Když se před několika dny Martinka začala sama pohybovat po místnosti, připadalo nám to naprosto neskutečné. Ale za těch pár dní si velice zlepšila svůj styl a hlavně minimálně zdvojnásobila svoji rychlost. Obyvák pro ni není žádný problém přelézt po čtyřech z rohu do rohu. Stačí otevřít dveře do ložnice ( tam Martinku přes den normálně nepouštíme ) a šup, už je tam. Posadí se například vedle svojí autosedačky, která tam leží na zemi a začne tahat popruhy. To je spokojená, je na místě, kam se dostane jenom občas. Na druhou stranu z obyváku se Martinka snaží dostat do kuchyně, hlavně za Danou, která tam vaří. Vzhledem k tomu, že v kuchyni je na zemi dlažba a ta je studená, tam Martinka nesmí ( zatím ). Vymysleli jsme provizorně zábranu vyrobenou z položených polštářů z křesla a z gauče. Chvíli to vydrželo v první verzi, ale Martinka záhy přišla na to, že polštář lze přelézt. Úspěšný pokus by znamenal pád po hlavičce směrem do kuchyně na dlažbu. Proto nastoupila varianta číslo dvě. Ta spočívá v umístění dvou polštářů za sebou, přičemž jeden je naležato a druhý nastojato. To Martinka skutečně zatím nezdolá. Zato rodičové musí při přechodu z obyváku do kuchyně a naopak zvolit metodu známou např. z Velké Pardubické tj. skok přes překážku. Z toho důvodu jsme přikročili k variantě číslo 3. Vyrobil jsem taková tyčková dvířka, která mají zabránit Martince v prostupu do kuchyně. Vzhledem k dosti velké šířce je to takové celkem složité zařízení, které se odsouvá podél stěny do strany. Až to tam bude, zveřejním fotografii. Moji radost mírně zkalila poznámka, jak od Dany, tak od babičky z Hradce. Prý jsou mezery mezi tyčkama moc velké a Martinka prostrčí hlavičku. Společně s Danou jsme Martince hlavičku měřili metrem a zatím to vypadá, že by to snad nemusela dokázat.

     Martinka kromě lezení přišla i na to, že vzpřímeně po nožičkách to půjde asi rychleji. Pilně cvičí vstávání o cokoliv. Jak říkal pan doktor na nožičkách, nemáme Martinku moc motivovat k chození a nenechávat ji v postýlce, kde má tyčky na chycení a nebo ji zvedat. Martinka asi pana doktora vůbec neposlouchala, protože se mírně o něco opře a v pohodě vstane. Dokáže si i opatrně sednout zpátky pěkně na zadeček. Vypadá to, že za chvíli bude více na nohou, než na všech čtyřech.

     Nejlepší vstávání je stejně v kočárku. A může to být za jízdy, nebo po zastavení, prostě stále. Martinka se nejdříve stavěla směrem proti směru jízdy, chytila se za madlo, natáhla se co ji kšíry dovolily. Teď v podstatě stojí tak, jak ji napadne a chvílemi i bez drže. Vzhledem k pevnému připoutání se zavěsí do kšír a tak se prostě držet nemusí. Teta od sousedů, která Martinku občas vozí po vsi, včera přijela celá zděšená, že Martinka skoro celou jízdu stála. A jestli to prý nevadí. Ujistili jsme ji, že s tím asi nic nenadělá. Martinka se celkem rychle proměnila z toho ležícího miminka v pěkně živé dítě.