Článek na serveru: http://www.emartinka.cz
Aneb Internetová rodina, miminka, děti, neplodnost a metody její léčby
Ze dne: 28.8.2005
Martinčin věk - měsíce: 54
Rubrika: Deníček
Už jsme tůů...
Nevím, jak začít dnešní článek. Snad jediným citátem Všude dobře, doma nejlépe. Ne že by se nám v Bulharsku nelíbilo, či počasí zlobilo. Kdepak,
sluníčko krásně svítilo a teploty se také pohybovaly v rozumných mezích. Ale doma na nás čekají povinnosti a malé děti snášejí vytržení z běžných denních rituálů také
hůřeji. Navíc se nám s příletem do Varny posunul čas. V každém případě jsme dnes po ránu vstávali v našem novém a tříhvězdičkovém hotelu Holiday Beach
o půl páté místního času. To jest o půl čtvrté zdejšího. Ještě jsem Vám neprozradil místo naší dovolené - jednalo se o bulharské město Balčik.
Zatímco jsme čekali s bágly před hotelem, s téměř půlhodinovým zpožděním přihasil autobus mající nás přepravit na letiště do Varny. Cesta probíhala po místních,
značně rozbitých komunikacích celkem bez problémů. Jenom ta auta trpí.
Naše letadlo Boeing MD 84 společnosti Bulgarian Air Charter startovalo dle plánu v osm deset místního času. Jednalo se o let BUC7087. Start v pohodě a let probíhal
také značně klidně. Holt je znát naváděcí systém pražského letiště. Cestou do Varny jsme si totiž zažili pravý opak. Více se dozvíte z připravovaných článků. Abyste byli v
obraze - já si původně s sebou balil notebook pouze za účelem archivování fotek. Jenomže postupem času došlo k rozhodnutí, zapisovat každý den v Bulharsku do
digitální a písemné podoby, respektive do oblíbeného poznámkového bloku. Takže brzo budete mít možnost sledovat naši dovolenou krůček po krůčku. Těšte se.
Ale abych
se vrátil k dnešnímu letu, Vojtíšek se evidentně nudil. Jak jinak si vysvětlit jeho přebíhání mezi maminkou a taťkou. Seděli jsme na sedadlech číslo dvě a jedno vedle mne
zelo prázdnotou. Vojtíšek se tedy stěhoval ostošest. V jednu chvíli žadonil,"Tatínku půjdeme čůůáát?" Neodolal jsem. S Vojtou v náručí následoval přechod celého letadla. V
duchu jsem si liboval, jaký máme vpředu klídek, zatímco vzadu hřměly motory ostošest. Dotáhl jsem Vojtíka až na toaletu. Vojtíšek se na ni posadil, chvíli testoval situaci
a po minutě prohlásil,"Mě to tady tatínku nejdé!"
:-)
Pro více informací a vstup na server si klikněte na http://www.emartinka.cz
© LTX 2001 - 2024 Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?radeklehky&on)
Ale abych
se vrátil k dnešnímu letu, Vojtíšek se evidentně nudil. Jak jinak si vysvětlit jeho přebíhání mezi maminkou a taťkou. Seděli jsme na sedadlech číslo dvě a jedno vedle mne
zelo prázdnotou. Vojtíšek se tedy stěhoval ostošest. V jednu chvíli žadonil,"Tatínku půjdeme čůůáát?" Neodolal jsem. S Vojtou v náručí následoval přechod celého letadla. V
duchu jsem si liboval, jaký máme vpředu klídek, zatímco vzadu hřměly motory ostošest. Dotáhl jsem Vojtíka až na toaletu. Vojtíšek se na ni posadil, chvíli testoval situaci
a po minutě prohlásil,"Mě to tady tatínku nejdé!"
:-)