www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 13.03.2003
Rubrika: Doma

Titul: Vítejte ve Švédsku !!

V únoru 1995 jsme společně s kolegou a překladatelkou jeli na služební cestu do Švédska. Tenkrát se kupovaly navíječky drátu od jedné firmy sídlící v malé vesničce s názvem Ljusfalshammar. Ničemu se nedivte, jedete deset kilometrů hlubokým lesem, najednou mýtina, tam stojí pár domečků a výrobní hala. Spolu s vlastní vodní elektrárnou napájenou z výše položeného jezera. K tomu je vše vytápěno ekologicky dřevním odpadem, prostě idylka.

Začneme hezky od začátku, rád bych Vám popsal pár klíčových okamžiků naší cesty. Jeli jsme vozem Škoda Forman zapůjčeným z jedné dopravní firmy. Právě souvislost s touto firmou hrála v dalším sledu událostí dosti důležitou roli.

Naše cesta vedla přes území bývalé NDR až do přístavu Sasnitz. Tam jsme se měli nalodit na trajekt směřující směrem ke Švédsku do přístavu Trelleborg. Takhle napsané to vypadá jednoduše, ale problém se vyskytl po příchodu do kanceláře přepravní společnosti. Měli jsme zajednaný lodní lístek na jméno dopravní firmy, od níž bylo zapůjčené auto. Dopravní firma tam měla otevřený účet, neboť s její kamióny často přepravují do Švédska.

Paní za okénkem se nás nevinně zeptala (Samozřejmě německy ;-) ),"Kolik metrů měří Vaše souprava?" Překladatelka nám s velikým překvapením větu tlumočila. Nechápali jsme o čem je řeč. Nakonec z paní za okénkem vylezlo, že jsme hlášeni jako LKW, což je německá zkratka pro kamión. Nemohla pochopit, že naše auto neměří ani čtyři metry a navíc je to PKW. Po dlouhém dohadování, během něhož nám málem ujel trajekt, jsme se nalodili. Na lodi vysoké jako několikapatrový dům jsme najeli do nejhořejšího podpalubí. Do nejnižšího tam po kolejích zajely železniční vagóny, nad ně kamióny a pak my. S kolegou jsme se pak přesunuli na zadní část paluby a sledovali odrážení od břehu. Loď se pomalu dávala do pohybu a my se klepali zimou, sami na palubě. Kolega rezolutně prohlásil,"Dřív se schovat nepůjdu, dokud nezavřou zadní dveře!" Ty se zavřely až pěkný kus od břehu. Nelze se mu divit, neboť se před nedávnem potopil trajekt Estonia právě kvůli nějakému problému s těmi velkými dveřmi.

Cesta po moři nebyla až tak pohodová, jak se nám zpočátku zdálo. Šli jsme do restaurace na večeři a než nám přinesli jídlo na stůl, venku vypukla pěkná bouře. Až tehdy jsem pochopil, že mořská nemoc není žádná legrace. Jen si zkuste jíst, když se loď táhle naklání půl minuty na jednu stranu a další půlminutu na druhou. Ještě že neklouzavý povrch stolu s podobnými situacemi počítá. Jinak bychom asi přišli o sklenice s nápoji.

Po zakotvení v Trelleborgu jsme nasedli do vozu a opatrně vyjížděli z trajektu. Cesta vedla přes celní kontrolu. Jenomže sotva nás celníci zahlédli, hned mávali, abychom z proudu aut vybočili směrem k sousední budově. Před námi se otevřela roletová vrata a my vjeli dle pokynů do osvětlené místnosti. Tam se k našemu autu vrhli pracovníci celí v bílém s rouškami na obličejích. Byli jsme vyzvání k vystoupení a odvedli nás do vedlejší místnosti. Následovala důkladná osobní prohlídka. Vůbec jsme nechápali co se děje, nikdo na nás celou tu dobu pořádně nepromluvil. Úplně vyklepaní jsme sledovali za sklem, jak tahají všechna naše zavazadla z auta a pečlivě prověřují jejich obsah. Přišli další technici a důkladně proklepávali celé auto, zvednuté na heveru.

Konečně se otevřely dveře a do nich vešlo několik lidí. Vysvětlovali nám, proč dělají takovou kontrolu. Prý jsme se paní na německé straně v kanceláři zdáli nějak divní a hlavně nesouhlasil typ auta. Prý je podezření, že pašujeme drogy do Švédska. Tak to nás dorazilo. Modlili jsme se, aby se v autě nic nenašlo. Nemohli jsme vědět, zdali nás náhodou někdo k této činnosti nevyužil.

Po více než hodině marného pátrání se nám tak nějak omluvili a všichni zmizeli. Ufff, to byla úleva! Sbalili jsme všechny věci vyházené z kufrů, naložili vše do auta a frčeli dál. Nezbývalo než dodat, vítejte ve Švédsku!!