|
---|
Hlavní menu |
---|
| |
---|
|
---|
Kniha návštěv |
---|
| |
---|
|
---|
Webmaster |
---|
| |
---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 29.4.2007 Víkendový návrat...Opět se vracím zpátky na Internet. Uplynulých pár dní jsme totiž strávili u babičky a dědy a ve čtvrtek se to kvůli práci na
PC také nedalo. Domů jsme se vrátili dnes navečer, Vojtíšek si v autě schrupl a Martinka také překvapivě příliš nekomentovala
moji jízdu. Pouze Vojtíšek se čílil při odjezdu od babičky a dědy,"Tatínků, ale todle auto má pšecé žídit jenom maminká!"
Maminka by normálně jela, jenomže si před obědem dala se všemi aperitiv, takže to bylo jasné.
V sobotu nám Martinka u babičky předváděla, jak už umí jezdit na bruslích - inlinech. Pěkně se odráží a již dokáže
probruslit i více než metr. Piluje styl, jak jenom může. Ještě tak, kdybychom měli doma kde jezdit. Maximálně na nové
asfaltce za hřištěm, ale tam jezdí občas auta. Padl tu i jeden návrh - co takhle, nechat vyasfaltovat okruh na naší zahrádce,
když už tam rušíme další záhonky? Mno, je to hezké, ale kdo to bude financovat? Ještě to tak zřídit jako veřejné a vybírat
vstupné ;-) Na jednu stranu, by nám ubyla plocha na sekání trávy.
Martinka vymyslela v poslední době způsob, jak si sama uvařit čaj. Přisune židli ke kuchyňské lince, vytáhne hrníček bez
zlatého proužku, natočí vodu a šup s tím do mikrovlnky. Namačkat padesát sekund a spustit stroj, zvládá levou zadní. Pak už
jen v ohřáté vodě máchá pytlík a pije ten ovocný výluh,"Tenhle čajíček jsem si uvařila sama, víš? A proto mě moc chutná!" To
je dobře ;-)
Zbývá přidat komentář ke druhé fotce - navečer jsme ještě jeli k babičce do Hradce a Vojtíšek tam u strejdy v pokojíčku
sledoval na počítači DVD Pat & Mat. To mají děti moc oblíbené. Buhužel už my dospělí, začínáme být na ony chytlavé
melodie dosti alergičtí ;-)
Verze pro tisk...
30.4.2007 Vojtíškova první čarodějnická stezka odvahy...Dnes se opět poněkud opožďuji. Na jednu stranu není divu - jenom se podívejte, co je za datum. Vše začalo již ráno,
když jsem do školky vedl naše dvě dětičky, vymóděné za čarodějnici a čaroděje. Tam už nás vítaly stylově oblečené paní
učitelky. Marťa měla na hlavě značný rozcuch, skoro jako každý den, co se nestačí učesat. Na děti čekal dosti bohatý
školkový čarodějnický program ;-)
Já se odpoledne z práce uvolnil o něco dříve a tak jsme mohli spolu s maminkou dojít pro dětičky do školky. Dana coby
skutečná maskovaná čarodějnice a já v civilu s kamerou a digiťákem. Natočil jsem toho snad dost, aby to dalo na DVD pro
případné zájemce. Celá akce začínala u Obecního úřadu, kde pan starosta naléval po sklence všem maskám, kromě dětí,
samozřejmě. Country kapela již seděla na dřevěném voze taženém koníkem a za nimi se vydal celkem velký průvod masek.
Jelikož se šlo po místní komunikaci na horní konec obce, i provoz se dal zvládnout. Nejdivočejší čarodějnice se dokonce
nabízely, že drobný úplatek košťátky očistí každé projíždějící autíčko. Děti se bavily a o to šlo hlavně :-)
Po příchodu k chatě pod sjezdovkou, došlo na oceňování nejlepších masek vybranou porotou - jak jinak, z řad
nejsličnějších čarodějnic. Po rozdání cen se dospělí vrhli na nějaký ten půllitr pivka a došlo i na něco tvrdšího, jak už to na
podobných akcích bývá. Dětičky spolu řádily na širokém dalekém prostranství - jedná se o rozlehlé louky. Po dlouhém
travnatém okruhu se i proháněl kočár s koníčkem, jenž vozil zdarma všechny děti, mnohdy i několikrát. Prostě, děti měly
zážitků nepřeberně. O půl osmé došlo i k zapálení velké vatry a hned jsme se konečně ohřáli. Není divu, venku je opravdu
řádná kosa. To jsme se ale v uplynulou sobotu namlsali léta. Vojtíšek však někdy o půl desáté žadonil,"Tatínku, půjdeš už se
mnou domů?" Šel jsem. Vojtík tak podnikl svoji první stezku odvahy. Šel bez řečí za ručičku přes půlku obce, a to potmě.
Vůbec se přitom nebál. To je dobře ;-)
Verze pro tisk...
2.5.2007 Velké sekání trávy...Ostošest právě makám na školkových webovských stránkách. Je toho hodně, co je potřeba přetvořit z formátu Wordu na
internet. Text se totiž formátuje zcela odlišně. Rozhodně se nenudím. A to na mne zítra čeká v práci Indický kolega -
elektronik a spolu máme za úkol, namontovat frekvenční měnič na italskou linku. Je to hezky mezinárodně pomotané, že?
Není divu, pracuji ve velké nadnárodní firmě. Jak už jsem zjistil, v Indii mají oproti nám velké plus - oni totiž mají angličtinu
všichni povinnou - jako druhý jazyk. To se to pak dobývá svět ;-)
Odpoledne jsem se vrhnul na sekání všech našich pozemků. Panující sucho je strašlivě znát - takhle prašné sekání
nepamatuji. Vojtíšek pracoval se mnou. Jakmile zmerčil sekačku, už běžel pro svoji plastovou,"Já budu tatí, sekat s tebou!" V
cuku letu se mi pletl pod nohy. Málem jsem mu sekačku rozšlápl. Už je to dosekáno, už je to hotovo :-)
Vojtíšek si po večeři hladil bříško a povídal,"Já mám úplně pyný bíško! Dáš mě něco jinýho?" Maminka však
opáčila,"Když máš tak plný bříško, tak už se ti tam nic nevejde, viď?" Vojtík však rázně argumentoval,"Ale já tam mám ještě
maličkatou dílku!" Aha, tam by se jistě bonbónek vešel. Nedostal však nic :-)
Před chvílí jsem se vrátil z domácí tělocvičny a jsem v dobrém rozpoložení. Dětičky usnuly také relativně dobře - Martinka
dnes zvítězila. Vojtíšek tu hauzíroval ještě ve čtvrt na deset a tvrdil,"Tatínku, mě se ale vůbec nechce spinkat!" Tak jsem ho
odpálkoval,"Vojtíšku, nemusíš v žádném případě spát. Stačí, když budeš ležet!" A víte, že to zabralo? Jakmile Vojta zalehl, už
spal. A pak že se mu nechce ;-)
Na druhé fotce je vyobrazen bodlák u ostružinového keře na zahrádce. Je až neuvěřitelné, jak se rostlina dokáže
adaptovat na pravidelné týdenní sekání. Pěkně se připlácne k zemi a sekačka jí neublíží :-)
Verze pro tisk...
3.5.2007 Tatínkové občas zapomínají...Dnes jsem prapůvodně ani nechtěl nic psát, ale okolnosti mi nedaly. Pracuji totiž na školkovém webu. To je ovšem takový relax, po celodenním zápřahu v práci. Abyste byli v obraze - indické kolegy jsem měl nakonec za zády dva - po ránu stáli nastoupeni v nažehlených kalhotách a bílých košilích vedle mne - já byl v montérkách. Když se anglicky zeptali, zdali mají odnést ten špinavý frekvenční měnič do patra, vůbec neprotestovali. Přitom se maličko umazali. Ztráty jsou povoleny, no ne? ;-)
Já se zatím vrhnul do drátování a následného programování přes notebooka. Dalo mi to celkem zabrat - dětičky vyzvedla ze školky milá teta, neboť maminka trávila pracovní den v matičce Praze. K tetě jsem dorazil až někdy o půl šesté a děti jsem konečně dostal do auta až před půl sedmou. Vůbec se jim domů nechtělo.
Dopoledne čekalo na děti focení. Po příjezdu do školky mi paní učitelka povídala,"Všechny věci na focení si položte nahoru na skříňky!" Tím bylo myšleno oblečení. Martinka hned začala povídat,"Paní učitelko, já mám na focení od maminky vybraný překrásný červený šatičky. Viď že si mě je vzal tatínku v tý tašce?" Kdepak, nevzal. Paní učitelka hned zachraňovala situaci?"Víš Martinko, tatínkové občas zapomínají!" Je to pravda. Hned jsem vystartoval během k domu a vzápětí donesl tašku s šatičkama na focení ;-)
Verze pro tisk...
5.5.2007 Jako na koni... :-)Včera jsem se maličko odmlčel - není divu, přijely k nám obě dvě neteřinky spolu s maminkou. Takže jsme my dospělí
poseděli večer se sklenkou vína, zatímco vedle řádily dětičky ostošest. Usnuly opravdu hodně pozdě. A to na nás po ránu
čekala velká turistická akce, jíž jsme se zúčastnili v plném počtu. Vojtíšek měl však včera po ránu nějaké problémy, díky nímž
byla málem celá akce narušena. Hned Vám popíši situaci. Děti jsem včera odvezl jako obvykle do školky. Až potud v pohodě.
V práci jsem stihl svačinu a poté o půl osmé, pravidelnou výrobní schůzku. Takže to podstatné proběhlo ;-) Těsně po osmé mi
však telefonovala ředitelka naší školky,"Hele, můžeš si přijet pro Vojtíška? Před chvílí se poblinkal a je celý zelený! Mám
obavy, aby to nebylo něco horšího!" Jel jsem já, po čtvrteční instalaci měniče, za asistence indických kolegů jsem měl
splněno, tak proč ne. Vojtíšek se během dopoledne doma náramně vzpamatoval a před polednem jsem si s ním risknul zajet
do Tesca na nákup. Už byl naprosto v pohodě. Žádný problém. Kdybyste viděli, jak se dnes navečer cpal cukrovou vatou -
Martinka se s ním rozdělila. Takhle nevypadá dítě, které má nějaké problémy, že? ;-)
Jak vidíte na dnešních fotkách, Martinka se velice chtěla projet na koni. V cíli pochodu se právě objevili dva minikoně -
Vojtík osedlal za úplatu černého - Blacka a Marťa zasedla na hnědáka. Sice to něco stálo, ale děti mají super zážitek.
Obzvláště Vojtíšek mi po projížďce kolem hřiště hlásil,"Tatínku, von ten koník tak nějak brnká, když šlape! Ale líbí se mi to!" :-)
Na pochodu jsme zvolili nejkratší trasu - 16km. Sice byla navíc mírně pokrácena jedním vlakovým spojem, ale to celé v
zájmu, aby i ti nejmladší došli do cíle po svých. Podařilo se. Vojtíšek kráčel opravdu staatečně. Ušel něco přes deset
kilometrů a až těsně před cílem protestoval,"Maminkó, mě už bolej nožičký, já si chci sednout!" My neslevili a Vojtíšek došel.
Dostal diplom a vzápětí už řádil na nafukovací obří skluzavce ;-)
Verze pro tisk...
7.5.2007 Vojtíšek je technický typ...Právě usilovně pracuji na školkových webovských stránkách. Je toho ještě hodně na jejich doplnění. Dětičky vedle v
pokojíčku usnuly celkem bez problémů - těsně před devátou nebylo co řešit. Takže mám na práci klid. Navíc jsem si dnešní
cvičení přesunul těsně před sedmou, neboť jsem byl doma sám - Dana odešla s dětičkama na návštěvu ke kamarádce.
Ranní probuzení neprobíhalo až tak dle mých představ. Kdosi zazvonil u dveří. Martinka hned startovala, aby mi vzápětí
referovala,"Tatínku, tam u dveří stojí nějakej pán!" Tak jsem se šel podívat. Stál tam můj kolega z práce. Hádejte proč. Prý mi
právě končí dnešní dovolená a vedoucí výroby si žádá můj okamžitý nástup. Od půlnoci stojí linka, jenž zásobuje drátem další
tři. Takže průser. Navíc to stálo již od půlnoci a nemohli se mi dovolat na mobil bez signálu. Linku jsem nakonec ještě před
polednem zprovoznil přehráním softwaru(Tím jsem opět firmu zachránil, neboť servis z Německa by jistě nepřijel dnes ;-) ). A
že mi to dalo. Starý řídící systém od Siemensu - Simatic S5 je již relikvií a tomu odpovídá i programovací nástroj - laptop
Siemens, 14 roků starý a namísto Windows - MS DOS. Prostě vykopávka. Jenomže to celé stále ještě tvoří hodnoty ;-)
Vojtíšek se odpoledne věnoval jízdě ve svém autíčku po zahrádce. Bohužel se mu velice brzy vybil akumulátor, jelikož
jsem jej včera nedal na nabíječku. Vojta si však poradil - otočil auto vzhůru kolama a že prý ho půjde opravovat. On je vůbec
velice technický typ(Že by po tatínkovi?). Když se v sobotu na pouti hopal na houpačce a byl zabržděn pomocí brzdy, jakmile
seskočil, tak hned zkoumal princip brždění houpačkové lodičky. Jo jo, já také spoustu zařízení preventivně rozšroubuji, abych
se přesvědčil, z čeho se to skládá. :-)
Verze pro tisk...
8.5.2007 Vojtíšek má svůj nový pracovní stůl...Venku dnes po celý den přeháňka střídala přeháňku, což je jenom dobře. Dosti bylo sucha. Dveře se tak u nás netrhly a
děti měly na návštěvě kamarády. Dopoledne se však dostaly na chvíli ven a vzhledem k mokrému režimu, všude po zahrádce
lezli šnečci. Prozatím naštěstí ti s boudičkami(Houmlesáky bez domečků tu v žádném případě nechceme ani vidět - mám na
mysli přemnožené slimáky). Děti je sbíraly do sklápěčky od náklaďáku a pak jim vystavěly šnečí farmu - ohradu obloženou
polínky a plnou chutného listí. Tam Vám bylo ale šneků ;-)
Snažím se doma pracovat ze všech sil. Včera jsem obouchal staré omítky vzadu na chodbě. Teď potřebuji zpevnit spáry
mezi cihlami a poté proběhnou další rekonstrukční práce. To víte, dům je starý téměř 200 let. Přes chodbu se chystáme chodit
do ložnice, abychom dětem necourali přes pokojíček. Budou mít více klidu. I my ;-) Ještě mi dovolte komentář ke druhé fotce.
Vojtíšek právě zasedl za svůj nový stůl. Již delší dobu jsme mu chtěli zakoupit stejný psací stůl, jaký má Martinka. Dnes však
- v souvislosti s chystanou přestavbou chodby a ložnice jsme si vzpomněli na starý konferenční stolek, uložený již téměř deset
let na půdě. Tak jsem ho přinesl dolů a po změření výšky nastalo krácení nožiček pilkou. Vojtíšek má rázem svůj stoleček na
tvoření a malování. Postavili jsme jej do pravého úhlu k Martinčinýmu psacímu a tak mají oba dva okenní světlo zleva a to samé
i od Martinčiny lampičky. Se stolem Vojtíšek nějaký pátek vydrží a než půjde do školy, dostane také velký psací stůl :-)
Verze pro tisk...
10.5.2007 Zítřejší velká školková akce...Dnešek byl pro mne dosti našlápnutý. Maminka odjela na služební cestu a já vezl jako obvykle děti po ránu do školky.
Však jsem je honil nepěkně. Vojtíšek nechtěl vstávat a neustále křičel,"Já už tatínku do žádný školký nikdý nechcí. Já už tam
nebudu chodít, potožé musím ránó stávát!" Jasné a výstižné, že? Ovšem ještě pokračoval,"Já budu stávat jenom se svojí
maminkou, a tebe tatí necí ani viděét!" To nebyl až zase takový problém, neboť Vojtíšek rozlepil očka až těsně před půlou, což
bylo asi dvacet minut od začátku probouzecího cyklu. Když se nechce, tak se nechce, co si budeme povídat. Ve školce pak
startoval do třídy s výkřikem,"Já jsem Martí pivní, já sem vyhlál!" No vidíte, každý se s tím ranním vstáváním postupně srovná
;-)
Výše popisovaná maminčina služební cesta pro mne znamenala jediné - musím děti vyzvednout naposledy těsně před
čtvrtou, kdy se školka zavírá. Tam už na mne již čekaly naše rozdováděné dětičky, řádící s dvojčaty paní ředitelky. Vůbec se
jim nechtělo domů. Tak jsem ještě pomohl složit lavičky a stoly na zítřejší školkovou Zahradní slavnost, věnovanou
nadcházejícímu Svátku matek. Prostě se musím zítra do školky dopravit maximálně do půl čtvrté, to začíná výše zmiňovaná
akce.
Termíny mi může maximálně nabořit zítřejší plánováná instalace frekvenčního měniče na italskou linku. Mám to však již
ve třech exemplářích zmáknuté, tak snad vše dopadne dle plánu. Jinak bych se musel ze školky vracet zpět do firmy. I s touto
evetualitou již počítám ;-)
Verze pro tisk...
11.5.2007 Martinka je asi nemocná...Dnes jsem šel oproti minulému pátku, z práce po o. Abyste byli v obraze - telefonovala nám paní ředitelka ze školky, že
je Martince nějak divně a dopoledne prý i blinkala. Poté usnula ve třídě na koberci, takže si pro ni máme přijet. Jel jsem já,
přece jenom mi nedělá uvolnění se z práce větší problémy. Navíc jsem nezačal včera plánovanou velkou akci s měničem na
Italskou linku - věnoval jsem se raději jiné, německé. Holt pracuji v nadnárodní firmě ;-)
Martinka opravdu nepůsobila zdravým dojmem. Bledá tvářička, kruhy pod očkama a mluva podivná. Však to vzápětí
komentoval Vojtíšek,"Tatínku, Matinka nějak pomalu mluví, plóóč?" Bylo mu to vysvětleno,"Martinka je nemocná, víš?" Vojta
pokýval hlavičkou. Jak moc tomu rozumí mi předvedl asi o hoďku později. To jsem zrovna na PC a notebooku překládal
německé texty z operátorského panelu linky do češtiny(Já německy moc neumím, tak jsem měl starý software puštěný na PC
pod DOSem a na notebooku puštěný skvělý SEZNAM Slovník - německo-český. A to se dá) :-)
Jste zvědaví, co prováděl Vojtík dále? Prostě a jednoduše jsem pojednou z kuchyně zaslechl podivné zvuky mačkaného
igeliťáku. Běžím tam a spatřím Vojtíška, třímajícího nad Martinčinou spinkající hlavou, nafouknutý pytlík. Druhou ručkou do něj
plácl a PRÁSK!!, ozvala se řádná rána. S Marťou to kupodivu ani nehnulo. Opravdu jí není dobře a máme podezření, že se
jedná o zde řádící jednodenní nevolnost. Kéééž by. V každém případě měla Martinka odpoledne teplotu a ta jí s přibývajícím
večerm padala. Uvidíme ráno. V každém případě jsme přišli o odpolední školkovou zahradní slavnost, spojenou s grilováním a
pasováním předškoláků na školáky. O tohle Marťa přišla a moc to obrečela. Bohužel, mnoho věcí se nedá naplánovat dopředu.
Hlavní je to zdraví, ostatní jde bokem.
Jak vidíte na fotce, odpoledne jsem spravoval s Vojtíškem jeho porouchané elektroautíčko - Renault Twingo. Vojta
naboural a upadlo mu přední kolo. Tak jsme se do toho společnými silami pustili a dílo se podařilo. To bylo radosti :-)
Verze pro tisk...
12.5.2007 Martinka se lepší...Dnes jsem se opravdu tak unavil prací, že jsem vypustil i pravidelnou pětadvacetiminutovku v tělocvičně. Prostě relaxuji.
Mírně upravuji a opravuji zadní chodbu, abychom přes ni mohli chodit do ložnice. Navíc se chystá velký přesun našeho
počítačového pracoviště do kotelny, tedy první chodby. Už nebudu sedět v ložnici, ale na chodbě, kudy se chodí do koupelny.
Život je změna a ty prostory se alespoň řádně využijí. Mno, ještě mi to nějaký ten pátek zabere ;-)
Jistě jste zvědaví, jak je na tom Martinka, že? Sotva se dnes po ránu probudila, hlásila,"Maminko, tatínku, mě je dneska
už líp!" A bylo. K snídani si sice dala pouze suchý a dietní rohlíček. K obědu však žadonila a žadonila, až dostala na
zkoušku zeleninovou polévku a následně segedínský guláš s jedním knedlíčkem. Tvářila se přitom, jako by týden nejedla,"Já
už mám mamí strašnej hlad, vždyť jsem včera nic nesnědla!" S chutí sdlábla oběd a my čekali, co na ten "dietní" oběd řekne
Martinčin žaludek. Kupodivu nic. Jenom navečer se Marťa začala tak nějak unavovat. Teplotu však nemá, takže by teoreticky
mohla jít v pondělí do školky. Však jsem její stav konzultoval navečer s paní školkovou ředitelkou - bylo by škoda, kdyby
Martinka zůstala doma. Příští týden totiž čeká na děti svatební týden. Již teď jsem zvědav, koho si Marťa protentokrát vezme
za manžela. Ostatně - jenom jako ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
---|
Aktuálně |
---|
| |
---|
|
---|
Rodinné stránky |
---|
| |
---|
|
Odkazy |
|
|
|