Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 20.06.2004
Martinčin věk - měsíce: 41
Rubrika: Deníček

---

Dále, od hradu dále...

Ač dnešní den napatřil mezi ty prosluněné, po obědě jsem navrhl zbytku rodiny,"Tak co, pojedeme se podívat na hrad?" Martinka nadšeně vykřikla,"No jó, pojedemé na kozičký!" Na hradě totiž mají mimo jiné chov kamerunských koziček. Původně jsem se rozhodoval, zdali jet autem, či na kole. Dana vykoukla ven, jedním očkem zhodnotila situaci a povídala,"Nepojedeme raději na kolech?" Proč ne, jeli jsme. Nízká oblačnost stejně hrozila již od časných ranních hodin a vůbec nekáplo. Jenomže počasí si nás teprve chtělo vychutnat, ale o tom později ;-)

Sotva jsme se na hrad vydrápali, čekalo nás tam první nemilé překvapení - právě odešla prohlídka a tak nezbylo nic jiného, než čekat hodinu na další. Mezitím začalo pršet. Vojtíšek nechtěl v žádném případě sedět a snažil se pochodovat. Dana ho však raději nepouštěla samotného, aby nespadl někam na kamení. Vojtíšek se během svého řádění pojednou shýbl pod lavici, odtamtud vylovil zatoulaný piškotek a než jsme mohli zasáhnout, odkousl si. Fůj, to se nedělá, sbírat něco na zemi. Hned byl pokárán.

Konečně nadešel čas prohlídky a děti vyfasovaly pláštěnky. My s Danou mokli. Prohlídka se vydařila, jenom ten déšť neustále zvyšoval na intenzitě. Martinka vyhlížela kozičky, jenomže všechny se schovaly ve svém domečku. Prostě počasí, že by psa(Ani kozu ;-) ) nevyhnal. Vojtíškovi se déšť moc líbil a bavil se nahlas. Chytal vodu do ručiček a pak plácal dlaněmi o sebe. V této chvíli mi dovolte komentář k fotkám - na první nás zachytila Dana. Vojtíška jsem vláčel v náručí prakticky po celou prohlídku, neboť se jde náročným terénem a po schodech. Druhá fotka naskýtá pohled z nejvyšších pater hradu směrem do podhradí ;-)

Nastal čas odjezdu. Pršelo jako z konve a teplota také nic moc, 15^oC. I přesto Dana povídala,"Já tedy nečekám až přestane pršet, jedeme!" Což o to, děti seděly v suchu, ale my dospělí promokli skrz naskrz. Brr ;-) Vojtíšek usnul během jízdy na kolosedačce a Martinka ho po chvíli následovala. Ti se ale měli, hned bych si to s nimi vyměnil. Po domácím vysušení a odbahnění jsme si konečně mohli užívat teplíčka a postupně rozmrznout. Vojtíšek neúnavně běhal po obyváku a kuchyni. Během pár minut se naučil sám vstávat v prostředku místnosti. Prostě a jednoduše se postaví na všechny čtyři a pak se zvedne. S Vojtíškovými krůčky přišel i první velký bourák. Stalo se to následovně - Vojtíšek se rozeběhl po obyváku, šlápl na kostičku a pak během plachtění vzduchem spadl pravou tvářičkou na hranu plastového kbelíku, právě od kostiček. Au, to to bolelo a Vojtíšek brečel ještě hodně dlouho. Není divu, vždyť má tvářičku řádně odřenou a fialově zabarvenou. Každý začátek je těžký a s chozením to rozhodně nebude lepší :-(

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz