www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 07.09.2006
Rubrika: Doma

Titul: Den první - náš let na Djerbu...

Právě jsme přijeli na pražské letiště ;-)

Naše cesta na letošní dovolenou začala nedaleko Hradce, u babičky a dědy. Tam pro nám přijel smluvní dopravce a dovezl nás všech osm(Já s Danou, naše dvě děti, děda s babičkou a dvě neteřinky) na pražské letiště. Jednalo se o vůz Mercedes a cena byla velice slušná. Vše proběhlo hlavně bez starostí.

Abych upřesnil informace, odlétali jsme ve středu devátého srpna, v 16:00 z pražského letiště Ruzyně. Jak se později ukázalo, do Tuniska nás nedopravil letoun naší cestovky, tedy Fischera. Namísto toho jsme nastupovali do Airbusu A-320, tuniské společnosti Nouvelair. Do Tunisu snad ani nikdo jiný, než tuniské aerolinky nelétá. Mohu jmenovat ještě další, místní - Tunisair, či Karthago travels.

Cesta na ostrov Djerba probíhala vcelku pokojně. Tuniská letuška se stewardy nám naservírovala plata s jídlem - dali jsme si moc dobré kuřecí maso s rýží a strouhanou mrkví. Mňam. V této chvíli ještě nikdo neměl žádné střevní problémy, které přišly o několik dní později. Prý je to zcela normální. Jiné bakterie než u nás, prý vyvolají u téměř 75% dovolenkářů nějaký ten problémek ;-)

Náš Vojtíšek sedící po mé pravici měl během závěrečných částí letu jediný problém,"Tatínku, kdy už to brnkne?" Tím myslel, když to letadlo konečně dosedně na letištní plochu. Není divu, téměř tři hodiny letu jsou pro tříleté dítě více než dost. Dočkali jsme se. Uvítal nás déšť a značně mokrá přistávací dráha letiště Djerba Zarzis. Dosedli jsme na čas, v 18:45. Naše prvotní nadšení však vzápětí zchladila policejně-celní kontrola. Stáli jsme v nekonečné frontě více než hodinu. Policisté chtěli vidět kartičky s našimi daty, vyplněné námi již v letadle. Kdo umí anglicky či arabsky, má výhodu. Na druhou stranu - když napíšete tuniským policajcům cokoli, budou to brát, neboť té naší řeči nerozumí :-)

Cesta na hotel se ještě poněkud protáhla. Není divu, řidič u autobusu na zvídavé otázky jenom nevěřícně kroutil hlavou. Až posléze vyšlo najevo, že náš hotel Miramar Djerba, je právě v rekonstrukci. Jednalo se o tříhvězdičkový a tak nám byl nabídnut pobyt v jiném, čtyřhvězdičkovém. No, neberte to. Jednalo se o hotel Miramar Djerba Palace. Dosti šíleně rozlehlý komplex s palmami a zahradami mezi obydlími. Jenomže my přijeli v noci a ještě zbývalo na recepci vypnit další karty - protentokrát ubytovací. Za našimi zády duněla arabská diskotéka, prostě zážitek. Jak už moc jsme se těšili na pokoje. To ovšem nastala další fáze překvapení. Naše rodinka vyfasovala klíč s číslovkou mezi 200 až 300. Děda pro změnu třímal klíč s číslem někde nad sedmset. Takže představa sousedních pokojů vzala rázem za své. Také že ano. Naše pokoje se nacházely od sebe snad půl kilometru chůze po křivolakých chodbách toho velkého bludiště, s názvem hotel. Ach jo, tohle by tedy nešlo. Dana se proto s dědou vypravila na recepci. Ukecat recepčního nedalo zase takovou práci, neboť uměl bezvadně německy i anglicky. Velice ochotně nám nabídl namísto dvou pokojů společný apartmán v malém domečku na pokraji celého komplexu. Bomba. Za ten apartmán bychom jinak zaplatili o deset tisíc více na osobu a tady po nás nikdo nic nechtěl.

Náš hotelový apartmán byl původně určen pro šest osob, a tak nás ochota hotelového personálu doslova mile překvapila. Těsně po půlnoci nám byly dopraveny ještě dvě postele pro dětičky. Takže, dobrou noc ;-)

Abych Vám v kostce popsal apartmán - velký obyvák s jídelnou - tam spaly všechny čtyři děti. Dále zařízená kuchyňka s vařičem, dvě ložnice, dvě koupelny a dva záchody. Co více si přát, že :-) Poslední fotka ukazuje přistávací manévr na Djerbě. Pod letadlem vidíte hlavní město Djerby s přístavem, odkud odjíždějí každý den pirátské lodě. Také jsme se s nimi svezli, ale o tom až v jednom z dalších článků.