Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 24.1.2005
Martinčin věk - měsíce: 48
Rubrika: Deníček

---

Nehoda občas není náhoda...

V noci na dnešek u nás připadlo něco kolem deseti centimetrů čerstvého sněhu. Po ránu mi nezbývalo nic jiného, než se lopatou proházet k vratům, podobně jako sedláci skrz pohádkovou kaši z hrnečku. Dana mě po ránu telefonicky upozorňovala,"Měl by jsi alespoň jednou přijít z práce dříve, abychom mohli jít všichni sáňkovat na kopec!" Vzal jsem si její slova k srdci a tím, dá se říci, se spustila celá lavina následných událostí.

Jak už jsem naznačoval - kdybych bezprostředně po hodině angličtiny neodešel z práce, kdybych nespěchal domů, abychom mohli jít na kopec, nemusel Vojtíšek prodělat svoje první šití ve svém krátkém životě. Mám-li použít klasickou větu, tuším z filmu Knoflíková válka - Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil ;-) Nepředbíhejme však sled událostí a berme vše pěkně popořádku.

Dana radostně uvítala můj brzký návrat z práce,"Zatím se s Vojtíškem připravte a já skočím pro Martinku do školky!" To se hezky řekne, jenomže mě mezitím zazvonil mobil a šéf potřeboval schválit jednu investici. Dana se právě vrátila a spatřila Vojtíka pobíhajícího doposud bez kombinézy. Tak ho obléklasama já mezitím s Marťou připravil sáňky. Vojtíšek po chvíli vyběhl ven a už už na ně radostně naskakoval. Pomalu se blížíme ke zlomovému bodu dnešního dne. Jenom si to představte - rodinka naladěna na skvělou zábavu a děti rozesmáté. Já uchopil provázek od sáněk a rozjel je z kopce. Najednou však vidím Vojtíškovy klouzající ručky a pak už jen bác! Vojta padá na dřevěnou tyčku vpředu na sáňkách. Honem ho zvedám a co vidím - nad levým rtem se rýsuje asi půl centimetrů hluboká a krvácející rána. Uch, zvedá se mi žaludek a očividně blednu. Strachem a obavami. Vojtíšek brečí, jak jinak. Já celý bledý podávám Vojtu Daně a ta s ním běží na chodbu. Po umytí rány studenou vodou přestává Vojtíšek krvácet, pak i brečet a ránu si olizuje jazýčkem. Po konzultaci se sousedkou to vidíme jasně - Vojtíšek musí do nemocnice na šití. Já bych tam jel v každém případě, neboť na tři milimetry rozšklebená rána se jen tak sama nezahojí. Honem nesu Vojtíka do auta a on radostně ukazuje na Martinku, jdoucí se sousedy na kopec,"Nééé tů tů, tam jóó!" Pro nezasvěcené - Vojtíšek nechce jet do nemocnice, naopak by šel jezdit na sáňkách. Drsný to chlapec ;-)

Celou cestu autem a pak i během čekání na uvolnění malého chirurgického sálu se Vojta tváří nadmíru spokojeně. Neustále na něco ukazuje a já ho nosím po chodbě. Rána ho už zřejmě vůbec nebolí, nebo se přetvařuje. Konečně nás volá pan doktor. Zkoumá Vojtíka a povídá,"To nic, to bude v pořádku. Uděláme jeden steh!" Na sál však spolus Danou nemůžeme a proto čekáme na chodbě. Dana trpí spolu s Vojtíškem. Zevnitř se ozývá křik a hlasité volání,"Mamííí, mamíí!" Ani ne po minutě se vynořuje sestřička a podává nám sešitého Vojtíka,"Už je to v pohodě!" Vykukuje pan doktor a radí,"Hlavně ho hlídejte, aby si steh nevykousl!" To se lehce řekne, ale hůře udělá. Vojta si naštěstí steh zkoumal pouze jazýčkem a pak prohlížel v zrcadle. Ukazoval mi ho,"Tady jéé bóó, bác!"

Netrvalo ani pět minut a Vojtíškovi se vrátila jeho spokojená nálada. Dana mi pak doma povídala,"Když jsi včera napsal na Internet, na jakých starých sáňkách Vojtu vozíš, jenom tam dnes hezky napiš, co se mu stalo!" To víte, Dana má k sáňkám velikou nedůvěru, již od svého dětství. Jenomže, když by Vojtíšek nespadl dnes na sáňkách, zítra by se třeba zřítil ze židle. Nechci nic přivolávat, ale s dětmi přece nemůžete trávit každičkou chviličku a zachraňovat je v každé nebezpečné situaci. To přece nejde, ne? ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz