www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 30.3.2002
Věk - měsíce: 14
Rubrika: Novinky

Titul: Ranní probouzení...

Večer jsme společné posezení s tetou Martinou trochu přetáhli. Spát se šlo až někdy ve dvě ráno.

Je šest hodin ráno a první ptáče, které vyskakuje z postýlky je neteřinka Petruška. Hrne si to přes obyvák, kde spíme my, do ložnice za babičkou, dědou a Martinkou. Dana ji v poslední chvíli brzdí a směruje zpátky do postele. Já nerušeně spinkám, hned tak mě něco nevzbudí. O půl deváté se mi v posteli objevuje Martinka. Dana vstává a připravuje Martince věci na přabalení.

Martinka mě budí svým oblíbeným způsobem. Nejdříve se sehne a dá mi slaďounkou pusinku. Někdy jednu, jindy více, záleží na náladě. Pokud se nevzbudím, Martinka zvolí ráznější metodu. Vstrčí mi prstíček do nosní dírky. Není to nic příjemného a opravdu to zabírá. Vyskakuji téměř půl metru nad postel :o) Martinka má obrovskou radost, že je táta vzhůru. Vstáva na posteli, rozhrnuje závěs, chvíli hledí upřeně z okna a povídá,"není!" Na toto slůvko reaguji bleskurychlým pohledem z okna. Naše auto naštěstí před domem stojí. Parkujeme venku a to víte jeden nikdy neví...

A teď vám vysvětlím, jaká mě napadla asociace. Můj bývalý pracovní kolega z Hradce vlastnil super vůz Škoda 100 ( mimochodem, "stovka" byla náš předchůdce Felicie ). Jednoho rána, ještě spali a jejich dcera ( shodou okolností také Martinka :-) ) při pohledu z okna pronesla podobná slůvka,"Auto, pááá, auto, páá!" Rodičové povídají,"Ano, Martinko, dnes opravdu jedeme k babičce!" Bohužel, Martinka to myslela úplně jinak. Venku na dvoře žádné auto nebylo. Někdo si ho "vypůjčil" :o)