www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 30.08.2005
Rubrika: Doma

Titul: Dovolená v Bulharsku - den první

Naše letecká cesta do bulharské Varny začala v neděli ráno o půl páté v Hradci. Přes internet jsme si předem vyhledali autodopravce z Pardubic, jenž nás měl bezpečně dopravit do Prahy na letiště. Obě cesty za dva tisíce, to jde, ne? Pán opravdu v neděli ráno přijel s vozem Ford Tourneo. Všichni jsme se pohodlně naskládali do auta(Děti do svých autosedaček) a frčeli vstříc metropoli.

Čekání na letišti se nakonec poněkud protáhlo, neboť cesta do Prahy proběhla nečekaně hladce. Vojtíšek byl před nástupem do letadla značně neklidný a co chvíli utíkal někam do krámku za plyšáky. Ostatní tři dětičky se vozily na pohyblivých chodnících v odletové hale. Pouze do chvíle, než malá Danilelka zmáčkla havarijní stop tlačítko. Chodník se zarazil a všichni museli chodit pěšky. Nejenom naše děti. Alespoň jsme otestovali bezpečnostní funkce. To z nás měli na letišti radost, viďte? ;-)

Nastal čas k přesunu do letadla. Při průchodu bezpečnostními rámy jsem se ukázal jako skrytý terorista. Notebook mi důkladně prolustrovali, žádný problém. Dokonce jsem ho musel vybalit a otevřít. Zato v tašce na kameru objevil rentgenovací přístroj manikůrové nůžtičky. A to jsem prošel napoprvé zcela bez problémů. Obsluha zařízení si mě však zavolala při odchodu, neboť se jí něco nezdálo. On se ten záznam dá totiž šoupnout i trošku dozadu. Hned jsem je musel nůžky odhodit do připravené nádoby. Nedá se nic dělat, ostré předměty na palubu letadla prostě nepatří ;-)

Náš stroj Mc Donnell Douglas - Boeing, typ nevím jaký, bulharské společnosti Bulgarian Air Charter stál již nastartovaný na ranveji. Následoval přesun po schůdcích dovnitř a Dana se ještě pohledem rozloučila s pevnou zemí. Velkým dopravákem letěla zcela poprvé. Vojtíšek také. Zato Martinka je zkušená cestovatelka - po dvou předchozích letech již všechno zná a Danu náležitě poučovala. Kapitán letadla nás ještě přivítal plynnou angličtinou na palubě, letušky poučily, jak máme nasazovat dýchací masky a jak nafukovat záchránné vesty po nouzovém přistání na moři. Plni optimismu jsme se zanořili do sedaček. Nic nám již nebránilo ve startu. Snad ještě zbýval povel z řídící věže. Letadlo pomalu zajelo ke startovací dráze. Tam byl ale řádný provoz. Před námi stála připravena na start dvě letadla a za námi další čtyři. Přitom mezi starty přihučelo na dráhu ještě nějaké přistávající letadlo z opačné strany. My pak startovali po tom před námi s odstupem několika minut. Jak je vidět, řízení letového provozu to má pod kontrolou :-) O tom jsem příliš nebyl přesvědčen ve Varně, kde letiště připomíná u nás dobu spíše minulou ;-)

Motory zahučely na plný tah, brzdy uvolnily kola a nastalo známé startovací přetížení. Kola chvíli drncala po dráze a hup, už jsme plachtili vzduchem. Čumák pěkně vzhůru a letadlo stoupalo na letovou hladinu deseti kilometrů. Dětičky si užívaly pohledů z okýnek a Vojtíšek se naopak zlobil. Nechtěl sedět u mě, vzala si ho tedy Dana. Nejvíc pak řádil při přistávacím manévru. Měl sedět připásán. Jenomže pásy jdou velice lehce rozepínat, tak se Vojtík neustále odpásával. Byl to marný boj. Posádka s námi navíc při minimální rychlosti párkrát nepěkně zacloumala a v jednu chvíli dokonce nastal šílený propad. Při pohledu na skály pod námi to stejně bylo jedno, v takovém případě nezbývá nic jiného, než důvěřovat pilotům. Ještě pár úhybů a řách, dosedli jsme celkem měkce na dráhu mezinárodního letiště ve Varně. To Vám ale bylo drncání po panelech, zlatá Ruzyně. Všichni nadšeně tleskali, že jsme let přežili ;-) Kolega mě však před odletem varoval,"Ti cestující v tom letadle Air France také tleskali a následně posádka letadlo neubrzdila a to vyjelo z dráhy. Jen tak tak se díky včasné evakuaci nikomu nic nestalo. Než letadlo začalo hořet, byli všichni venku!" Takže pozor na to, kdy vlastně tleskáte ;-)