Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 11.08.2004
Martinčin věk - měsíce: 42
Rubrika: Deníček

---

Sršňáci a vosy...

Dnešní tropický den nám dal pěkně zabrat a odpoledne se naštěstí maličko ochladilo. Hlavně zalezlo sluníčko. Namísto koupání v bazénu jsem zvolil jinou variantu,"Tak co Vojtíšku, pojedeme se projet na kole?" Vojtíšek nejásal, vše přišlo až po chvíli. Stačilo mu nasadit helmu na hlavičku. V tu chvíli zajásal,"Juhůů, hihihi, ííí!" Jak vidno, jízda na kole se mu stále více zamlouvá. V sobotu jel podruhé v životě a to nespokojeností ryčel každou chvíli. A dnes? Naprostá pohodička. Celou cestu se rozhlížel po krajince a ani nepípl.

Cestou k hospůdce pod hradem(Tam je mimo jiné i veliké pískoviště plné hraček a dětí) jsme obdivovali koníčky v ohradě. Vojtíšek na jednoho nejbližšího ukazoval prstíčkem a vzrušeně vykřikoval. Bohužel, pohladit jsme si ho nemohli, v tom ohradním tkalounu se nacházejí drátky a v nich vysoké napětí(Osobně vyzkoušeno ;-) ) Na první fotce si povšimněte Vojtíškovy naťuknuté přilby. To není z žádné bouračky, Daně se podařilo přilbu upustit z metru a půl na ostrý kámen. Nelze se tedy divit radám, že po kolizi by se měla přilba zahodit, neboť svůj účel již splnila. V tomto případě se jedná o narušenou vnější fólii, polystyrenový korpus zůstal nedotčen. No, nechtěl bych s Vojtou nebo Martinkou bourat. Kolosedačka je sice báječná věc, jenomže dítě se drží za držátka, která v případě karambolu lehnou až na zem. Brr, hrozná představa. A to se jedná o značkovou sedačku Hamax ;-)

Vojtíšek si konečně mohl pohladit koníčka - na palouku pod hradem, u indiánské vesnice. Tam je mají pouze za lanovou ohradou, žádné vysoké napětí. Vojtíšek byl následně vypuštěn na pískoviště mezi ostatní děti. Jenom jsem ho musel hlídat a s ním i ostatních sedm kamarádů, neboť pískoviště atakovala hejna vos. Nevím jak u Vás, ale tady se letos vosy přemnožily. V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc - tuhle jsem Vám psal o sršních, stavějících si hnízdo na naší zahrádce. Dana je chtěla odstranit, jenomže sršni jsou prý chránění. Z toho důvodu jsem jim vršek zetlelého kmenu s dutinou odřízl. Jenomže sršni létají na pahýl a znovu ho dlabají, až to praští. Tak jsem je včera pozoroval. Oni kusadly odkusují zetlelé dřevo a pomocí slin ho balí do kuličky. Když je kulička dostatečně veliká - frnk a letí pryč. Takhle pracují ve skupině. Co asi z toho materiálu staví? Je lehké si to domyslet - hnízdo. Jenomže nevíme kde. Hlavně doufám, že ne na naší půdě. Dana je ze sršňáků značně nervózní a já se jí nedivím. Vojtíška by totiž mohl napadnout zadloubat prstíkem v dutinách kmenu. No, raději si nedomýšlím následky. Já jednou na pionýrském táboře chytil tři bodance najednou a řeknu Vám, není o co stát. Budu asi muset zbytek kmenu vykopat.

Vojtíšek poslední dobou všechny pusinkuje. Jednu pusinku mamince, druhou tatínkovi, zase mamince a tak to jde stále dokola. Pusinkuje skvělým způsobem - pusu dokořán otevřenou, aby Vás mohl pořádně osliznout ;-))

Co říci závěrem? Přesně před dvěma lety zasáhly naši republiku ničivé povodně. Jak jsem to tehdy cítil si přečtěte v archivním článku.

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz