Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 24.4.2005
Martinčin věk - měsíce: 51
Rubrika: Deníček

---

Náš kocourek na dětském karnevalu...

Jste zvědaví, jak dopadla Vojtíškova první noc ve velké posteli? Mno, nic moc. Alespoň pro Danu, neboť přibližně šestkrát vstávala k brečícímu Vojtíkovi. Něco ho s největší pravděpodobností trápilo, tak brečel a nebyl k utišení. S postelí to nemělo spojitost, alespoň dle našeho soudu. Uvidíme dnes. V každém případě máme za sebou další prvenství, neboť se Vojtík vyspal v posteli i po obědě. Dana to původně zkoušet nechtěla. Aby Vojtík po obědě usnul, museli jsme normálně s postýlkou pohybovat sem a tam(Po kolečkách). Velká postel se však posunuje velice ztěžka. Jenomže Vojtík si po obědě usmyslel, že jinde spát nemíní. Tak ho Dana převlékla a vymyslela geniální tah - jestliže se nedá pohybovat postelí, proč nezkusit hýbat s Vojtíškem? Hurá, povedlo se. Ani ne po patnácti minutách Vojtíšek chrupal ve své velké posteli. Bylo by dobré zcela odblourat malou postýlku, neboť se nám v ložnici jenom plete. Dáme Vojtíkovi tři dny a postýlka poputuje na půdu ;-)

Po Vojtíškově probuzení čekal na děti karneval, konaný v sále místní restaurace. Martinka se převlékla za červenobílého kašpáka Vojtíšek se rázem proměnil v černého kocourka. Zbývalo nalíčit obličeje a už Vojtík běhal kolem,"Dívééj, mám vousý!" Skutečně je měl namalované. Akce se vydařila, Martinka tančila s kamarádkami ze školky a i nějakou cenu jsme vyhráli. Mimo třech hraček v tombole, byla Martinka spolu s Vojtíkem vyhodnocena za líbivou masku. Vojtíškovi se mezi ostatní děti moc nechtělo a tulil se zpočátku u nás. Jenomže pak nastala doba soutěží a tak se nechal přemluvit ke stavění kostiček a házení míčků skrz kruh. Jak jinak, než za naší asistence. Martinka se co také chvíli vracela s nějakým lízátkem a soutěžení ji vyloženě bavilo. Zato Vojtík se rozkoukal až půl hodiny před odchodem. Taneční parket patřil rázem jemu. Do rytmu hudby poskakoval, točil se a házel svým kočičím ocasem, přišitým na lacláčích. Ani se nám nechtělo jít domů, jenomže sál se velice rychle vyprazdňoval.

Dnešní večerní usínání stojí opravdu za to. Vojtíšek byl uložen pod peřinku ve čtvrt na devět. O půle si donesl do postele novou tramvaj na setrvačník. Chvíli se ozývalo vrčení a komentář,"Mám tadý mašinků!" Netrvalo deset minut a Vojtík odběhl s tramvají k poličce,"Dám tam zpátky, mašinků!" Už už jsem se radoval - Vojtík půjde sám spát. Bohužel, chyba lávky. Namísto zvuků svědčících o uléhání, pojednou vzduchem zaznělo,"Tady plínku mám, tady obečení. Pševlíkat jóó, Vojta budé. Necí spinkát už!" Cože? Honem startuji do pokojíčku a tam spatřím Vojtíka sedícího na zemi s kupou oblečení. Dana mu ho totiž připravila na ráno. Tohle by to tedy nešlo. Beru Vojtu do náručí a vedu s ním dialog,"Vojtíku, kde máš postel?" "Tam!" "Co v ní budeš dělat?" "Spinkát!" Dobře. Pokládám Vojtu a on ve vodorovné poloze tráví necelou minutu. Pak sedí a volá,"Taťkó, panenku ci!" Hledám jednu z Martinčiných panenek(Martinka mezitím chrupe). Sotva leží panenka vedle Vojtíka pod peřinou, usedám znovu k poítači. Odvedle však,"Cvak!", klapne vypínač. Vojtík stojí a raduje se z rozsvícené lampičky,"Jéjé, svítí. Dívej taťkó! Panenku koukat musím!" No, jednou snad usnout musí. Děti toho přece moc nevydží, ne? ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz