Článek na serveru:  http://www.emartinka.cz

Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby

Ze dne: 19.6.2005
Martinčin věk - měsíce: 53
Rubrika: Deníček

---

Teplé léto stále nepřichází...

Dnes jsme se konečně po více než čtrnácti dnech znovu vykoupali v bazénu. Dana se ale dlouho rozmýšlela, zdali má děti pustit do vody. Vojtíšek ještě pokašlává a v příštím týdnu ho čeka odložené očkování. Nakonec jsme však teploučké a křišťálově čisté vodě neodolali a smočili se úplně všichni. Aby ne, když ponořený teploměr-rybička ukazoval dvacet sedm stupňů. Přitom teplota vzduchu dnes nepřelezla dvacítku. Jsou to extrémy. Pokud svítilo sluníčko, tak se to dalo, ale jakmile zalezlo, foukal studený vítr. Možná s tím má jistou souvislost sníh, doposud ležící v nedalekých Krkonoších. Kdo ví. V každém případě se nám voda pěkně ohřívala i díky malému slunečnímu kolektoru, vyrobenému ze starého deskového radiátoru. To není jako u kolegy, ten si na zahrádce postavil obrovský kolektor a ohřívá s ním vodu v akumulační nádrži. Celé to monstrum je však nutné natáčet přesně na slunce, neboť se sluneční záření soustřeďuje lupovitým sklem na ohřívané trubky. Já mu řeším vlastní řízení otáčení. Sice jsem mu původně navrhoval,"Přivaž si k tomu slunečnici, ta se otáčí za sluncem!!" Kdepak to neuspělo ;-) Řešení je složitější - pomocí dvou optických čidel zjišťuji jejich rovnoměrný osvit. Jakmile je jedno zastíněno, rozběhne se motor a dotočí kolektor. Vyhodnocování probíhá v malém průmyslovém počítači, jehož software právě řeším. Tolik pro zajímavost ;-)

Martinka si po ránu vymínila stavbu stanu na zahrádce. Proč ne, stan bylo stejně nutné provětrat. Než jsem se otočil, Vojtíšek vybalil kolíky a trubky. Důkladně je přitom rozházel po zahrádce. Po menší strkanici se mi stan podařilo postavit a Martinka v něm zahučela,"Tatínku, já jako budu zvířátko co bydlí v boudě budce a ty dělej medvěda. Ne abys pak boudu budku rozbořil!" Tak jsme hráli pohádku. Vojtíšek zabavil druhý stan a vykukoval na nás zpoza plachty. Zajímavější však bylo balení velkého stanu. Martinka vytahala trubky a kolíky. Pak už mi pomáhala složit látku,"Taťkó, tady je to vyboulený, já na to skočím a slehnu to!" Hupsla na stan, jenomže spolu s ní skočil i Vojta. Nastalo řádění a stan ležel na zemi znovu rozházen. Asi tak na třetí pokus se mi konečně zadařilo složit podlážku a stočit stan do ruličky. Jenomže na konci stáčení se cosi tvrdého objevilo uvnitř stanu. Asi tak dvacet centimetrů podlouhlá věc. Co to je? Nezbývalo nic jiného, než stan znovu rozmotat, rozbalit a prozkoumat. Víte co to nakonec bylo? Plastový kolík od menšího stanu. Grrr. Děti absolutně nevěděly, kdo ho tam strčil. Tipoval bych na Vojtíka. Známe své lidi. Včera jsem luxoval auto a na náspi zůstal ležet dálkový ovladač od centrálního vysavače. Zmizel beze stopy. Začal jsem s křížovým výslechem a Vojtík prostě nechápal, co od něj chci. Bez ovladače bychom nemohli luxovat, proto jsem se pustil do zoufalého hledání. Ovladač je na světě, Vojtíšek si ho zašil do své autosedačky. Lump jeden ;-)

Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz

---

© LTX 2001 - 2024  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz