Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 28.04.2004
Martinčin věk - měsíce: 39
Rubrika: Deníček

---

Začátky bývají těžké...

Jistě jste zvědaví, jak se daří Vojtíškovi. Zdá se, že kapky Pamycon zabírají, neboť se mu kašel přesouvá směrem k výše položeným místům. Alespoň dle našeho subjektivního dojmu. Jinak se Vojta nikterak neomezuje a venku tráví každou příhodnou chvilku. Musíme si přece užít sluníčka, ne? :o)

Dana přinesla ze dvorka na cestu Martinčino kolo. Marťa nasedla a už šlapala. Celkem jí to jde, pouze se chvílemi vzteká, nemůže-li se rozjet do kopce. Dana jí poradila dobrou fintu,"Když ti nejde šlápnout dopředu, maličko couvni a zkus to znovu!" Což o to, u dětského furtošlapu není couvání žádným problémem. Martinka se neustále zdokonaluje. Dana ji povzbuzovala,"No vidíš Martinko jak ti to jde, Když budeš každý den alespoň chvilku trénovat, brzy ti budeme moci sundat stabilizační kolečka!" Je to tak, bez koleček bude mít na kole jistě větší stabilitu. Takhle má kolo tendenci k převracení na sebemenší terénní nerovnosti. Ještě že si Martinka z nějakého naklánění se již nedělá hlavu. Ještě loni na podzim by křičela a nechtěla na kolo znovu usednout. Známe své lidi, ne? ;-)

Přídavná kolečka zlobí ještě v jednom okamžiku. Stačí, aby Marťa zajela zadním kolem do nějaké prohlubně a hned šlape naprázdno, visíc přitom za boční kolečka. To mi připomnělo moje začátky na kole bez přídavných koleček. Brácha si mě vzal jedno sobotní dopoledne k železniční trati. Perfektní místo - rozlehlá louka s cestičkami, příhodnější místo byste v Hradci marně hledali ;-) Tam mě posadil na kolo a rozběhl se se mnou. Najednou zjišťuji, že jedu úplně sám. Následuje zděšení a já zapomínám šlapat. Bác, bum, první pád. Takových ještě za dopoledne bylo, ale já se naučil během dvou hodin jezdit sám na kole! A bez koleček! Vrátili jsme se těsně před obědem a já volal na maminku vykloněnou z prvního patra našeho paneláku,"Podívej, já už umím jezdit!" Začala moje bravurní jízda po parkovišti s následným čelním nárazem do kontejneru na odpadky. Ach jo, zapomněl jsem, že ještě neumím pořádně brzdit šlapkami. Začátky bývají tvrdé, to Vám mohu potvrdit ;-)

Po svačince jsem nastartoval sekačku a sekal zahradu. Martinka se zabavila na pískovišti a Vojtíšek pozoroval sekačku z kočárku. Jakmile jsem jel kolem, natahoval se po sekačce a skákal radostí. Hluk sekačkového čtyřtaktu ho vyloženě přitahuje. Posléze se na zahrádce objevila teta Jana,"Můžu si Vojtíška na chvíli vzít k nám?" povídala. Proč ne. Netrvalo však ani deset minut a Vojtíšek se ocitl zpátky na zahrádce, notně rozrušený, Natahoval a dle tetiných slov se u nich rozbrečel. Prý po několika ranách kladivem(Ne ne, to nemá nic společného s Vojtíškem ;-) ). Strejda totiž opravoval auto. Vojtíškovi se některé zvuky vyloženě nezamlouvají. On je totiž taková naše malá citlivka ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz