, že? Naštěstí se mi to dnes rozjelo celkem bez problémů. Největší
problém jsem měl s notebookem, neboť jsem potřeboval upravit program ve stroji a DOSovský software nechtěl pod XPéčkama
běhat. Muselo se to nakonec nastartovat přes spouštěcí disketu a vůbec to byl horror. Hoďku a půl, než se to povedlo.
Dana odjela na cvičení a já se šel od pracovních problémů odreagovat do naší tělocvičny. Dětem stačí říci kde jsem a mají
se mnou bezproblémové spojení přes interkom z kuchyně. Já poprvé zažil při běhu na eliptikalu pokrok. Po deseti minutách
ustoupila únava v kolenou a najednou to šlo lehce. Hodil jsem tam o stupeň větší zátěž a odcvičil 26 minut. Úplně bez
problémů a únavy. Naprosto skvělý pocit. Přece jenom to během koukání na telku dosti utíká. Jinak - uběhnutá vzdálenost - 11
km ;-) Vše činím kvůli aktivnímu odpočinku a zvýšení kondice. Hubnout již nepotřebuji, to jsem zvládl loni před a během
dovolené na Djerbě(Ne dietou, ale zvýšenou fyzickou aktivitou - stačí třeba ve firmě více chodit. Fakt to pomáhá.).
Ještě před rokem jsem měl o sedmnáct kilo více ;-)
Po ránu se dětičky probraly opět bez větších problémů. Vojta sice mírně protestoval,"De je ta pežiná, mě jeé zimáá!" Pak
vstal, neboť jsem oba dva navnadil,"Tak co, jdeme do školky na karneval?" Už jsme tam mazali. Marťa se do kostýmu
kominíčka převlékla sama a Vojtíškovi jsem pomohl. Na hlavu dostal kočičí čepici s ouškama, na sebe kočičí svetřík s
dlouhým ocáskem. Však ho za něj některé zlobivé děti tahaly. To se přece kočkám nedělá, ne? Martinka si přehodila štětku
přes rameno a já je pak nalíčil. Marťu stačilo začernit na tvářičkách a Vojtíšek dostal růžový rtěnkový puntík na čumáček a
fousky černou tužkou na oči. Neměli chybu, škoda, že jsem s sebou nevzal digiťák ;-)
Ve školce dnes dětičky měly k obědu slepici na paprice s knedlíčkem. Martinka se hlásila, že snědla maso, což není až
tak pravidelné(Já jí totiž vysvětloval, že jsem si dal k obědu bezmasé jídlo - dušenou karotku s hráškem a bramborem -
mňam). Vojtíšek se k obědu vyjádřil po svém,"Slepice na papice mi vůbec nechutná, je to totiž takový nechutný jídlo!"
Málem jsem smíchy zapadl pod tůl :-)
Verze pro tisk...
 2.3.2007
Že by se blížilo Jaro...?Telefonoval jsem babičce, zdali by nám zítra nepřijela pohlídat dětičky. Máme důvod. Chystáme se totiž na letošní první
ples. Dana si vezme poprvé svoje nové a přiléhavé šaty - moc jí to sluší :-) Děti se na babičku také moc těší. Není divu, však
nám Martinka minule hlásila,"To je skvělý, že budeme sami s babičkou, to se budeme moct dívat na televizi i večer!" Proč ne,
člověk se má něco těšit a každý pátek není svátek ;-)
Tý jó, opět je mi dobře unaveně z pocitu, že jsem pro sebe něco udělal. Opravdu, před šestou podvečerní jsem si v
tělocvičně zaběhl rekordní třicetiminutovku a myslím, že to je optimální čas na každodenní trénink. Tedy, pokud to půjde každý
den. Prostě se na tom eliptickém stroji, bezvadně odreaguji od každodenních starostí. Jenom ještě řeším problémy s
odvětráváním. Místnost je relativně čerstvě nahozená a po tom dnešním tréninku vystoupala ručka vlhkoměru dosti vysoko.
Stěny se místy orosily a tak jsem musel nasadit sušičku vzduchu. Já s tím počítal a tak máme v tělocvičně i ventilátor na
odtah vzduchu. Jenom ho to chce, asi zapnout před začátkem cvičení a ne až po něm. To se musí prostě vyzkoušet ;-)
Po cvičení jsem zajel ke kamarádce a vyzvedl děti. Spolu jsme dokončili rybičkovou pomazánku a povečeřeli. Poté se
děti vrhly na DVD Kostičky a chvíli sledovaly televizi. Byl tam i jeden příběh o Jaru. Vojtíšek mi hned hlásil,"Já bysem taky těél
malůvat ty velikonoční vajíčka!" Jenomže je právě malovali voskem. Martinka vysvětlovala,"Ty tohle nesmíš Vojto, ty by ses o tu
svíčku spálil. To můžu jenom já, já už si dám pozor!" Vidíte, jak se těšíme na Jaro? Když už nás ta paní Zima totálně
zklamala. Martinka rozvíjela svoje teorie ještě dále,"Taťkó? Víš, že sluníčko chodí spát za něco vysoký? Na horách za horu a v
nížinách za stromy. Tak tomu je, víš?" Dobrá teorie, že? ;-)
Verze pro tisk...
 4.3.2007
Včerejší super ples a dnešní jarní odpoledne...Dnešní článek začínám psát, zalit endorfiny po půlhodinovém tréninku v tělocvičně. Ptáte se, proč ta včerejší odmlka? To
víte, v pátek jsem zatelefonoval hradecké babičce, zdali by nemohla přijet pohlídat děti. My tak mohli sobotní večer vyrazit na
Rodičovský ples. Užili jsme si jej beze zbytku, jen co je pravda. A toho vypitého červeného vína. Jenomže jsme na druhou
stranu podali velice slušné výkony. Polka, valčík, disco, ploužáky a v závěrečné hodině jsme se pokusili o tanec Cha cha v
podobě z tanečních kurzů, které jsme společně navštěvovali. Sice jsem v čače během figur a výměn občas klopýtl, ale ono se
to nezapomíná. Dost jsme si ples užili, máme z něj příjemný pocit a vzpomínka padla, na naše kurzy tance pro pokročilé, kde
se tančilo i dosti složité Passo Doble. Po půlnoci parket prořídl a tak jsme s Danou tančili ostošet a bez oddechu. Jak bych
řekl - ve správné aerobní zátěži. Po ránu v devět mi vůbec nic nebylo. Co se týče alkoholu a také únavy nohou a těla ;-)
Chcete vědět, v kolik proběhl náš návrat domů? Šli jsme, jak se říká, S basou. Muzikanti skončili a zbylé čtyři páry,
včetně nás, odešly domů. O půl čtvrté. Plusová byla i výhra v tombole - na třicet losů - tři ceny. Velice pěkná dřevěná váza -
ruční práce, quartzový budík a kornout oříšků. Martinka dostala budík a byla z něj úplně nadšená. Již delší dobu se chce
nechat budit vlastním přístrojem. Hned zítra po ránu jej otestujeme :-)
Dnešní, vyloženě jarní odpoledne nás po obědě vyhnalo ven. Spolu s babičkou, tu jsme pak vezli s Marťou na vlak do
sousedního městečka, až těsně před druhou. Děti si vzaly kolobrndy a Martinka jezdila jako drak. Jak se Vojtíšek minule
koloběžky hned vzdal, dnes mi ji půjčil velice nechotně. Stejně jsem si zajezdil, i když na té Vojtově je psána max. zátěž
padesát kilo. No, překračuji to o nějakých dvacetdva. Ale kolobrnda drží. I při jízdě z kopce, kdy mi pod přední kolečko spadl
kamínek a já málem skončil v saltech na asfaltu. Jen tak tak se mi to podařilo doběhnout ;-) Vojtíšek mi koloběžku posléze
zabavil a před našimi zraky se na ní odrážel ostošest. Ba co víc - udržoval rovnováhu. To se mu bude zanedlouho hodit, až se
bude učit šlapat na kole bez stabilizačních koleček. To se prostě musí naučit, stejně jako Marťa v jeho věku ;-)
Pokud se Vám zdají děčtiky na druhé fotce poněkud zmalované, tak si hráli na šašky. Kdo to však má odličovat, že? ;-)
Verze pro tisk...
 5.3.2007
Martinčin budík v akci...Dnes jenom krátce, je totiž hodně hodin. Po ránu se stala naprosto nevídaná věc. Martinčin budík totiž zafungoval na
jedničku. Přesně v šest začal pípat a dostal již od večera natěšenou Martinku z postýlky. Ta si zaběhla pro oblečení a
bleskurychle si ho na sebe natáhla. Bezprostředně poté se věnovala čerstvě se probudivšímu Vojtíškovi. Pomohla mu s
oblékáním a ještě ustlala postele. Nevídané, neslýchané. Dokonce i mne tahala zpod peřiny. Ale jo, školku jsme stihli bez
problémů a já se do práce také dostal včas. Takže pohoda, klídek, tabáček ;-)
Minulý týden jsem kromě stroje v tělocvičně zprovoznil i nově objednaný prostorový termostat na plynový kotel. Ten náš
minulý spínal totiž každých deset minut, i kdyby měl topit třeba jenom deset sekund. Čím blížeji byl u žádané teploty, tím
kratší topné intervaly. Jedná se o tzv. PWM(Pulse Width Modulation), tedy Pulsně Šířkovou Modulaci o intervalu deseti minut.
Jenomže ty časté starty zlikvidovaly v kotli relé, spínající oběhové čerpadlo, jak jsem psal před nedávnem. Výměna za nový
termostat s normálním spínaním však nakonec vzala za své. Dnes navečer jsem vracel původní model na své místo. Ten nový
totiž zatopil, dosáhl teploty a pak kotel více než tři hoďky o víkendu nepracoval. Vychladly radiátory a byla relativní zima. Není
divu, ten pulsně řízený programátor je totiž inteligentní - má tzv. Fuzzy logiku. Je samoučící a dokáže se naučit, jak reaguje
místnost na teplo z kotle. Výsledky si ukládá do paměti a neustále je přehodnocuje. Prostě záchvěv umělé inteligence. Už je
to tak, ten inteligentní stál čtyři tisíce a ten nový pouhých šest stovek. Někde to musí být znát ;-)
Jak vidíte na fotce, Vojtíšek si hrál na indiána. Tohle bylo před spaním. Tak dvě hodinky předtím mu Martinka zmalovala
celý obličejíček červenou barvou. Nevím co to bylo, ale jednalo se o něco z jejího kufříku s líčením. Vojtíšek tak opět trpěl,
když jsem mu nánosy barvy drbal odličovacími tampóny a speciálním maminčiným krémem ;-)
Verze pro tisk...
 6.3.2007
Mírné rozčarování a vratné lahve...Podvečer mi přinesl mírné rozčarování. Abyste tomu rozumněli - šel jsem si jako každý den zaběhnout do tělocvičny na
eliptikalu a posléze rozehřátý zaposilovat. Bohužel, po patnácti minutách běhu došlo k prasknutí takové pružné podložky na
hřídeli madel stroje. Vymezuje to axiální vůli hřídele během šlapání. Jede to i dále, ale je to mírně slyšet. Výrobce modelu
KETTLER VERSO 100 za to jistě nemůže, přece jenom taková podložka musí něco vydržet. A ne týden provozu. Jasná to
vada materiálu. Už jsem kontaktoval servis a stačilo by mi, aby poslali novou podložku. Vždyť jsem ten cvičební stroj stejně
skládal sám. Nic na tom světě není jednoduché ;-)
Jinak - to pravidelné cvičení má příznivé důsledky. Prostě si ho užívám stále více a únava pomalu ustupuje. Na
pravidelném pohybu opravdu něco je. Je to jako droga :-)
Zatímco jsem trávil čas v tělocvičně, dětičky sledovaly Večerníčka. Mají se mnou telefonický interkomový kontakt,
jenomže ten poslední dobou příliš nepoužívají. Vystačí si sami. Vojtíšek se dokonce pustil i do uklízení hraček, donesených ze
školky. To víte, po ránu si se mnou do auta děti kolikrát vezmou velké hračky a pak je ve školce zapomínají. Chudák maminka
je posléze táhne najednou v igelitce, jako například dnes.
Já se odpoledne pustil do další plánované činnosti. Tou je vystěhování jediné přízemní místnosti, kterou doposud obývajjí
myšičky. Jedná se o chodbu za kotelnou, směrem na půdu. Potřebuji ji vystěhovat(Za tím účelem jsem odtamtud
vytahal hromadu materiálu s názvem vratné lahve a i jiný "bordel"), vyspravit klenbový strop, nahodit, naštukovat,
vybetonovat podlahu, vyzdít schody na půdu, vybourat stěnu do ložnice a zazdít dveře. Jó, ještě na nové plastové okno bych
zapomněl To máte cihly,
vápno, písek, cement, míchačku, dráty, ty dvojlinky, trojlinky, krabice pod vypínače, krabice odbočné ;-) Ptáte se, proč to
děláme? Dobře se ptáte. Chceme, aby se do ložnice chodilo z chodby. Tak to bylo před deseti lety, kdy jsem předělával
obyvák, nynější dětský pokojíček. Dveře mezi pokojíčkem a ložnicí příjdou zazdít. Děti tak získají více soukromí, a my také.
Nenudím se, že? ;-)
Verze pro tisk...
 7.3.2007
Naučte se improvizovat...Včerejší reklamace eliptického crossového trenažeru měla u firmy Kettler velice rychlý průběh. Už mi odepsali, že posílají
nové pružné podložky, za tu prasklou. Takže v pohodě. Pokud vše dobře půjde, do konce týdne to složím. Navíc jsem získal
kontakt na servisní středisko v nedalekém městě :-)
Martinka si opět zapomněla zapnout večer budík a tak ji opět budila maminka. Dnes se na ranní akci důsledně připravila,
takže by se neměla situace opakovat. Jediným problémem je však Vojtíšek. Již dnes po ránu jaksi kašlal, tak jsem mu dal
kapky proti kašli. Do školky ještě šel. A velice ochotně. Horší to však bylo odpoledne. Vojtíšek má teplotu a spustila se mu
hustá rýma. Co naplat, do školky v tomhle stavu nemůže. Zítra se mnou pojede pouze Martinka :-(
Martinka chce poslední dobou stále něco tvořit. To je inspirace ze školky, viďte? Včera se mnou šla na chodbu, kterou
uklízím a našla tam v krabičce uschované korkové špunty z lahví od vína. Prostě jsem je tam nastřádal. Honem s nimi běžela v
náručí do pokojíčku,"Tatínku, já z nich něco vyrobím! Kde je to lepidlo Herkules?" Bohužel, došlo. Měl jsem jenom vteřinové v
ledničce, jenomže s tím nemůže Martinka sama lepit. Přilepila by se, je totiž značně kvalitní. Takže jsem jí ponejprv krájel
špunty na kolečka, aby se prý neřízla. Poté jsem lepil vteřiňákem očičkové a pusinkové korálky. Mno, jelikož jsem právě
připravoval večeři, tak došlo na slova,"Martinko, vyrábíš si to sama, nebo to dělám já?" Martinka se zamyslela,"Tatínku, nemáš
náhodou oboustrannou lepící pásku?" Měl jsem a tak si zbylé komponenty Marťa zalepila pomocí ní. To je ono - naučit se
improvizovat. To dělám téměř každý den v práci. A slavím úspěchy :-)
Odpoledne jsem strávil na odloučeném pracovišti a tvořil zázraky. Celkem se mi daří. Drátuji, programuji a prostě v
pondělí, má ta nová linka jet. Vše je dosti na hraně a ještě před chvílí jsem kreslil do pracovního sešitu nová schémata
zapojení, jenž mám do konce týdne realizovat. Po oživení vše přemaluji na počítači, v legálním programu sPlan.
Zbývá komentář k fotkám. Na první dětičky uklízejí pohromu v pokojíčku. Copyright druhé opět patří Martince - vyblejskla
slony - tem jeden je její a druhý Vojtíška :-)
Verze pro tisk...
8.3.2007
Že by zápal plic? To néé...Vojtíškův zdravotní stav se dnes velice zhoršil. Natolik, že s ním byla Dana odpoledne u paní doktorky. Ta si Vojtu
poslechla a konstatovala jediné,"Je to jistě zánět průdušek, Vojtíšek dostane antibiotika!" V každém případě nás poslala v
úterý na rentgen, zdali se náhodou nejedná o zákeřný zápal plic, neboť byl náběh nemoci podezřele rychlý. V tom případě by
ho nemusela pustit do školky i šest týdnů, což by nám značně zkomplikovalo bežný pracovní život. Babičky máme daleko,
předaleko a navíc moje máma stále pracuje, takže k nám může těžko přijet na celý týden. Dana se chystá, vzít si ošetřování
na příští týden. Počítám i s tím, že bych si poté vzal také ošetřovaní a zůstal s Vojtíškem doma. Naštěstí to moje pozice ve
firmě umožňuje. Rodina je přece jenom přednější.
Když už jsem nakousl práci - dnešek mi přinesl jedno jasné dopolední vítězství v našem horním závodě. Podařilo se mi
bleskově vyřešit problém s jednou složitou linkou, s jejíž závadou si tamní elektronici nevěděli deset dní rady. Stačí připojit
notebooka přes takový převodník za čtyřicet tisíc ke stroji a už to je. Když víte kam sáhnout v anglicky se tvářícím programu,
máte vyhráno. Hned jste hvězdou. Moje nadšení vyprchalo po příjezdu pick-upem, zpět na mé pracoviště. Tam už čekala
stojící, naše nejrychlejší, italská drátotažná linka. Laboroval jsem tam v elektronice a řídícím systému, více než šest hodin. Co
spuštění, to přetrh drátu na několika místech a obsluha po mě málem házela nářadím. Copak za to můžu? Až na pokraji sil
jsem závadu našel. Stroje jsou prostě stále složitější a závady zapeklitější ;-)
Domů jsem se dostal až těsně před šestou. Dana jela na potřebné cvičení a já měl děti na starost. Vojtíšek kupodivu
ležel v obyváku na gauči pod dekou a sledoval pohádky z DVD. Má být v klidu. Před chvílí - o půl desáté konečně usnul. Není
divu, nemá teplotu. Když jsem ho měřil, teploměr vykázal třicetšest osm. Jistá to naděje, že se o zápal plic nejedná. Kéž by.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.3.2007 12:30:42 Lucka + 2 holky vrad(zavinac)volny.cz
Přeji Vojtíkovi a vám, rodičům, ať je brzy v pořádku.
A můžu se zeptat, jak lze zajistit střídání obou rodičů na jednom OČR? Já měla pocit, že to nelze. Taky bychom to občas ocenili |
9.3.2007 20:35:47 Radek webmaster(zavinac)emartinka.cz
Mno, prozatím jsme to nezkoušeli. A asi zatím nebudeme, jak si přečtete brzy v dnešním článku. Zdravím naši věrnou čtenářku :-) | |
 9.3.2007
Budeme se dnes večer žínit...?Jak jsem vás včera nastrašil, dnes je vše jinak. Vojtíšek již zakašle oproti včerejšku dosti sporadicky. To je úleva. Navíc
vůbec nechce ležet v postýlce pod peřinkou a po celý den běhal po domě. Máte nějaký recept, jak donutit tři a půl leté dítě,
aby nehnutě leželo? Já tedy nemám. Dělá si, co chce. To už by muselo být opravdu zle, ale to vím z vlastní zkušenosti. Nebo
Vy to neznáte? Někdy kolem osmé třídy jsem prodělal třikrát opakovanou angínu, během níž jsem spolykal neuvěřitelné
množství ruských antibiotik Tetracyclin. Po nich se mi totálně rozboural krevní obraz a doktorku to celkem vyděsilo. Víte, jak
jsem sám doma ležel? Jenom co máma odešla do práce, tak jsem doma po celý den řádil. Žádné ležení, ani náhodou. Máme
pak po svých dětech vyžadovat něco podobného? Vždyť jsme byli stejní ;-)
Vojtíškova nemoc je, jak se zdá, zavčasu podchycena. Může však tak rychle zabrat antibiotikum? Asi ne. Je možné, že
by se Vojtíšek do dnešního dne vzpamatoval za použití konvenčních léčiv ;-) Těžko soudit, obzvláště za toho včerejšího
šíleného kašle. I noc prokašlal. Před spaním dnes však žádnou zvýšenou teplotu Vojtíšek nevykazuje. Jedná se o podobnou
záhadu, jako u mne před měsícem - po ránu přes čtyřicet a večer normál. Prostě i ty bakterie a viry nejsou, to, co na našich
mladých časů ;-)
Navečer jsem jel z práce na velký nákup do supermarketu a zakoupil mimo jiné, dětem Kinder vajíčka. To bylo radosti z
hraček. Martinka si vyloupla z vajíčka opičku a hned si ji pojmenovala po svém,"Já jsem opka Džudka!" Martinka má tendeci
některá slůvka zkracovat. A Vojtíšek? Jakbysmet. Před sprchováním se mne ptal,"Tatínku, budeme se dnes žínit?" Měl na
mysli mytí žínkami - drbalkami :-)
Dovolte mi ještě komentář k fotkám - na první obdivuje Vojtíšek Martinčinu poličku na nový budík. Vyrobila si ji sama, za
pomocí mé, oboustranně lepící pásky. Na druhém fotu pak jistě poznáte, že u nás již nastaly Velikonoce. Dana veškerá
vajíčka na vaření vyfukuje a dětičky se pak činí. Prostě a jednoduše, Jaro je tůůů! :-)
Verze pro tisk...
 10.3.2007
Co je to skoroúraz...?Vojtíšek by již nutně potřeboval vlastní psací stůl a kolečkovou židli. Takhle se o pracovní plochu dělí s Martinkou a o židli
se mnou. Já pak sednu u počítače na židli, ani se nepodívám a bác, rázem letím na zem a hlavou praštím o skříň. Kdepak, to
si vymýšlím, ale dnes po ránu se mi to málem stalo. V práci bych to napsal do formuláře a kolonky Mohlo se stát, ale nestalo
se. Jedná o tzv. Skoroúraz. To vymyslela anglická konzultační firma. Prý máme příliš pracovních úrazů a žádné skoroúrazy. V
Anglii a vyspělejším světě je prý vše naopak. Tomu fakt nerozumím ;-)
Psací stůl a židli dostane Vojtíšek ke čtvrtým narozkám. Alespoň bude mít nějaké velké dárky. Jste zvědaví na jeho
zdravotní stav? Přes den jsme ho neměřili a asi není důvod. Sem tam si zakašle, ale lepší se to. To je dobře. Tímto opravuji
chybnou informaci o úterním rentgenu. Máme se hlásit u naší doktorky a ta teprve rozhodne, zdali má jít Vojtík na rentgen.
Martinka se moc těšila na tento víkend, strávený u babičky. Kvůli Vojtíškovi jsme nakonec zůstali doma. Martinka se totiž
moc těšila, jak se projede na svých in-lajnech po vyasfaltovaném házenkářském hřišti. Bohužel. Já jí slíbil, že půjdeme dnes
bruslit na silnici nad fotbalovým hřištěm. Déšť nám však plány překazil. Snad zítra. Odpoledne jsem se vypravil do externí firmy
v Nákupním městě, abych jim zapojil nový, dosti složitý stroj na výrobní lince. Šlo to dobře, až na návrat v šest
hodin. Akorát na večeři. Dana uvařila mňamku - těstovinové vrtulky se smaženicí z hub a zeleniny. Dětičky si dopřály
těstovinky s cukříčkem. Zato my si pochutnali. Poslední dobou si rád dopřeji bezmasé jídlo. Prostě si to vychutnávám.
Například včera v práci zvítězila moje chuť nad svíčkovou s knedlíkem. Dal jsem si raději sýrové tortelliny se špenátovou a
sýrovou omáčkou. Italskou kuchyni prostě miluji. Možná za to může i několik pracovních návštěv Itálie. Tam jsem ochutnal
vše, včetně mořských plodů a škeblí. Fakt bych si na něco podobného zvykl :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
28.2.2007
1.3.2007
2.3.2007
4.3.2007
5.3.2007
6.3.2007
7.3.2007
9.3.2007
10.3.2007
- 
24.5.2007
