Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 2.2.2005
Martinčin věk - měsíce: 48
Rubrika: Deníček

---

Tady je očíí....

Dnes po ránu čekalo na všechny včasné vstávání a následující odchod do školky. Martinka totiž jela s ostatními dětmi na místní sjezdovku, jezdit na pekáčích. Moc se na celou akci těšila a večer nemohla usnout. Ostatně, jako každý večer. Vojtíšek poslední dobou vyzunkne svůj hrneček s čajem a kolikrát spí již ve čtvrt na devět. Zato Martinka je vzhůru ještě v devět.

Po návratu z práce na mě čekalo další prohazování čerstvě napadnuvšího sněhu. Přitom mi hlavou blesk nápad - co takhle postavit ještě jedno igů na dvorku? Proč ne, mokrý sníh jsem nosil lopatou na hromadu a po chvíli tam stála metr a půl vysoká hromada. Zbývalo už jenom zhutnit vršek lopatou a pak vydlabat vnitřek. Právě se vrátila Martinka a radostně volala,"Jůů tatínku, to je domeček pro mě, viď? Tadyten velkej je můj a ten malej Vojty. Takovej mu stačí, je ještě malej!" Sotva zhodnotila domečky ze sněhu, začala žadonit jako kolovrátek,"Tatínku, najdeš lyže? Tatínku, najdeš lyže na půdě?..." Co se dalo dělat, zašel jsem se na půdu po lyžích podívat. Jedná se o takové staré celodřevěné lyžičky s řemínkovým vázaním. Na první seznámení se se sněhem plně dostačující. Však si Marťa v jednu chvíli vyzkoušela i funkci bezpečnostního vázání. Přesněji řečeno - po jedné havárii vyskočila z boty. Ta zůstala pevně připnuta k lyži. To víte, Martinka viděla dopoledne lyžaře jezdící na vleku a sjezdovce. Sama si myslela, že je to brnkačka. Jenomže se rozjela od vrat na cestu a po dvou metrech už žehlila prdelkou sníh. Prozatím naštěstí padá dozadu. Také lezení nahoru do mírného kopce jí dávalo zabrat. Není divu, vždyť jsem celou plochu žádně vyhladil odhrnutím sněhu. Martinka prostě vypadala a padala, jako snowborďáci z nového stejnojmenného českého filmu. Více času trávila na zemi, než na nohou. Jenomže to chce čas a trénink ;-)

Vojtíšek také nezůstával pozadu. Pokud právě neboboval, pomáhal mi se stavěním iglů. Svojí malou lopatkou dlabal sníh a moc ho práce se mnou bavila. Dnes se teploty držely nad bodem mrazu, ale od zítra má mrznou. Proto jsem tak spěchal se stavěním.

Už včera jsme si všimli, že Vojtíšek přebírá kde co slyší. Začal totiž velice pěkně děkovat. Jakmile něco dostane - třeba mls(Jak říká,"Bobón!"), Vojtíšek pronese zřetelné ,"Kujíí!" a běží pryč. Roztomilé, že? Dnes mě navíc při nesení v náručí objal ručičkama kolem krku. Ojojoj, takovéhle tulení se potěší. Před koupání dokonce objímal i Martinku. Ta z toho byla v sedmém nebi a neustále opakovala,"Podívej se tatínku, Vojtíšek mě objímá. To mě má rád, viď? Já ho pšitulím taky!" A už se objímali společně :-)

Po vykoupání jsem oblečenému Vojtíškovi obouval jeho boty na cestu do koupelny a zpět, jedná se o hafáky) - tedy bačkůrky ve tvaru pejsků. Vojtíšek mi na jednoho ukázal a prstíčkem nalezl očka. Povídal,"Tady je očí!" Nato se otočil ke druhému hafákovi a jeho očka okomentoval trošku jinak,"Tady taky očíí!" Každý den se Vojtíšek učí nová a nová slůvka :-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz