Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 30.1.2005
Martinčin věk - měsíce: 48
Rubrika: Deníček

---

Ach, ty nedělní návraty domů...

Včera večer, při přetahování fotek a článku na web mě pobavila Martinka spolu s neteřinkou Petruškou. Holky se právě dohadovaly, která má koho ráda. Petruška povídala,"Já mám ráda Tutiho Frutiho!" Jedná se prý o nějakého kluka. Martinka trumfovala,"Tak to já mám ráda taky takovou Martinku, jako sem já!" Petruška se začala smát,"Jéjé, ona má ráda holku! Víš co seš Martinko? To seš teda lesba!" Petruška chodí do druhé třídy, takže je znalejší, ale i přesto mě celkem překvapila. Ještě že se Martinka neptala na význam toho slova. Ale ono to jednou přijde a zeptá se ;-)

Dopoledne jela Dana s dědou do Makra a o děti jsme se starali spolu se švagrem. Martinka se Dany ještě před odchodem ptala,"Maminko, do Makra děti nemůžou, že jó?" Po odsouhlasení se dala velice neochotně do oblékání. Vojtíška oblékla babička a nebýt toho, že jsem Martince trochu pomohl, byla by se do oběda ven nevypravila. Přitom jim paní učitelky ve školce s oblékáním nepomáhají. Prý jenom, když jsem do tuhého. Martinka se prostě někdy oblékat chce a někdy nechce ;-)

Dnes jsme se s dětmi vypravili na delší výlet, až k velkému písáku. Vojtíšek tak překonal svůj osobní rekord, neboť minule chtěl nést po podstatně kratší trase. Ťapal a ťapal, až doťapal k zamrzlé vodní hladině. Děti se hned chtěly rozeběhnout po ledu, jenomže jsme je zastavili. Preventivně, vždyť se jedná o nedávný těžební prostor a hloubka vody dosahuje hezkých pár metrů. Prověřením tloušťky ledu jsem dospěli k číslu čtyř centimetrů. Nic moc. Pod dospělými led nepraskal, ale přesto bych písák nepřešel. Vojtíšek se také snažil vběhnout na ledovou plochu, jenomže on led ještě nezná. Poznal ho a natvrdo. Hned mu ujely obě nožky a spadl na prdelku. Ještě štěstí, že si nosí padák, tedy plínku. Vůbec nebrečel a snažil se vstávat. No, byla s ním legrace, jako s kozou na ledě. Tu mu ujížděla levá nožka, tu pravá a zase se rozplácl jak dlouhý, tak široký na led. I přesto znovu statečně vstával :-)

Podvečerní návrat domů se neobešel beze spánku jednoho našeho miláčka v autě. Víte kterého? Přece Martinky. Vojtíšek totiž spinkal po obědě, takže nejunavenější po celém dni a hlavně víkendu byla právě Marťa. Usnula již na konci Hradce. Zato Vojtíšek celou cestu povídal, zpíval si a přitom muchloval Martinčinu čepici s bambulí. Těsně před naší vesničkou jsem se Daně svěřil se svými obavami,"Co myslíš, bude Martinka po probuzení zase brečet?" To je totiž její specialitka. Jakmile usne v autě a my se ji snažíme budit v blbém spánkovém úseku, pokaždé je nevrlá a brečí. Dnes tomu bylo nejinak. Ještě před finálním odjezdem do stodoly jsem se snažil Marťu přivést k plnému vědomí, bohužel bezůspěšně. Když se pak na místě probudila, natahovala ručky a žadonila,"Tatínku, odneseš mě dovnitš? Mě je strašná zima. Béé!" Plačící Martinku jsem odnesl domů jako mimino a Marťa ještě na chodbě vzlykala,"Mě je zimá!" Stačilo říci,"Ale Martinko, tady je teplíčko!" Marťa hned obrátila,"Maminkó, mě je strašný teplo!" Ty nedělní návraty nám dávají zabrat ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz