Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 04.06.2004
Martinčin věk - měsíce: 40
Rubrika: Deníček

---

Je to had, ždyť nemá nožičky...

Po návratu z práce jsem se opatrně vplížil na dvorek, abych zjistil, zdali Vojtíšek spinká v kočárku. Spinkal, avšak nedlouho. Najednou se totiž s velikou ranou otevřely vchodové dveře a z nich se vyloupla Martinka,"Ahóój, to sem ráda, že už seš domá tatínkůů!" Následně několikrát proběhla kolem spícího Vojty a mohla konstatovat jediné,"Podívej sé, Vojtá už má otevžený očká, už je vzhůru. On se probudil úplně sám!" Jak jinak ;-)

Martinka si oloupala banán a chtěla se s ním propasírovat kolem Vojtíškova kočárku na dvorek. Během této činnosti se jí povedlo banán ulomit. Hned si stěžovala,"Vojtá měé ulomil ten banán, já už ho nechcí. Ať si to sní Vojtá!" Na to začala nabízet Vojtíškovi banán. On na nic nečekal a kousal, seč mu síly stačily. Martinka Vojtíška komandovala,"To seš ale hodnej kluk, dyž takdle hezky papáš. Ná kousej. Až to dohamáš, tak si umejeme tu špinavou pusu, jóó?" Jak pověděla, tak splnila. Martinka si namočila ručku a tou pak umyla Vojtíškovi pusinku. Nezapomněla ani na ručník a osušení :o)

Tak, honem do práce. Vzal jsem si děti před dům a tam jsme společnými silami kultivovali prostransví po hromadě písku. Martinka kopala drny a následně je nakládala na velké kolečko. Na kočárku sedící Vojtíšek nám pomáhal alespoň slovním doprovodem. Úplně nejvíce ho zaujalo kopání motykou a pak i sledování velikého brouka v mé dlani. Jednalo se o exemplář dlouhý cca 3cm a Vojtíšek na něm mohl oči nechat, nejraději by ho sám chytil do ručičky. To ovšem nejde, neboť takový brouk, snad střevlík, dokáže nepěkně kousat. Brouka jsem vypustil za mlýnský kámen, na němž se skví vytesaný letopočet vzniku naší zříceniny - tedy domu, podívejte se sami na fotku ;-)

Martinka mi pomáhala s odvozem nepotřebných drnů a zeminy dolů na zahrádku. K tomu účelu nastartovala svoji plastovou Tatru. Já chtěl následně vyklopit kolečko do zahrady, jenomže mi v této činnosti překážel velký kámen. Popadl jsem ho a co nevidím - zpod kamene leze nějaká divná žížala. Popadnu ji a Martinka hned hlásí,"Jéjé, tatínků, co to máš? To nemá nožičky, to vypadá jako hád, nojó, je to had. Ale takovej malinkatej, takovýho si můžu pohladit, viď?" Konečně se mi povedlo na ruce zklidnit odchyceného slepýše(Což není vůbec jednoduché, neboť se neustále hadí a někam leze. Navíc jsem mu nechtěl ulomit ocásek) a Martinka si ho mohla konečně pohladit. Já ho pak pro Vás vyfotil a následně vypustil do trávy. Ať si běží, tedy leze :o)

Dana mi navečer sdělovala jednu novinku,"Představ si, děti se včera ve školce měřily a vážily!" Jste zvědaví, jak dopadla Martinka?" Tak tedy - měří 101cm a váží 15kg. Slušné, ne?

Vojtíšek se těsně po večeři pustil s chutí do devastace Martinčiných pěnových puzzle podložek. Doposud se v klidu nalézaly pod psacím stolem, přesně v místě Daniny klávesnice od počítače. Podložky musely být Vojtovi zabaveny, neboť obsahují malé části a ty přece děti do tří let nesmí, že? ;-)

Dnešní noc zkouší Martinka zcela poprvé spinkat úplně bez asistence nočníčku u postele. Pokud Vám zítra nic bližšího nesdělím, vše dopadlo dobře. V opačném případě o informace nepříjdete. V každém případě chce Martinka zanechat nočníček již Vojtíškovi ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz