Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 30.08.2004
Martinčin věk - měsíce: 43
Rubrika: Deníček

---

Vojtíškův pád a výlet k Zemské bráně...

Úvodem Vám musím sdělit jednu novinku - tento týden jsem si dovolil vzít dovolenou. Martinka nastupuje po neděli do školky, takže máme jedinečnou příležitost ke strávení společného týdne. Mimo to se ve firmě připravují jisté personální změny a možná nebudu mít k dispozici dostatek lidí, abychom si mohli v budoucnu rozumně vybírat dovolenou. To nic, s tím Vás teď nebudu zatěžovat.

Po ránu se k nám Martinka běžela zavrtat do postele a její první otázka na mě zněla,"Dneska tatínku nepudeš do práce? Budeš tady s námi?" To bylo radosti. Však mě šla po snídani pomáhat s prací ven. Samozřejmě i s Vojtíškem. Já totiž potřeboval oťukat zbytky omítky z podpěrných sloupů u vrat. Je věčná škoda skrývat překrásné pískovcové kameny, takže z nich vyškrabuji spáry a pak je pečlivě plním betonem. Výsledkem je perfektní vzhled, jak jsem psal již tuhle - připomínající dobře zrekonstruovanou zříceninu. Není divu, našemu domu je téměř 200let.

Děti popadly lopatky a jaly se nakládat omítku do kolečka. Vojtíškovi se práce zalíbila a Martinka po chvíli vytáhla svoje plastové kolečko a vozila suť sama. Respektive ji odvezla jednou. Pak přiběhla s příšerným křikem,"Aúú, to bóólíí, já sem se spálila o kopšivůů!" Ovšem to nic nebylo proti Vojtíškovi. Těsně před obědem běhal po náspu a běžně k jeho okraji nejde. Jenomže se najednou zamotal a možná k tomu přispěla i celková únava po pracovním dopoledni. Ať tak či onak, Vojta spadl rovnou z metrového náspu. Cestou se trefil čelíčkem do šroubení starého bojleru. Ten se totiž nalézal pod náspem. Au au, to to muselo bolet. Když jsem spatřil Vojtíška s razítkem na čele, udělalo se mě úplně zle. Vždyť jsem ho měl vlastně na starosti. Jenomže Vojta brečel pouze chviličku a pak se tvářil zcela spokojeně. Dokonce sbaštil celý oběd a to zcela sám. Už si nechce nechat vtrčit do pusinky ani jednu lžičku. Všechno sám a sám. Podívejte se na druhou fotku, Vojtíšek má ještě mírně viditelnou bouli na pravým očkem. Jinak je už celkem v pohodě. Snad si z pádu vezme ponaučení. Já už si ho vzal a starý bojler včetně ostatních věcí putoval na zcela jiné místo. Jenomže příště může Vojtíšek spadnout úplně jinde a za zcela jiných okolností.

Po obědě nám Martinka povídala,"Pojedeme zase na nějakej vejlet? Tatínek to dodělá až se vrátíme!" Jeli jsme. Po krátké poradě směrem polské hranice. Tam se nachází Zemská brána a my neměli ani tušení, co se za tím názvem skrývá. Jisté je, že nám několik známých povídalo o překrásné přírodě. Po zaparkování následovala pěší tůra. Vojtíšek putoval na moje záda do krosničky a Martinka hledala spolu s Danou za pochodu houby. Cesta nás dovedla až k Zemské bráně - kamennému mostu přes Divokou Orlici, spojujícím obce Bartošovice s Petrovicemi. Byl postaven v letech 1900 - 1903 a dnes je v rekonstrukci. Jak Dana poznamenala,"To jsem netušila, že si uděláme výlet do hlubokého lesa na staveniště!" Zato Vojtíšek ožil a s radostnými výkřiky sledoval hučící elektrocentrálu, autojeřáb, mix a bagr. Dělníci právě betonovali nové opěrné základy mostu. Došli jsem ještě kousek za most a pak otočili směrem k domovu. Martinka spokojeně třímala v ručičce tři houby - babky. Těšila se, jak si je uděláme k večeři. Když jsme se pak ještě ve městě zastavili na zmrzlinu, děti se tvářily naprosto spokojeně, i když Vojtíšek schroupal pouze suchý kornoutek. Zmrzlinu dostane, až povyroste ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz