Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 15.4.2005
Martinčin věk - měsíce: 51
Rubrika: Deníček

---

Co všechno se může přihodit v supermarketu...

Hned z práce vedla moje cesta na nákup do sousedního nákupního města. Jak již jistě víte, do práce jezdím autem, tak dělám i hlavního nákupčího. Ovšem dnešní zážitek z Plusu stojí za zvěčnění - pomalu procházím supermarket a plním nákupní vozík. Na to že je pátek, panuje v obchodě nebývalá pohoda. Že by klid před bouří? Zcela jistě. Sotva mířím k jediné fungující pokladně, nad hlavou mi zní klakson, dobře mi známý z průmyslového provozu. Pokladní zoufale přivolává posilu. Konečně, do sousední pokladny zasedá výpomoc. Než se dostanu na řadu, klakson zazní ještě dvakrát. Konečně jsou pokladní v silné čtyřce. Kde se vzala ta ohromná síla lidí, tvořících čtyři fronty? Neuvěřitelné, jako by se domlouvali předem. Další překvapení nastává při placení. Vytahuji tisícovku a pokladní tuhne úsměv,"Já vám ale nemám jak vrátit!" Honem se shýbá pod pult a zoufale mačká třikrát krátce tlačítko. Klakson se rozeznívá trochu jinak. Dokonalá signalizace, nemyslíte? ;-) Přibíhá paní vedoucí. Pokladní volá,"Paní vedoucí, nemáte nějaké drobnější bankovky?" Jak se posléze ukazuje, nemá. Nastává přesun financí mezi pokladnami. Fronty se kupí a kupí. Kupodivu se všichni stojící v klidu baví nastalou situací. Vedoucí se nakonec ukazuje jako žena na svém místě a daří se jí nemilou situaci zvládnout. Kdo by to čekal v takovém supermarketu, viďte? ;-)

Na dnešní podvečer jsme naplánovali letošní, úplně první grilování. Řeknu Vám, sehnat touto roční dobou naložené maso, zdá se nadlidským úkolem. Nakonec se mi zadařilo v Penny Marketu - měli tam naložená krůtí stehna. Mňam mňam. Takže jsme se všichni přesunuli na zahrádku. Vojtíšek si hrál na pískovišti a Martinka se houpala na houpačce. Jak jinak, než sama. Jak vidíte na druhé fotce, zatímco se mi roztápěl gril, využil jsem chvilky a rozložil počítačové pracoviště v přírodě. Podařilo se mi na čerstvě přeinstalovaném notebooku sesmolit první část dnešního článku. Prostě pohodička. Během psaní jsem se napil piva z té modré plechovky. Martinka mi hned hlásila,"Tatí, že z týhle láhve pijou pivo jenom kluci, viď? Tatí, já sem se rozhoupala úplně sama, nikdo mě nepomáhal!" Samozřejmě, pivo z plechovky pijou jenom kluci, vždyť i mamince chutná jenom ze sklenice či půllitru. Nebo, že bych se mýlil? I to je možné ;-)

Na zahrádku jsem mimo jiné přinesl i rádio. Aby na něj Vojtíšek nedosáhl, umístil jsem ho na vrchol žebříkové prolézačky. Co myslíte, že provedl Vojta? Vyšplhal se až téměř na vrchol. Jedna špricle, druhá, třetí a najednou zjistil, že je poněkud nad zemí. V tu chvíli se pevně zachytil a volal o pomoc. Nejprve opatrně,"Maminkó, tatínku!" Pak hlas poněkud zesílil,"Maminkóóóó, tatííínkůů!" Až napotřetí se ozvalo to pravé ořechové,"Maminkóóóóó, tatíííínkůůů, pomóóóc pomóóóc!" To už jsem nevydržel a Vojtíka sundal. Jak je vidět, Vojtíšek se bojí. A to je na jednu stranu dobře :o)

Na grilu s dřevěným uhlím se nám pomalu opékalo masíčko a já na stůl položil balíček s buřty. Jelikož jsem si potřeboval odběhnout domů, zaúkoloval jsem Martinku,"Martinko, pohlídej Vojtu, ať nejde ke grilu! Dobře?" Martinka souhlasila. Když jsme se pak s Danou objevili na zahrádce, víte co se nám naskytlo za pohled? Vojtík hryzal studeného buřta a tvářil se nadmíru spokojeně. Aby ne, vždyť si ho sám ukořistil. Jenomže měl právě hamat pšeničnou kaši. A víte, že ji nakonec sdlábl? Pak ji zajedl zbytkem buřta. Brrr, hrozná to představa ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz