Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 06.10.2003
Martinčin věk - měsíce: 32
Rubrika: Deníček

---

Martinka tahala myš za ocásek ;-)

Po svačince Martinka žadonila,"Já já bysem si chtela malůvat vodofkama támdle na stolé!" Přitom ukazovala nataženým prstíčkem do kuchyně. Dana rezolutně prohlásila,"Tak to tedy ne, Martinko. Za celý den sis nevzpomněla a za chvíli budeme večeřet!" Martinka se na chvíli zamyslela a hned bylo jasné po čem touží,"Pustíme počítač, tatínku? Já já bysem chtěla putit klubíčko!" Pokud nevíte, co je to Klubíčko, jedná se o cedéčko s programem plným písniček, omalovánek a dalších her pro děti. Bohužel nemám nanstalované ovladače zvukového výstupu. Je to relativně složité a stejně budu měnit Windowsy na XPéčka. Martinku jsem mírně zklamal,"Martinko, Klubíčko ale nehraje!" Martinka vytáhla další trumf,"Budeme si malůvat!" Pustil jsem jí tedy Malování. Martinka popadla myš a rejdila šipkou po monitoru. Je až s podivem, za jak krátkou dobu zvládla její ovládání. Přitom se neustále zdokonaluje. Když jí řeknu nahoru táhne myší po podložce správně od sebe. Ještě před nedávnem na tento povel zvedla myš z podložky. Martinka si malovala, klikala a neustále požadovala nějakou nápravu,"Tatínků, já ci zelenou, červenou, modrou barvů. Jéjé, ono je to nějaký maličký. Copak to tam je? Já ci plechovků, teď budu sčíkat prejem!" Abych Vám vysvětlil některé hlášky - Martinka kliká zuřivě i na všechno okolo pracovní plochy. Není pak divu, že přesunuje rámečky nástrojů na místa na která bych to sám stěží dokázal. Navíc se jí tam co chvíli objeví nějaké systémové okno. Co jí jde na výbornou je ukazování prstíčkem na monitoru, cože to vlastně má myší odkliknout(Viz titulní foto). Však ona se to jednou naučí ;-)

Po počítačovém kurzu šla Dana vařit bramboráky a já hlídal děti. Vzal jsem si Vojtíška na klín a on se mnou krásně komunikoval. Smál se a povídal,"Uggg, agg, huuu, jůůů!" Umí ještě spoustu dalších zvuků, jenom nevím, jak je správně popsat. Martinka se v jednu chvíli vyčůrala do nočníku a hnala se k mě s prosbou,"Tatínku, zatrčíš mi podolék!" Snažil jsem se jí tedy vpravit košilku správně do kalhotek a přitom neshodit Vojtíška na zem. Martinka mě poučovala,"Opatrněé, dávej pozór, ať ti Vojtík npadne na zém a nezobije si kokos svůj maléj!" Po této hlášce mi opravdu málem spadl, neboť jsem se smíchy nemohl udržet :o)

Po večeři se Vojtíškovi přestalo líbit jenom tak ležet v postýlce. Samozřejmě by se nejradeji choval, ale Dana vymyslela jinou alternativu. Honem doběhla na chodbu pro autosedačku a Vojtíška do ní usadila v obyváku na gauč. To se mu zamlouvalo, neboť měl náramný rozhled po okolí. Dana mi při té příležitosti připomněla,"Měl bys také seřídit Martince popruhy u její velké sedačky!" Martinka nám totiž povyrostla. Také jsem odběhl, aby se po chvíli vracel s Martinčinou sedačkou, čerstvě vymontovanou z auta. Martinka se do ní hned hrnula a tak po seřízení pásů seděla ve své sedačce na zemi, samořejmě pevně připásaná. Když jsme tak děti pozorovali, Dana poznamenala,"To je něco. Až budu příště potřebovat jít na zahrádku pověsit prádlo, prostě Vás tu připoutám a budu vědět, že mi neutečete!" ;-) Myslela to samozřejmě z legrace.

Martinka dostala k Večerníčku obvyklou lahvičku se Sunarem a vydržela po celou dobu sedět pěkně připoutaná.

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz