www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 11.06.2005
Rubrika: Doma

Titul: Výlet do pražské ZOO...

V pátek, desátého června se konal velký školkový výlet s rodiči. Nešlo přitom o žádnou malou akci - zůčastnilo se jí téměř 60 lidí včetně dětí. Cílem cesty měla být ZOO v Praze a pro přesun v ta místa jsme nakonec zvolili vlak.

Náš rychlík končil svoji cestu na nádraží Praha - Smíchov. Odtamtud jsme metrem přejeli k Jiráskovu mostu, v těch místech kotvil náš parník. Během cestování metrem jsem udělal svoji první velkou zkušenost, týkající se jízdy s Vojtíkem v golfkách na eskalátorech. Jde to i přes počáteční obavy. Kdybychom Vojtíka vypustili jenom tak volně, mohl by se v davu ztratit. Navíc by se cestování znatelně zpozdilo. Známe přece své lidi, ne? ;-)

Na Parníku zaujal Vojtíšek svoji pozici u zábradlí a po celou dobu plavby sledoval řeku a okolí. Nadšeně přitom výskal. Děti zaujala hlavně plavba přes dvě plavební komory - jedna se nachází před Karlovým mostem a druhá ve Štvanicích.

Parník nás všechny dopravil až do Troje, kde končil svoji jízdu. Následoval přesun naší skupiny pěšky kolem trojského zámku až do ZOO. Dále jsme kráčeli individuálně. Kdy jede vlak každý věděl, takže do místa odjezdu na Smíchovském nádraží se každý dopravil dle libosti. My měli předem dohodnutý nástup až na Hlavním nádraží.

Vojtíšek se zprvu vezl na golfkách, jenomže naše kroky zamířily hned napoprvé do dětské ZOO. Stačilo, aby Vojtík zahlédl kamerunské kozičky, už za nimi startoval,"Dívéj, tady sou ovečký, béé!" Po uvedení věcí na pravou míru se Vojtíšek s kozama vyloženě muchloval. Objímal je kolem krku a hladil. Marťa se stavěla k celé věci poněkud rezervovaněji. Výběh s kozičkami je vůbec zajímavý. Děti mohou přelézt ke kozám a kozy naopak přelézají na cestu a volně pobíhají po cestě, k velké radosti dětí. Dana konstatovala,"To jsme začali prohlídku velice hezky. Vojtíšek se teď bude dožadovat hlazení každého zvířátka!" Naštěstí se její slova nepotvrdila.

Další zvířátka, jenž děti nadchla, se nazývají lachtani. Právě probíhalo jejich cvičení. Vojtíšek, sedící za mým krkem se mohl smíchy potrhat. Na celé kolo křičel,"Jéjé, dívej séé, plavé! Skočila do vodičky! Točí sé! Hihihihi!" Prostě zábava. My dospělí se také bavili, jenom si nemyslete :o)

Jak jistě víte, téměř celou spodní část zahrady zaplavila v létě 2002 ničivá povodeň. Není tedy divu, že je většina expozice zbudována nově. Dodnes není vše v pořádku. Velice impozantně na nás zapůsobila tyč, ukazující, kam až sahala voda u pavilónu s orangutany. Na vrcholku tyče se skví vlajka ve výši odhadem čtyřech metrů. Neuvěřitelné.

Cestou zpátky k hlavnímu vchodu se na scéně konečně objevili dva lední medvědi ve svém výběhu. To Vám bylo dětské radosti. Medvěd skákal do vody, potápěl se a vůbec exceloval. Výběh mají udělaný moc hezky. Když stojíte přes sklem, hladina přesahuje metr nad terén, takže je možné sledovat medvěda jak nad, tak i pod hladinou. Martinka běhala kolem skel a odstrkávala lidi, jenom aby mohla sledovat medvěda. Až jí jedna paní okřikla. Marťa se nemohla od medvědů odtrhnout a cestou k východu žadonila,"Maminko, já bysem chtěla domů taky takovýho medvídka, ledního. Tatínek by mu na zahrádce postavil bazének a on by se tam koupal!" Je nenáročná, že? ;-)

Nastal čas k odchodu. Autobusem číslo 112 jsme se přesunuli na Holešoviské nádraží. Vojtíšek mi usnul v náručí ještě během jízdy autobusem, tak jsme ho spícího přenesli do golfek. Následné cestování metrem na Hlavní nádraží náležitě prospal. Probudil se až před nástupem do zpátečního vlaku.

Výlet se nám opravdu vydařil i díky počasí. Ve čtvrtek pršelo, v sobotu také, takže nás tam nahoře má někdo jistě rád. Dana vystoupila spolu s dětmi v Pardubicích(Jeli jsme na víkend k babičce a dědovi), aby se netrmáceli až domů a zpět. Já pokračoval v cestě vlakem, vyzvedl auto na nádraží a dojel zpět za rodinou.

Fotografie z výletu naleznete v našem fotoalbu. Klikněte si ZDE.