Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 23.1.2005
Martinčin věk - měsíce: 48
Rubrika: Deníček

---

Vojtíšek se blížeji seznamuje se sněhem...

Vojtíšek se i dnes dosytosti vyjezdil na sněhu. Dopoledne jsme šli na kopec pouze s boby. Jenomže nastal obvyklý problém - Vojta nechtěl běhat do kopce. Se zarputilým výrazem ve tvářičce seděl v bobu a nemínil se zvednout. Jako by chtěl říci,"Tatínku, vytáhni mě nahoru!" Já se nechtěl dát a vysadil jsem Vojtíka na zem. Měli byste slyšet ten řev. Vojtíšek se vztekal a nakonec s sebou plácl demonstrativně do sněhu. Martinka táhla bob do svahu a volala na mě,"Nech ho tam tatínku seděét. Von si bude Vojta hrát se sněhem a my zatím můžeme jezdit!" To by tedy nešlo, vždyť by nastydl. Mno, kopec jsme sjeli třikrát a dost. Stejně se blížila doba oběda.

Po vyspinkání se k nám přidala i Dana a opět následoval přesun na kopec. Já si honem zaběhl na půdu pro Martinčinu lopatu - jediné dětské jezdítko, jenž unese i váhu dospělého, tedy mne. Dana se musela smát, jenom mě zahlédla a povídala,"Já myslela, že přineseš sáňky!" Proč ne, honem jsem pro ně skočil. Sáňky jsou to historické, dětské a doma dělané. Však je na nich na první pohled poznat, že prodělaly pár karambolů. Dodělávané ocelové výztuže a jedna plechová trubková spojka hovoří jasně. I přesto sáňky v pohodě uvezou tatínka s Vojtíškem. Sice se mírně mačkáme a sáňky se při jízdě vlní, jenomže jinak sviští s větrem o závod. Hlavně na nich může Vojta sedět a nechat se tahat. Na bobu je přece jenom v bližším kontaktu se zemí a tudíž by mohl snázeji prochladnout. Nabízel jsem jednu jízdu Daně,"Nechceš se také svézt s Vojtíškem?" Dana však rezolutně zamítla,"Ani náhodou. Já k sáňkám nemám důvěru. Když jsem byla malá, šeredně jsem se vybourala a teď na ně už nesednu!" Ahá, Dana raději popadla lopatu a k velkému nadšení opodál stojících rodičů několikrát sjela kopec. Já ji totiž naladil, neboť jsem na lopatě jezdil loni se švagrem. Jenom se nebojte, ani já nezůstal pozadu. Při druhé divoké jízdě na lopatě přes skokanský můstek mi zalezl sníh hluboko za vestu a musel jsem se vyklepávat. Děti se samozřejmě radovaly s námi ;-)

Vojtíšek pak jezdil i na bobu. Již v dopoledních hodinách jsem si ho riskl pouštět z celého kopce. Sníh je měkký a v nejhorším případě by se v něm Vojta vyválel. Jenomže odpoledne došlo k poněkud rychlejšímu rozjezdu a Vojtíšek se z neznámých příčin naklonil na stranu. Pak už jenom následoval přemet a milý Vojtík přistál obličejíčkem v měkkém sněhu. Žádná sláva, rozbrečel se. Není divu, vždyť jste to také jistě zažili. Honem jsme osušili obličejíček a otřeli slzičky. Vojtíšek se rozesmál, neboť opodál havaroval jeden kluk na lyžích. Pak nasedl na bob a prohlásil jediné,"Tam tam!" Prstíček zabodl na vrchol sjezdové dráhy. Vojtíšek se tedy seznamuje se sněhem. Dokonale ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz