www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 27.06.2006
Rubrika: Doma

Titul: Bazény na Djerbě...

Právě pokračuji s naším tuniským deníčkem. Za tím účelem otevírám svoje papírové poznámky. Abyste byli v obraze, letos jsem zanechal doma notebook a vše psal klasicky propiskou.

První sobotu na Djerbě jsme věnovali návštěvě jednoho ze čtyř bazénů v hotelovém komplexu Djerba Miramar. Jednalo se o bazén nejoblíběnější, neboť měl po celém obvodu stálou hloubku a hlavně tu byly dva tobogány. Jeden pomalý a zatáčkový, druhý rychlý, s vlnami. Právě na něj mne děti přesvědčily. Ta byla jízda jedna radost. Hned na druhou jsem přemluvil i Vojtíška. Chvíli se zdráhal. Jízdu po dlouhém zvládl bez problémů. Poté jsem ho zkoušel dostat i na rychlý tobogán. Pomohla lest - prostě jsem mu pověděl,"Tak co, zkusíme si tady sednout?" Zkusili jsme a huráá dolůů. Po přistání ve vodě Vojta prohlásil,"To bylo skvělýý!" A jeli jsme ještě dvakrát. Bohužel jsem si při jízdě dosti natrhnul úplně nové plavky. Togán byl totiž vyspraven v jednom místě s dosti ostrou hranou :-)

Jak se říká na lyžáku - středa je kritický den, nejinak tomu bylo i náš tetí den na tuniské půdě. Respektive jsem si to odpočítal coby třetí den a v našem případě se jednalo o sobotu. Kritický den nastal i u mne. Neteřinka Danielka trávila podvečer s teplotou a já chytil před večeří totální žaludeční kolaps. Ou ou, to mne bolelo bříško ;-) Po celý večer jsem se držel a časně ráno na mne čekalo dosti šílené zvracení. Po něm následovala značná úleva. Dobře tak. Ovšem, průjem mne neopustil po celý pobyt na africké půdě. Až doma se to samo srovnalo. V této době se mi však všichni divili a individuální problémy podobného rázu na ně teprve čekaly. Byl jsem první !! Není o co stát ;-)

Následuje nedělní ráno. Všichni se pakujeme na koupálko. Pod prostěradlem zanechávám pokojským 2 dináry. I děda něco přidal. Přece jenom, se k nám pak všechen ten personál chová velice přátelsky, zdraví nás a k dětem přistupují velice přátelsky. Když už to nakousávám, všichni tunisané, stejně ostatní arabské národy, mají rádi děti a tak je hladí a laškují s nimi. Naši miláčkové všaak nejsou na podobnou pozornost příliš připraveni a tak jim to občas vadí.