www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 15.01.2004
Rubrika: Doma

Titul: Tohle ve městě nezažijete... ;-))

O víkendu k nám zavítala babička z Hradce. Přijela jako obvykle vlakem, aby s námi oslavila Martinčiny třetí narozeniny(Mimochodem, tři roky jsou Martince právě dnes). Kromě hradecké babičky se u nás nacházel i děda s babičkou a švagrová s rodinou.

Navečer se babička zvedla ze židle a prohlásila,"Nedá se nic dělat, musím jet domů. Odvezeš mě na vlak?" Já bohužel nemohl, neboť před stodolou s naším autem parkoval švagr. Poprosil jsem ho, aby babičku odvezl na vlak do sousedního městečka. Žádný problém, za chvíli se vracel zpátky a bez babičky.

Hned po příjezdu mi referoval,"To byla jízda. Sotva jsme vyjeli z vesnice, v dáli se objevil vlak a uháněl rychle k městečku. Babička mě stále poháněla abych jel rychleji(Normálně chce spíše zpomalit ;-) ). Těsně před značkou obce se koleje těsně přibližují k silnici a tam jsme se s vlakem míjeli navlas stejně. Což o to, vlaku zbývalo k cíli pár metrů po kolejích, zato my museli objet velký kus kolem bloku domů. No a na cestě k nádraží jsme potkávali lidi jdoucí od vlaku!" No jo, babička se už pomalu smiřovala s hodinovým čekáním na další spoj. Sotva však přijeli na nádraží, souprava tam ještě stála. Babička vystartovala z auta a švára zavolal na nějakého pána, stojícího u budovy,"Haló pane, vlak ještě neodjíždí?" Na to se oslovený otočil a zakřičel kamsi za roh,"Frantó, ještě počkejte, neodjíždějté!" Skutečně, počkali a babička tak stihla kýžený vlak :o)

Předchozí odstavec mi připomněl také jednu historku s vlakem. Vše se událo před několika lety a právě na stejné trati. Jeli jsme tenkrát s Danou od bráchy, bydlícího ve městě. Naše jízda připadla na vlak jedoucí půl hodiny před půlnocí. Jednalo se o tzv. vlak na znamení. Prostě a jednoduše musíte strojvedoucímu nahlásit, kde má zastavit. Tuto skutečnost jsme splnili a pak už jen čekali, kdy se konečně objeví naše zastávka. Objevila se, ale motoráček stále uháněl nezmenšenou rychlostí. Hlavou mi bleskla myšlenka,"Že by na nás zapomněli?" Nezapomněli, motoráček začal brzdit, jako by někdo aktivoval ruční brzdu. Já už stál nastartovaný na schůdkách. Sotva souprava zastavila a dveře se automaticky odjistily, následoval můj skok do tmy. Jaké to překvapení, namísto na perónu jsem skončil v nějakém keři. Za mnou se ozvalo zavírání dveří a motoráček zařadil zpátečku, aby se vrátil o třicet metrů zpět na správné místo. Tam Dana v klidu vystoupila a celkem se mým vystoupením bavila ;-)