Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 20.10.2004
Martinčin věk - měsíce: 45
Rubrika: Deníček

---

Záhada ztracených hraček pokračuje...

Na Vojtíška dnes po ránu čekalo očkování Trivivac. Z toho důvodu jsem se musel na chvíli uvolnit z práce. Martinka s námi nejela, neboť chodí do školky, ale to Vy jistě víte ;-)

V čekárně u paní doktorky stálo již mnoho maminek a dětiček. Na středisku totiž ordinuje více dětských doktorek, takže je očkování pojato pokaždé jako živelnější akce. Na parkovišti není kde zaparkovat a celá budova, včetně chodby se hemží dětmi. Konečně jsme se dostali na řadu a já napochodoval do ordinace s Vojtíškem v náručí. Dana za námi nesla Očkovací průkaz. Radost v držení Vojtíška mi klidně přenechává. Zatímco si doktorka připravovala injekci, já bavil Vojtíška hračkou, nalézající se na stole - dřevěným datlem, datlujícím kmen stromu. Vojta se smál a výskal, pouze však do chvíle, než mu jehla vjela do levé ručičky. "Aůůůů, uááá!", Vojtíšek začal natahovat. Nic ho neuklidnila náplast s obrázky. To Martinka by si jí považovala jinak ;-) Sestřička se s námi rozloučila,"Tak ahoj, Vojtíšku. Na osmnácti měsících se ozvěte. Vojtíšek by měl přijít na kontrolu!" Tak to vidíte. U Martinky jsme takovéhle informace dostávali písemně a u Vojtíška je vše jinak. Vidíme to i doma. U druhého dítěte se to tak nebere. Mám pravdu, nebo ne? ;-)

Po příjezdu z práce jsem se právě potkal se zbytkem domů se vracející rodinky. Martinka vystartovala k autu a naskakovala na spolujezdcovo sedadlo se slovy,"Tatínku, já pojedu vedle tebe do stodoly! Jóó?" Bohužel však práskla dveřmi Vojtíškovi takříkajíc před nosem. Vojta chtěl jet také, což dal najevo hlasitým pláčem. Nedalo se nic dělat, usadil jsem ho vedle sebe. Včetně šušu Pavlínky. Jak vidíte na fotce, dětiček sedělo vedle mne nepočítaně. Taková jízda na zakázaném místě je holt zážitek ;-)

Zatímco jsem navečer uklízel nepořádek na půdě, Dana se dole v kuchyni zlobila na Vojtíška. Ptáte se proč? Vojtíšek se totiž hrabal ručičkama v odpadkovém koši. Na tom by nebylo nic divného, jenomže on se snažil do koše vyhodit hračku. To je právě ono(Sledujte velkou pátrací akci z doby před více než dvěma lety. Klikněte si ZDE.). Delší dobu(Již několik let) sledujeme tenčící se počet kostiček. Koš je jediná cesta, kudy by se mohly ztrácet. Přece nebudeme prohrabávat každý odpadkový pytel, nebo ne? ;-)

Martinka vyhrabala po večeři svoji starou plyšovou rybku. Hned nám ukazovala její barvy,"Podívej se maminkó, tady je rybka červeno - žlutě prouhatá a tady je i modrá!" Zeptal jsem se jí,"Jakou má ještě Martinko barvu?" Martinka se zahleděla na očka rybky a pokračovala,"Aháá, ještě je tady bílá a černá. Ona je ta rybka takový sčíbarevná, víš?" Skvělý výraz, viďte? Jakmile má něco více jak tři barvy, pro Marťu je to jednoznačně sčíbarevné :o)

Na gauči ležela Martinčina rozložená knížka. Jednalo se o takovou anglickou počítací, od tety Martiny z Ameriky - One green frog(Jedna zelená žába). Na konci je na stránce hodně červených berušek. Jedna z nich má však zelenou barvu. Martinka na ni ukázala a ptala se,"Proč je tahle zelená?" Dana z legrace odpověděla,"Protože není zralá!" Martinka vtip nepochopila,"Cožé? A proč berušky taky zrajou?" :-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz