Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 30.05.2004
Martinčin věk - měsíce: 40
Rubrika: Deníček

---

Kdy už pojedemé na ten vejlet...?

Dnešní překrásný den překonal všechny naše představy. Svítilo sluníčko a rtuť teploměru překročila magickou dvacítku(Ve stínu, samozřejmě) :o)

Martinka měla na odpoledne slíbený cyklistický výlet. Vůbec poprvé ve svém životě se měl společné akce zůčastnit i náš Vojtíšek. Tomu však bylo na první pohled jedno, kam vlastně odpoledne pojedeme. Zato Martinka se již od rána neustále ptala,"Kdy už pojedém na ten vejlet?" Nedalo se nic dělat, nejprve spinkala po obědě Martinka a hned po ní Vojtíšek. Však Dana jejich spánek okomentovala,"Asi budu muset dávat Vojtu spát pouze jednou denně. Takhle děti spí po celý den!" Má naprostou pravdu, Vojtíšek dnes navíc nechtěl vůbec usínat. Dopoledne jsem ho vozil po náspu, ležícího v kočárku já. Opravdu vozil, neboť Vojtíšek pojal usínání coby náramnou zábavu. Neustále se na mě šklebil, smál se a výskal. Navíc odkopal deku a vystrkoval nožičky z kočárku. Mimo to se snažil otáčet na bříško a sedat si. Prostě a jednoduše, hned jsem si vzpomněl na Martinku - ona kdysi také zlobila s usínáním. Vojtíšek nakonec přece jenom usnul. Stalo se tak po dvaceti minutách posunování kočárku vpřed a vzad.

Martinka se mezitím vypravila ven a my pak spolu spravovali duši u Danina kola. Martinka nezavřela pusinku a každá její druhá věta zněla,"Kdy už pojedem na ten vejlet?" Před obědem se nás přišla podívat Dana. Martinka zůstala na dvorku chvíli sama, spolu se spícím Vojtíškem. Najednou slyšíme hlasitý křik,"Maminkó, mamíí!" Dana volala zpět,"Martinko buď ticho, nebo vzbudíš Vojtu!" Marťa však pokračovala,"Ale von už je vzbuděnéj. Už sedíí!" Opravdu, Vojtíšek již seděl. Martinka nám hrdě hlásila,"Já sem ho posadila, takdle za ručičky!" :o)

Konečně se Marťa dočkala odjezdu. Dana se však netajila se svými obavami,"Hlavně abych Vojtíška někde nevyklopila. Vždyť sedím na kole poprvé po dvou letech. Měla jsem si vyzkoušet jízdu nejprve nanečisto bez Vojty!" Nebojte se, zvládla jízdu naprosto dokonale. Vojtíšek se během jízdy na kolosedačce bavil. Zezadu bylo slyšet výskání a smích. Bez nehod jsme dojeli až k westernové hospůdce pod hradem. Martinka bleskurychle seskočila a už se hnala na velké pískoviště mezi spoustu hrajících si dětí. Já šel zakoupit občerstvení a Dana se mezitím usadila s Vojtíškem na dřevěnou lavici u pískoviště. Vojtíšek sledoval děti hrající si na pískovišti a hned by se k nim nejraději připojil. Však si to po chvíli vyzkoušel - Dana popadla zvonící mobil a hovořila s babičkou. Ještě mi pověděla,"Vezmi si Vojtu!" Vzal jsem si tedy ho do parády. Spolu jsme obešli celý areál za jednu ručičku. Vojtíšek překvapivě zvládal chůzi vysokou trávou na výbornou. Jakmile jsem ho k něčemu postavil za účelem focení, Vojta okamžitě kecl na prdelku a oběma ručkama začal škubat travičku, až létala kolem. Travní sekačka hadr. Od té chvíle nechtěl ani pořádně pochodovat. Tráva byla zajímavější. Z toho důvodu jsem raději posadil Vojtu na okraj pískoviště. Vojtíšek chvíli nesmělě pozoroval ostatní děti a pak se pustil do práce s plným nasazením. Oběma ručkama rozhazoval písek, až mu nožičky zmizely pod jeho nánosy. Tak to tedy ne, následoval jeho export na lavičku a já mu následně vyklepával botičky. Stejný proces potkal i Martinku, neboť se také rochnila v písku ostošest. Pomalu nastal čas k odjezdu a my se museli sbalit. Denní režim je potřeba dodržovat. Hlavně kvůli dětem ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz