www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 9.10.2002
Věk - měsíce: 1
Rubrika: Novinky

Titul: Martinka - 1. měsíc

Na četné žádosti našich čtenářů se pokusím alespoň ve zkratkách doplnit tzv.Černou díru, tedy část Martinčina deníčku v rozmezí jejího narození a třetího měsíce. První verze stránek totiž vznikla až 27.4.2001 a tenkrát pro mě bylo nepředstavitelné napsat něco o Martince tři měsíce zpátky. Dnes, 7.10.2002 to v žádném případě nemám o mnoho lehčí. Martinka nám tak nějak vyrostla, dávno již není miminko, je jí jeden rok a osm měsíců.

Martinka se narodila 15.1.2001 v časných ranních hodinách. U porodu jsem samozřejmě asistoval, bohužel pouze za sklem. Martinka musela ven z bříška císařským řezem, neboť již od malička byla takový pohodář. Myslím tím její polohu v bříšku - nožičkama dolů a ještě k tomu jednu nataženou a druhou pokrčenou. Z porodnice domů jsem se dostal až někdy kolem čtvrté ranní a jedinou mojí starostí bylo rozeslaní e-mailů všem známým o té velké události. Po dvou hodinách spánku následoval den v práci kdy jsem se nemohl vůbec na nic soustředit. Odpoledne jsem se přesunul k babičce, neboť Dana potřebovala být první den v klidu a já mohl narození Martinky s babičkou a dědou oslavit.

Alespoň jsem si vypůjčil videokameru, abych mohl druhý den holky pěkně natočit. Při prvním setkání mimo návštěvní hodiny se měla Martinka čile k světu. Poprvé a také naposledy jsem Martinku při návštěvě slyšel brečet. V průběhu příštích návštěv většinou spinkala.

Za holkama jsem jezdil při každé možné příležitosti. To víte, doma mě to samotného ty téměř dva měsíce už moc nebavilo. Na Martinku se samozřejmě přijeli z Hradce podívat i babičky a děda.

Konečně nastal další velký den 26.1.2001, a sice propuštění Martinky s maminkou domů. Dana musela zůstat v porodnici po císařském řezu samozřejmě déle, Martinka byla připravena na transport již dávno.

Přivezl jsem holkám věci, Dana se přestrojila a převlékla i Martinku. Při odchodu a loučení mi sestřička slavnostně předala fusak se zabalenou Martinkou do náručí. Musím Vám říct, je to skvělý pocit. Byl jsem z toho pěkně vyklepaný. Držel jsem pevně Marťu v náručí a opatrně našlapoval, abych náhodou někde nezakopl ;-)

Dana doma přebalila Martinku a uložila ji poprvé do postýlky. Vzhledem ke skutečnosti, že bydlíme sami, jsme najednou propadli takovému zvláštnímu pocitu. Na jednu stranu radost, že už je to nejhorší za námi a na druhou stranu obava, zda nás to horší teprve nečeká. Babička slíbila že přijede na týden trochu vypomoci abychom se tak nějak zaběhli, ale volno měla až v úterý.

Dana ihned po příjezdu volala pediatra - doktorku z Ústí na níž jsme měli dobré reference. Slíbila, že se přijede na Martinku podívat raději hned, neboť jede právě na objížďku.

V pátek také následovalo první slavnostní koupání. Pečlivě jsem sledoval každý Danin pohyb a řeknu Vám v prvním okamžiku bych se bál na Marťu sáhnout. Otestovali jsme i podložku pod vaničku - vyrobil jsem dvě prkýnka s protiskluzovou podložkou, položí se přes velkou vanu a na ně pěkně přijde malá vanička. Voda je ve správné výšce a jednoduše se vyleje po skončení koupání do vany :-) Na druhou stranu jsem si nechal v Baumaxu nařezat lamino desky a sešrouboval veliký přebalovací pult. Koupání je tak naprosto bez problémů.

V sobotu odpoledne jsme Martinku nabalili a jeli poprvé s kočárkem na slavnostní jízdu po vesnici. I když jsme nikoho neviděli, bylo vidět jak se sem tam mihla záclona za oknem. Samozřejmě že se zprávy na malé vesničce šíří rychlostí blesku. První jízdu jsme co se týče času moc nepřeháněli, aby si Marťa zvykla na mrazivý vzdoušek.

V pondělí se výrazně zhoršilo počasí, celý den teploty těsně pod nulou a jedna sněhová přeháňka za druhou. I přesto jsme se s Marťou jeli projet. Kousíček za humny nás chytla taková sněhová vánice, že nebylo vidět ani na krok. Okamžitě následovala otočka a než jsme vrátili k samoobsluze, měl jsem zimní bundu promočenou prakticky skrz naskrz. Dana naštěstí měla deštník a Martince bylo naprosto lhostejné, jaký nečas panuje venku. Přes kočár jsme jí totiž již předtím přetáhli pláštěnku. Potřebovali jsme koupit chleba a tak při příchodu dovnitř nás prodavačka nemohla ani poznat. Myslím, že po naší návštěvě museli setřít celou podlahu ;-) Martinka se nám mezitím v kočárku rozbrečela a nebyla k utišení, prostě se nám procházka jaksepatří vydařila.

V úterý přijela konečně babička a hned jsme se cítili jistěji. Já byl klidnější, že nenechávám holky doma samotné a babička Daně v lecčem poradila. Další týden jsem si naplánoval dovolenou a tak Dana zůstala s Marťou sama až po čtrnácti dnech.