Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 19.2.2005
Martinčin věk - měsíce: 49
Rubrika: Deníček

---

Dana se pokouší odstavit Vojtíška...

Konečně jsme zase doma, pěkně všichni dohromady. Co všechno tomu předcházelo, Vám popíší na následujících řádcích.

Po ránu jsme se probudili do krásně prosluněného dne. Jako by nemohlo být takhle po celý týden. Hory se nám ukázaly v plné kráse a hromady sněhu jen jen zářily bělobou. Až oči přecházely. Po snídani proto Dana navrhla,"Vezmeš všechny čtyři děti na sáňky?" Proč ne, když mi je někdo ustrojí. Úkolu se zhostila Dana spolu s tetou. Nakonec se k nám přidal i švagr. Opět jsme se dopravili částečně na sáňkách a částečně pěšky na kopec mezi činžáky. Vojtíškovy sáňky zabrala Petruška, takže jsem Vojtu nakonec posadil na bob neteřinky Danielky. Jednalo se o solidní výrobek s volantem a Vojta z něho byl úplně nadšený. Aby ne, vždyť držel volant. Já si ho dovolil pouštět až zvrchu kopce a Vojtík se ani jednou nevymlel. Okamžitě po dojezdu jásal,"Jóó, ještěéé, tutůů!" Jasný to příkaz pro tatínka,"Honem popadni provaz a vytáhni mě na kopec. Chci jet ještě jednou!" Proč ne, Vojtíšek se svezl nejméně dvacetkrát.

Náš odjezd z hor naplánovala Dana těsně po obědě. Já stejně musel jet na čtvrtou hodinu do práce, neboť jsem nechal přes noc převinout motor z německé drátotažné linky a bylo nezbytně nutné naladit celý pohon pomocí počítače. Všichni jsme se u tety naobědvali a Martinka po chvíli přiběhla zpátky do kuchyně. Žadonila,"Maminko, já bysem chtěla nalejt džus! Nebo čeba podat Tic Tac, támdle z poličky!" Zajímavé, že? Jakoupak souvislost mají obě věci? Že by se pomocí Tic Tacu dala zahnat žízeň? Kdo ví :o)

Během čekání na oběd namalovala neteřinka Petruška Martince takový rodný list pro Martinčinu šušu Pavlínku. Standartně se takové lestro dodává s miminkem chou chou. Martinka zářila štěstím,"Tatínku podívej, já mám rodnej list pro Páju. Ještě nás musíš vyfotit, abych si mohla fotky nalepit sem!" Marťa jásala, dokud jsme nezačali nakládat věci do auta. Jakmile vylezla před dům s Pavlínkou v autosedačce, vítr jí sebral rodný list a hnal ho kamsi do nitra Krkonoš. Marťa začala příšerně řvát. Už už se nám ten papír ztrácel v dálce, nebýt jedné starší paní. Na poslední chvíli ho chytila. To bylo radosti ;-)

Cestou z horského města usnul jako první Vojtíšek. Následovala Martinka a nakonec si zdřímla i Dana. Jenom povrchně, neboť začal-li Vojtíšek dýchat trošku nahlas, procitla. Jako správná maminka. Těsně před naší vesničkou celé osazenstvo vozu procitlo. Martinka začala znovu povídat a Vojtíšek s ledovým klidem sledoval ubíhající krajinu za oknem. Sotva jsem zastavil před domem, Dana se dětí ptala,"Tak co, máte radost, že jsme zase doma?" Vojtíšek se ozval jako první,"Nééé, ještěéé tutůů!" Poznali jste, co chtěl? No přece jet dál a dále autem. Já hned Vojtíškovi povídal,"Ale Vojto, neměl jsi prospat celou cestu. To by jsi si pak více užil jízdy!" ;-)

Dana se mě po vykoupání dětí ptala,"Co myslíš, mám zkoušet Vojtu odstavit? Nebude brečet a usne?" Minulou sobotu se o to již snažila, jenomže Vojtíšek řval jako tur a mateřské mlíčko nakonec dostal. Dana pokračovala,"Víš, to moje neustálé posmrkávání, pálení v nosu a krku by mohlo mít s kojením souvislost. To jako že jsem oslabená!" Co myslíte, je to možné? V každém případě Dana dnes Vojtíkovi mlíčko nenabídla a Vojta kupodivu souhlasil. Pomalu, ale jistě usíná. A víte že nakonec usnul? ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz