 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Jedeme do hor...
| Článek ze dne: 25.2.2002 | Přečteno: 2636 x |
Dnes, v neděli 24.února se chystáme na připravovaný výlet za nedávno narozenou neteřinkou
Danielkou. Probouzíme se chvilku před Martinkou a pozorujeme, jak vstává. Otočí se na
levou stranu, potom na pravou, jde do kleku a stojí. V průběhu celé akce otevírá očička a
stíhá vše asi za 10 sekund.
Při snídani chodí Dana nervózně po kuchyni a střídavě se dívá ven z okna na neustálé
sněhové přeháňky a na mě. Vypadá to, že si chce na poslední chvíli výlet rozmyslet. Na
horách bude sněhu více. Dana nemá ráda sníh na silnici od malička, bourali s rodiči
na sněhu a neustále na to vzpomíná.
Nakonec se Dana se situací smiřuje a obléká Martinku na cestu. Martinka vypadá naprosto
spokojeně a v pohodě, i po ranním blinkání po kojení. Pravděpodobně se moc nalokala vzduchu
a odříhla vše najednou. Danu uklidňuje i právě volající babička (je v Žacléři s Danielkou
už týden), silnice v Žacléři byly včera mokré a bez sněhu.
Celou cestu Martinka nespí, pozoruje okolí, hraje si s plyšovým medvídkem, hází
ho na zem, Dana jí ho podává zpět a povídá si. I přesto, že cesta trvá celkově skoro
hodinu a tři čtvrtě. Původní předpoklad holých a mokrých silnic se zcela nevyplnil.
Po průjezdu Trutnovem pokračujeme směrem na hraniční přechod Královec a na silnici je slabá
vrstva sněhu. Snažím se jet opatrně, Daně nedělá dobře jízda smykem. Potkáváme pluh, ale v
opačném směru. Nakonec bez problémů zastavujeme v Žacléři před domem. Jediným problémem je
najít místo na parkování, každý má vyházený svůj chlíveček v hromadě sněhu a pro náhodné
návštěvníky není místo. Na radu šváry parkuji vedle domu, maximálně když někdo nedobrzdí
na sněhu z kopce, skončí v našem voze.
Malá Danielka spinká jako andílek. Dívame se na ni, jak je maličká a roztomilá.
Najednou nám naše "miminko" Martinka připadá nějak přerostlá. To snad ani není pravda, jak
dítě za rok vyroste! Danielka spinká až do jedné hodiny a je jí naprosto jedno, kolik
je v místnosti lidí a jak se baví. Malé děti dokážou bez problémů spinkat a nic je nevzbudí.
S Martinkou to bylo zrovna tak. Bohužel v poslední době, jen se něco šustne procitá.
Nemůže si nechat nic ujít, samozřejmě :o)
Druhá neteřinka Petruška nás mezitím baví. "Já to nechápu proč maminka nezkusí
Danielku položit na zem na čtyři aby mohla lézt. Určitě to umí, ale maminka to nechce
zkusit a neustále říká, že je Danielka moc malá, jak to může tvrdit, když to nezkusí?
Já to opravdu nechápu!"
Danielka je vzhůru a Dana si ji chová. Fotím je společně s Martinkou a za chvíli
si měníme úlohy. Danielka je opravdu maličká, takové nic proti Martince. Zatímco u
Dany mlaská, neustále rejdí pusinkou a hledá mlíčko které z Dany cítí, protože ještě kojí,
u mě leží chvíli klidně. Opravdu jenom chvíli, začíná se kroutit a brečet. Má trápení,
bolí ji po hamání bříško a tak malou předávám mamince, kde se zklidňuje. Máma je máma.
Nedá se nic dělat, je 1645 a musíme jet domů. Balíme, Martinku ukládáme
do sedačky a vyjíždíme směrem na Královec. Celé odpoledne hustě sněží a je to vidět i
na silnici. Za Žacléřem v mírném klesání potkáváme proti kamión s cisternou, jak se marně
snaží vyjet do svahu. Zastavuji, ale stát za zatáčkou na zasněžené silnici není ideální.
Kamión následně zcela blokuje silnici. Za námi se tvoří kolona osobních aut, většinou
poláci, vracející se domů. Čekáme asi čtvrt hodiny a stále nic. Couvám a otáčím auto,
nedá se nic dělat jedeme druhou
stranou přes vrchol Babí. Je to sice delší, ale zato horší cesta a Dana se na ni psychicky
připravuje. Až na spoustu sněhu je vše v pohodě. Martinka usíná, zmožena dojmy a cestou.
Dlouho nespinká, za Úpicí najíždíme v obci Batňovice na kostkový tankodrom a Martinka
se vyděšeně probouzí. Je vzhůru zbytek cesty až domů. Přijíždíme pozdě a tak článek
píšu až večer.
Verze pro tisk...
|
|
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
- 