Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 22.5.2005
Martinčin věk - měsíce: 52
Rubrika: Deníček

---

Šílený zážitek z pouti...

Již minulý týden jsme Martince slíbili brzký odjezd od babičky a dědy. Ptáte se z jakého důvodu? V jednom městečku se o víkendu konala pouť a my tam hned po obědě zamířili. Nic netušící Vojtíšek si pohodově schrupl v autě. Zato natěšená Martinka nezamhouřila očka ani na vteřinku. Po celou cestu mi připomínala oslíka z filmu Shrek 2(Jak jeli do královstí za sedmero horami - oslíkova hláška,"Už tam budéém?!"). Neustále se ptala,"Maminko, a jak je to ještě daleko? Pojedeme ještě dlouho?" Konečně se Marťa dočkala a my našli na přeplněném parkovišti místo.

Řeknu Vám, tolik lidí se jenom tak nevidí. Spousta stánků, atrakcí a hlavně hluku. Vojtíšek koukal, jak by spadl z Marsu. Počáteční vykulenost ho však velice rychle přešla. Zavelel,"Tatínků dolůů, necí koněé!" Já ho totiž zpočátku nesl na koni. Hned se rozběhl a my měli co dělat, abychom ho uhlídali. Jako první se děti samy svezly na malém kolotoči v autíčku - jak sami vidíte na fotce. V pohodě. Jenomže v druhém případě Marťa zatoužila po labutích. Jedny hezky barevné stály uprostřed placu. S lístky v ruce, Vojtíškem na levé ruce a s Martinkou v drže za pravačku jsem se hnal směrem ke třem prázdným labuťkám. Bohužel, na sedadlech trůnily nápisy nelétá, pouze jezdi při zemi. Zavelel jsem směrem k Martince,"Marti, jdeme a počkáme si na příští kolo!" Při scházení dolů se pod Marťou uvolnilo jedno barevné prkno a spadlo pod konstrukci. Tyto dvě indicie nás měly varovat před možnými riziky jízdy. Jenomže, my se jen tak něčeho nezalekneme. Příští jízda se vydařila a my vzlétli k oblakům. Vojtíšek pištěl radostí a mával na dole stojící maminku. Martinka však kousek za poloviční výškou uvolnila páku od stoupání,"Tatínku, to stačí!" To jsem jí odsouhlasil. Při pohledu směrem dolů ten stroj vůbec nevzbuzoval důvěru. Celé to monstrum bylo neuvěřitelně zaolejované, z pístnic odkapával hydraulický olej přímo do trávy a tvořil na zemi celkem slušnou louži. O průběžných opravách zařízení svědčily i zašpiněné hadry kolem se válící, dvě prasklé gumové hadice od hydrauliky a několik pětilitrových plastových kanystrů od hydraulického oleje. Asi ho je potřeba dosti často dolévat. Tak tohle bylo dost i na mne. Vždyť takovéhle atrakce podléhají pravidelným kontrolám technické způsobilosti, nebo se mýlím? Při zevrubnějším pohledu totiž vše držela pohromadě barva. A na té opravdu nešetřili. No, přistáli jsme v pohodě a podruhé bych si rozmyslel na něco takového vlézt :-(

Sotva jsme přistáli, Martinka žadonila,"Tatínku, půjdeme do toho zámku hrůzy?" Proč ne, Vojtíšek zůstal s maminkou venku a my jeli. Vozíky zajely do první temné místnosti a objevily se první příšery. Po vyjetí ven mi Marťa sdělovala,"Tatínku, abysem se nebála, tak sem měla celou dobu zavřený oči!" No tedy, za tohle přece nemusela platit ;-)

Po zámku hrůzy následovala divoká jízda na italském autodromu. Já řídíl, Martinka se držela po mé pravici jako klíště a Vojtíšek jásal mezi námi. To bylo něco, ani jsme moc nebourali. Po autodrodromu se dětičky zhouply na klasické houpačce a pak nastal čas k odjezdu domů. Však on ta hodinka a půl stačila i rodičům :o)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz