www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 01.08.2004
Rubrika: Doma

Titul: Dovolená I. - dobývání Lietavského hradu

Máme tu středu, další studený a propršený den. Během strategické porady u ranní kávy na verandě naší chaty, docházíme k jednoznačnému závěru - po obědě jedeme dobýt Lietavský hrad. V průvodci vytištěném z Internetu doporučují tři přístupové trasy - nekratší z obce Lietavská Svinná, další přímo z Lietavy a třetí až z Rajeckých Teplíc. Po zralé úvaze vybíráme nejkratší trasu. Jak se později ukazuje, nejednalo se o šťastnou volbu. Ale nepředbíhejme sled událostí.

V obci Lietavská Svinná parkujeme nedaleko kostela a já nakládám Vojtíška do krosničky na záda. Máme zapůjčenou takovou kombinovanou s batohem a Vojtíšek může sedět pěkně po směru chůze. Bohužel však začíná pršet. Děti fasují pláštěnky a já si nemůžu ani rozložit deštník, neboť by voda tekla na Vojtíška. Pomalu kráčíme vesnicí až k odbočce na cestičku se zelenou turistickou značkou(Ta nám sděluje, že na hrad je to 45minut cesty - na Slovensku se totiž chodí dle času). Moc se nám na hrad jít nechce, cesta se zdá promočená a déšť každým okamžikem sílí. Ozývají se hlasy,"Nevzdáme to?" Kolem prochází jeden "domorodec" a my se ho ptáme na kvalitu cesty. Dostává se nám odpovědi,"Cože? Vy chcete jít na hrad v takovém nečase? Cesta je dobrá, já tam chodím často a půjdete tak patnáct minut. Nemusíte ani moc spěchat!" Uklidněni odpovědí vyrážíme směrem na vrchol. S těmi patnácti minutami měl naprostou pravdu. Přesně po té době otáčíme zpět. Mírně blátivá cesta se postupně mění v úzké bahnité koryto procházející houštinou. Prostě a jednoduše, naprosto neprůchodné. Boty se nám kloužou a spolu s kalhotami se mění v koule bláta. Já se bojím, abych s Vojtíškem na zádech neupadl a Vojta se také čílí, neboť mu kapuce z pláštěnky neustále leze do výhledu.

Po návratu do vesnice se usazujeme na lavičce pod střechou autobusové zastávky a snažíme se přitom oškrabávat bláto z bot a oblečení. Martinka je špinavá až nad koleny a ostatní rozhodně nevypadají lépe. Hrad nad námi dnes zvítězil. Ale my se nedáme, pozítří budeme výstup opakovat a protentokrát zvolíme jinou trasu - po modré značce z obce Lietava. Pro dnešek se vracíme zpátky na chatu, tam roztápíme dvoje kamna a sušíme oblečení.

Další útok na hrad podnikáme znovu až v pátek. Jak prohlásila teta,"Ten hrad musíme zdolat, jinak odtud neodjedu!" Stalo se. Protentokrát jsme chytřejší a vybíráme si jinou přístupovou cestu z obce Lietava. Hrad se před námi vypíná na kopci a vyloženě nás provokuje. Proto velíme k odchodu a zdoláváme strmé úbočí kopce. Cesta se zpočátku zdá slušná, jenom je celkem strmá. Děti mají co dělat, aby se neskutálely ze svahu ;-)

Pohled z hradu na obec Lietava - šipka označuje naše auto

Konečně stojíme před první polorozbořenou hradní stěnou a zhluboka oddychujeme. Počasí nám však naše vítězství jenom tak nedaruje. Zatahuje se a začíná pěkný liják. Všichni vytahují pláštěnky a já zůstávám dále v tričku. I Vojtíšek je oblečen do nepromokavého a snaží se od nás utéct, což mu vzápětí nevychází. Najednou totiž zakopává o jeden šutr a na další pusinkou padá. Auu, honem ho zvedám ze země. Naskýtá se nám děsivý pohled - Vojtíšek má celou tvář od bláta a z rozraženého spodního rtu mu teče krev. Brečí, jak jinak. Honem ho otíráme ubrousky a Vojtíšek se zklidňuje. No, zase tak hrozné to nebylo.

Detail hradní zdi - dole obec Lietavská Svinná

V dešti prolézáme zříceninu hradu a obdivujeme její rozlehlost a mohutnost. Děti honem prohledávají rozvaliny a hledají kamínky z hradu. Chcete vědět proč? Na Internetových stránkách turistického informačního centra Rajecká pohoda totiž píší - dítě které přinese kamínek z hradu, dostane turistický diplom. A to je nějaká motivace, nemyslíte? Martinka diplom skutečně dostala, jak můžete posoudit na poslední fotce. Nejenom Marťa, i Vojtíšek. Vždyť zdolal celou trasu na mých zádech.

Během prohlídky zříceniny fotím spoustu fotek a tak se můžete na některých z nich pokochat pohledem do údolí. Na jedné z nich je i pohled na obec Lietava a šipečka označuje místo, kde stojí naše auto. Pěkná výška, viďte? Výlet se nám vydařil, dokonce přestalo i pršet a vydáme-li se na hrad za pár let, jistě doznáme změny. Dobrovolníci ho totiž pomalu ale jistě spravují. Prozatím staticky zajišťují klenby dvou bran, ale plány mají do budoucna veliké. Vše závisí na financích. Jak jinak ;-)