..............................................................................................................

...Rodina / výpis článku

 Článek ze dne: 7.12.2009 (3116 přečtení)

K napsání tohoto článku jsem byl víceméně inspirován fakt skvělým a kultovním filmem Sněženky a Machři a jeho poněkud rozpačitým pokračováním Sněženky a machři po 25 letech. Což je i můj případ, jak můžete posoudit v následujících řádcích. Jeden z hlavních hrdinů po návratu zpět na lyže povídá, "Na lyžích jsem stál naposledy před třiceti kily!" Já jej mohu jenom doplnit,"Na lyžích jsem stál naposledy před dvaceti dvěma lety!" Je to naprostá pravda. To jsem tehdy absolvoval lyžařský kurz v sedmé třídě základní školy v Peci pod Sněžkou. Moji přející rodičové mě obdarovali super lyžařskou výbavou - koženými šněrovacími lyžáky a lyžemi s vázaním polokandahár s pérovou patou a špičkou vyhazující pouze do strany. Ani se nedivím, že jsem byl zařazen do posledního družstva. S odstupem času se instruktorům vůbec nedivím, jak tak koukám na ty historický prkýnka s odstupem času(Našel jsem je na půdě - tu totiž vyklízíme, ale o tom zase jindy ;-) ). S tím vybavením bych už fakt na kopec na ostro nevlezl ;-)

Už před více než dvěma lety jsem si pořídil přes inzerát svoje nové staré lyže. Mám super klasiky značky Rossignol s vázáním Tyrolia - to je fakt super materiál - pro tu zkoušku jestli mi to půjde, jsem více neriskoval(Tímto mi hned naskočila hláška z komedie století,"Na tvým místě bych si ty Rosiňoly nebral!"). K tomu zbývalo zakoupit v bazaru lyžáky mé obří velikosti 10 a padly mi naprosto skvěle. Ty plastové přazkáče stály neuvěřitelných pět stovek. K tomu ještě přičtu dvě stovky za nové hůlky z Tesca a tím se svojí lyžařskou výbavou končím. Na to, že mi to třeba vůbec nepůjde to plně stačí. Musím to zkusit, naše děti chceme na lyžích naučit jezdit pořádně, takže bychom si chtěli užít společné rodinné chvilky na kopcích. Hlavně jsem po tomhle hodně toužil - postavit se po letech znovu na lyže :-)

Tímto se dostávám k jádru věci - lyže jsem si pořídil a dětičky také trénujeme. Jenomže děti se na lyže postavily úplně bez problémů - navíc jsme jim i zaplatili zkušeného instruktora, zato u mě přetrvával komplex z lyžařského vleku - v paměti mám doposud hrůzné zážitky z dvojkotvy, kdy vlek zabral, já škubnul, shodil jsem spolupasažéra a poté se jako zázrakem zachytil kotvy rukama a ta mne vláčela až na vrchol. Prostě jsem to cuknutí neustál. A právě proto jsem si i dnes říkal,"Přece nepolezu hned napoprvé na Pomu, abych nedělal ze sebe šaška pro ostatní!" :-)

Tímto výše řečeným jsem se řídil, takže při loňské výpravě na sjezdovku zasněženou technickým sněhem, kde se čile proháněla Dana na velké sjezdovce a dětičky jezdily na dětském vleku a já se bál jet nahoru na horu. Takže nezbývalo nic než čekat na výzvu. A ta přišla hned na Nový rok 2009 - u švagrové v Krkonoších - konkrétně na sjezdovce Bret - světe div se - mají tam dvojsedačkovou lanovku! Musím jít do toho!! Když ne teď, tak nikdy!

Nažhaven nasazuji na nohy lyžáky a vzápětí je zaklapávám do vázání. Připojuji se k Daně a společně vzápětí nastupujeme na sedačku. Nasednutí je v pohodě a stoupáme vzhůru. Těsně před vrcholem panikařím,"Jak z toho vystoupíme - nemůžu zvednout tu zábranu!" Jsem vzápětí uklidněn svojí drahou polovičkou, že si na tom stojím lyžema a proto to nejde. Úplně vynervován se soustředím na svoje úplně první vystupování z lanovky s lyžema na nohou. Bohužel se to nedaří a padám vzápětí téměř na hubu. No, doslova. Obsluha lanovky bleskurychle zasahuje a zastavuje zařízení. Takže jsem napoprvé zastavil lanovku na Bretu :-)

No nic, jsme na kopci a Dana se mne ptá,"Mám na tebe počkat, nebo jedeš sám!" Pomoc odmítám, páč to bude mrtě hustý - a je to můj boj. A bylo. Cestou dolů padám na hubu asi desetkrát, zápasím se svahem neskutečně a vrhám se do problému naprosto po hlavě. V jednu chvíli se mi lyže v hlubokým sněhu rozjíždějí naprosto od sebe a vázání okamžitě vypíná obě lyže. Padám obličejem směrem dolů a za sebou slyším dětský hlas,"Pane, nestalo vám něco?" Ani náhodou, vstávám jako Fénix z popela, teda ze sněhu a snažím se znovu zapnou lyže, což mi dělá s lyžákama obalenýma sněhem značný problém. Navíc ve svahu. ale nakonec to zvládám. Totálně oválen konečně řežu klasický obloučky spokojen a nadšen. Jedu ještě jednou nahoru a zjišťuju, že mne to bavíí !!

Děti mají z mých pokroků také radost a já se hned po pár dnech poprvé odvažuji na Pomu na výše popisované sjezdovce. A ono to jde. Není divu - ty nové boty mi drží nohy tak nějak s pokrčenýma kolenama, na což jsem nebyl u starých a nízkých bot zvyklý a značně mi to napomáhá držet správný lyžařský postoj. Dokonce jsem po pár dnech vlezl spolu s Martinkou na dvojkotvu vleku na sjezdovce v obci Přívrat, kde musím mít kvůli Martinčině výšce zaklesnutou kotvu za lýtka a také jsme to společnýma silama ustáli. Martinka mne celou dobu jízdy uklidňovala,"Tatínku, když jsme to zvládli s mainkou, tak tě podržím, nemusíš mít strach, že vypadneš!" A fakt jsem to zvládnul :-) Na Přívratu se Martinka poprvé odvážila na červenou sjezdovku, jenomže ona si to drží pěkně v pluhu a postupně se přeškoluje na řezání klasických obloučků, stejně jako jsem to po letech nacvičil sám. Opravdu se ty základy nezapomínají a když máte lepší vybavení, tak to opravdu napomáhá k lepší jízdě.

 | Autor: LTX | Počet komentářů: 3 | Vytisknout článek |

..............................................................................................................

 | Přidat komentář k článku |

Vloženo : 22.5.2011   13:32:41

Jméno : worm

Email : dr.house42(zavinac)azet.sk

Komentář k článku : 

pekna konstrukcia :D .

............................................................

 | Přidat komentář k článku |

Vloženo : 9.1.2010   20:48:16

Jméno : Radka

Komentář k článku : 

To je fakt svělý článek. Moc Vás obdivuji už víc než pět let.

............................................................

 | Přidat komentář k článku |

Vloženo : 7.12.2009   21:17:29

Jméno : Radek

Email : webmaster(zavinac)emartinka.cz

Komentář k článku : 

Článek můžete komentovat dle libosti, páč jsem dneska rozjel komentáře. A navíc mne to bude jistě podporovat k další tvorbě. A že toho mám ještě připraveno ;-)

............................................................

 | Přidat komentář k článku |