 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Martinka je malá pohroma...
| Článek ze dne: 15.11.2002 | Přečteno: 7811 x |
V dnešní článku se ještě vracím o dva dny zpět. Dana měla jet v úterý s kamarádkami do posilovny. Obvykle ji naloží cestou a jsou prostě domluveny na určitou hodinu. Jenomže se Dana rozhodla jet do města o něco dříve autobusem a vyrazit na předvánoční nákupy. Proto poslala Katce SMSku, že na ni nemají čekat. Jak jsem psal již v Deníčku, Martinka se očividně na maminčin odjezd těšila.
Dana odjela a konečně jsme sami. Alespoň tak se tváří Martinka. Po klidné svačince si překvapivě chvilku sama hraje. Skládá z kostiček,"Garáž po auto!" Asi za půl hodiny chce abych se k ní připojil. Povídá,"Tatínek tavět garáž!" Nenapadá mě nic lepšího, než vytáhnout ze skříně složitější dřevěné puzzle. Mám co dělat složit ho sám, Martinka se přesto snaží jednotlivé dílky nějak poskládat. Sice bez ohledu na obrázek, ale překvapivě ji některé pečlivě vybírané dílky pasují. Přitom komentuje,"Moje puclíčky, stavím!" Na to ji oponuji,"Martinko, to není tvoje puzzle, je maminky a pokud si s ním chceš hrát, musíš ji poprosit!" Na tato slova ji puzzle zabavuji, neboť s ním začíná tropit hlouposti. Chvíli mi trvá, než se uklidní. Bohužel, nebyl to zrovna nejlepší nápad.
Po šesté jdeme vařit jednoduchou večeři, musíme v robotu umíchat tvaroh s rybičkama. Martinka si jako obvykle přitahuje ke kuchyňské lince židli aby lépe viděla. Mezitím někdo zvoní u dveří. Běžím otevřít a uvítá mě Katka a udiveně se ptá,"Dobrý den, kde je Dana, dneska nejede cvičit?" Na to překvapeně odpovídám,"Vždyť Vám poslala SMSku, že jela do města dříve!" Katka vysvětluje,"Tak to je jasné, já mám rozbitý telefon, nashledanou!"
Pokračujeme ve vaření. Zatímco volám Danu, abych ji pověděl o holkách, Martinka se snaží si do skleničky nalít džus z krabice. Celkem šikovně vylévá asi půl litru na linku. Grrr! Snažím se během hovoru zahnat tu pohromu, Martinka mi v nestřežené chvilce zaboří ručičku do umíchané pomazánky. Na moje okřiknutí otírá ručičku o linku a posléze i o sebe. Beru ji vedle k umyvadlu a provádíme očistu dočista. Martinku šoupnu se židlí preventivně na druhou stranu. Najednou slyším,"Martinka čůrala!" No jo, židle je skrz nazkrz a Martinka má mokré punčocháčky včetně bačkůrek. Nedá se nic dělat, jdeme se převléknout a na nožičky si musíme obout bačkůrky-pejsky. Ty normálně používáme jenom při odchodu na koupání, neboť se neskutečně smekají při chůzi po dlažbě.
Konečně sedíme u stolu a hamáme. Martince kupodivu měkkoučký chleba s pomazánkou chutná. Až do chvíle, než slyším zvuk charakterizující neomylně čůrání tekoucí na zem. Převlékáme se podruhé a pro dnešek naposledy. Jo jo, každý začátek je těžký. I přesto se nám zdá, že se Martinka zbavila plínky nějak moc rychle :o)
Verze pro tisk...
|
|
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
- 