Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 3.10.2004
Martinčin věk - měsíce: 44
Rubrika: Deníček

---

Ema má maso...

Během dnešního dne stráveného u babičky a dědy musela Dana konstatovat,"Vojtíšek je holt v takové blbé výšce. Hlavička mu vychází přesně do úrovně stolu!" Co z toho vyplývá? Vojtíšek se několikrát zamotal a hlavičkou udeřil, tu do desky stolu a tu do dědova počítačového stolku v pracovně. Ten druhý úder dopadl daleko hůře, neboť se Vojtíšek trefil těsně pod levé očko přesně na roh stolku. Křičel a až po chvíli jsme zpozorovali jeho krvavé zranění. Už si dlouho nic neprovedl, viďte? ;-)

V době Vojtíškova karambolu se v pracovně nacházely i všechny tři holky. Nejstarší Petruška se hned od výše popsaného zranění preventivně distancovala,"Já sem Vojtíkovi nic neprovedla, já sem ani nic neviděla, jenom sem se ohlídla a už to bylo!" Naše tři sudičky si totiž spolu moc vyhrály samy v pracovně. Nejstarší Petruška právě představovala paní učitelku a se slabikářem v ruce trápila svoje dvě žákyně, tedy Danielku a Martinku. Péťa chodí již do druhé třídy, takže jí čtení nečiní žádné potíže. Povídala,"Ták žáci, opakujte po mě - Ema má maso. Máma mele maso!..." Martinka se snažila opakovat ze všech sil. S Danielkou to však vypadalo na propadnutí zpátky do školky. Ještě štěstí, že se i dnešní počasí umoudřilo a holky mohly jít ven. Já si pak vzal Vojtíška na starost a jal se spravovat takový plot z šamotových tvarovek. Vojtíšek se mi sice snažil pomáhat, ale já raději přemístil maltu z jeho dosahu na bezpečnější místo. Řeknu Vám, dnešní počasí bylo opravdu zvláštní. Na sluníčku jsem se sice producíroval v tričku a kraťasech, ale teploměr ukazoval nekompromisních třináct stupňů ve stínu. Děti však běhaly v mikinách, jenom si nemyslete ;-)

Cestou autem zpátky domů nám Martinka usnula těsně za Hradcem. Chyběla jí ta hodina spánku po obědě. Ve školce totiž tou dobou normálně spinká. Zato Vojtíšek probděl celou cestu. V jednu chvíli začal být značně nevrlý, proto ho Dana pobídla,"Vojtíšku, kdepak máš botičky?" Vojta porozumněl a zbytek cesty se snažil rozvazovat tkaničky. Jak jinak než s úspěchem :o)

Velkým problémem se ukázalo probouzení naší Martinky. Po delší době lechtání a škádlení otevřela očka, jenomže následovalo obrácení očí v sloup a opětovné vytuhnutí. Spala a spala. Dana se mě po chvíli optala,"Tak co, už se probrala?" Já odpověděl,"Tak nevím, probudit Šípkovou Růženku se mi zdá jednodušší. Té stačí dát pusu!" Marťa se nakonec probudila, jenomže s křikem a brekem, jak už je u ní v takové situaci obvyklé.

Následovala večeře. Martinka si však ještě před ní nastříhala kolečka a chystala se je lepit na papír. Jenomže já jí radil,"Martinko, podívej se, maminka už dává jídlo na stůl. Já bych si ty kolečka schoval a slepil bych si je až zítra!" Co myslíte, Martinka se na mě zahleděla a povídala,"No jó, tak to by sis to moh schovat a slepit zejtra, jenomže já to dolepím teď!" Dostala mě, viďte? ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz