Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 09.08.2004
Martinčin věk - měsíce: 42
Rubrika: Deníček

---

Pánská jízda...

Dana chtěla dnešní odpoledne vypadnout alespoň na chviličku z kolotoče domácích povinností a maličko si pohovořit s kolegou z práce. Z toho důvodu mi kladla na srdce,"Dnes se ukaž doma zavčasu, abych stihla autobus do města!"

Stihla ho a Vojtíšek mě již netrpělivě a radostně vítal za venkovními dveřmi se síťkou proti mouchám. Chvíli na mě koukal a pak natáhl ručičku na kliku. Kupodivu na ni dosáhl a co víc - stikl ji a dveře přitáhl k sobě. Otevřel je poprvé sám! Však se radostně díval střídavě na Danu a na mě. Jako by chtěl říci,"Jenom se podívejte, jakej sem šikovnej kluk!" To je, jenomže tím pádem ho musíme zase více hlídat. Ze dveří totiž vykráčí rovnou na betonovou násep, z níž je to na travičku ještě metr směrem dolů. Normálně tam Vojtíšek nespadne, to máme vyzkoušené. Jenomže jakmile se v zápalu hry přestane kontrolovat, mohl by do propadla zahučet. Včera jen tak tak vybral jeden takový drobný úšlap stranou.

Dana mě také uvítala jednou větou kterou myslela víceméně z legrace,"Tak pokud neodstraníš to sršní hnízdo ze zahrádky, nedostaneš dnes večeři!" Abyste tomu rozumněli - ve starém kmeni po jabloni si ve výšce cca 1metru začali sršňáci vykusovat hnízdo. Prozatím ho pouze budovali, jenomže Daně taková blízkost od dětského pískoviště naháněla právem husí kůži. Není o co stát. Proto jsem navečer kmen uřízl a sršňáky tím pádem odsoudil ke změně pozemku ;-)

Než Dana odjela do města, chvíli zkoušela Vojtíška zabavit ježděním na koloběžce a pak i bývalém Martinčině rolopedu. Jak vidíte, koloběžka je pro Vojtu prozatím dosti složitá, a na rolopedu nejezdil, on si ho za řidítka nosil pod prdelkou. Chce to cvik :o)

Dana odjela a my zůstali s Vojtíškem sami doma. Martinka je na Mallorce a tak jsem měl po chvíli o dalším plánu naprosto jasno. Moji kolegové pořádali takovou tradiční kolektivní sešlost v rámci dvoutýdenní odstávky, tedy celozávodní dovolené. Já jako vedoucí bych tam neměl chybět, proto jsem naložil Vojtíka na kolo a šupky dupky s ním do města, rovnou na předzahrádku jedné nejmenované hospůdky. Všichni ho tam samozřejmě obdivovali a to například slovy,"Nechápu, jak můžeš mít tak hodného syna, ten náš je pěkný číslo!" Já je však uklidňoval,"Jenom ho nechte rozkoukat!" Opravdu, po chvíli Vojtíšek seskočil na zem a obcházel zahrádku. Pak začal povídat, na vše ukazovat a ještě ke všemu dostal do ručky plácačku na mouchy. Pomocí ní se snažil shodit ze stolu prázdné sklo, což se mu naštěstí nepodařilo. Jeden kolega, Robert mohl na Vojtíkovi oči nechat,"Že bych si ještě pořídil miminko? Ahoj Vojtíšku já jsem strejda Robert!" Vojta velice věrohodně intonoval,"Óbét!" Robert nevydržel a běžel za to Vojtovi koupit Tatranku, kterou Vojtík chroupal během jízdy zpět v kolosedačce. Já zaplatil ta dvě píva a už jsme frčeli domů. Čekala nás ještě desetikilometrová trasa, vedoucí po cyklostezce a polní cestě. Doma samozřejmě maminka, jak jinak ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz