Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 28.10.2003
Martinčin věk - měsíce: 33
Rubrika: Deníček

---

Martinka se rýpala v hlíně ;-))

Martinka nám občas ukáže v novinách nějaký obrázek. Kupříkladu jako včera v TV magazínu,"Copak to je todleto, tatínku?" "To je taková jezdící beruška, Martinko!", odvětil jsem. Martinka pokračovala,"Tu já bysem chtěla, takovou berušku. Musíme ji koupit, nebo si o ni napsat Ježíškovi!" Tak to tedy ne, nemůže dostat, co uvidí ;-) Martinka je schopná teorii o Ježíškovi dále rozvíjet,"On on nám Ježíšek pšinese dárečky, bude je mít tady na zádíčkách napíchaný na bodlinkách!" Nedivte se, Martinka si občas pomýlí pojmy Ježíšek a ježeček :o)

Mezi dnešní hlavní činnosti bezesporu patří i přesazování jablůňky z dolní zahrádky na velkou zahradu. Již dopoledne jsme se s Martinkou přesunuli na zahradu a jali se společnými silami kopat díru, zvící menšího kráteru. Martinka pracovala ze všech sil. Bagrovala hlínu svojí dětskou lopatou a nakládala ji na plastové kolečko. Když tam měla velkou fůru, popadla kolečko za madla a asi šestkrát objela dva stromy, než ho vyklopila asi půl metru od místa nabírání. Hlavně, že se bavila. Jelikož jsme si vybrali k zasazení stromu místo na němž předtím stála velká krtina, Martinka stavěla krtkovi azylový domeček. Přesněji řečeno, rovnala mu o metr vedle, prvotřídní kopeček z hlíny. Povídala,"Tadyto je pro krtečka novej domeček, to aby měl kde bydlét!" Mimo výstavby mi pomáhala vybírat hlínu přímo z díry. Prostě dovnitř skočila a pak i sama vylézala ven. V poslední fázi jí ve stoje stěží koukala hlavička ven z výkopu a Martinka se bez mojí pomoci ven již nedostala. Jistě si dokážete představit, jak po takovém lezení a plazení vypadala. Celkem úděsně. Na podrážkách třícentimetrovou vrstvu jílu a celé oblečení náležitě zmazané. Martinka však byla nadmíru šťastná, že mi může pomáhat. Víte kde tou dobou ležel Vojtíšek? Kousíček od nás v kočárku. Vzali jsme si ho s sebou na zahrádku, aby mohla Dana v klidu uvařit oběd. Vojtíšek nechtěl spinkat, křičel a každou chvíli jsme k němu odbíhali. Nepomáhalo ani ježdění mezi stromy. Ještě štěstí, že někdo od sousedů zapnul cirkulárku a tak Vojtův křik zanikl v jejím kvílení. Před jedenáctou za námi zavítala Dana,"Pokuste se to s Vojtíškem vydržet ještě tak patnáct minut, abych dovařila oběd!" Sotva odešla, Vojtu ukolébal pohled na zbylé třešňové lístečky, třepotající se nad ním ve větru. Prostě a jednoduše usnul. My byli spokojení, ale Dana naši radost nesdílela. Chtě nechtě, musela Vojtíška probudit na kojení :o)

Odpoledne mi Martinka pomohla vydolovat strom na dolní zahrádce a pak jsme ho umístili na jeho nové stanoviště. Zbývalo zaházet jámu, řádně prolít suchý jíl a těsně před svačinkou bylo vše hotovo. Právě včas, neboť po překrásně slunečném počasí, někdy po třetí hodině zalezlo sluníčko za kopec a od té doby začala citelně klesat venkovní teplota.

Po vykoupání Martinka pohladila Vojtíška a Dana ji pak uložila do postele. Martinka Vojtíškovi povídala,"Hajej, dám ti pusinku Vojtíku, ty můj milovanej bráško!" :o)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz