www.eMARTINKA.cz - Tisková verze článku

Článek na serveru: http://www.emartinka.cz

Ze dne: 7.10.2002
Věk - měsíce: 20
Rubrika: Novinky

Titul: Návštěva a strašidelný les...

Již včera jsem psal v Deníčku o naší návštěvě u malého Zbyňka. Z návštěvy máme více zážitků a tak se o ně s Vámi chci podělit.

Sotva byla Martinka vypuštěna na zem, ihned ovládla všechny Zbyňďovy hračky. S radostnými výkřiky,"Méďa, méďa, medvídek!", vytáhla z hračkové bedny stejného medvídka, jako má sama na spinkání. Není divu, vždyť medvídek byl přibalen k velkému balení plenek Pampers :-)

Martinka postupně rabuje hračky, najednou se zarazí, odstoupí asi metr zpět a povídá,"Bojíím bojíím!" Čeho že se v bedně bojí se z Martinka nedaří dostat. Bát se Martinka naučila nedávno a používá tato slova když například nemůže slézt ze židle ;-)

Největší radostí bezesporu bylo nalezení plyšového myšáka. Stejného má totiž Martinka doma. Našla ho v obyváku položeného vedle gauče. Očička se jí rozzářily, tvářičky zalily úsměvem a už se k němu hnala. Celou dobu povídala,"Myšáček myšáček!" ;-)

K večeru, asi hodinu před odjezdem přišla Martinka plně na chuť skládací kostce s výřezy různých tvarů. Vždy dvě strany mají stejnou barvu, dítě by mělo vybrat kostičku jedné ze tří barev a vhodit ji do správně tvarované díry na straně správné barvy. Martinka se v žádném případě nezobírala nějakou barevností, ale jinak prohazovala kostičky správnými otvory jako o závod. Až jsme na ní s Danou koukali jako spadlí z Marsu. Čtverečky, kolečka, ovály, trojůhelníky jí nedělaly žádné problémy. Jeden tvar však vzdoroval ostošest. Marťa se snažila prohodit lichoběžník a ten jde prostrčit pouze v jedné jediné poloze. Jednou se jí to i povedlo. Sotva prostrkala všechny kostičky dovnitř, Dana musela rozebrat kostku, vyklepat je ven a Marťa začala odznovu. Fakt se pěkně zabavila ;-)

Malý Zbyňďa se během naší návštěvy naučil moc pěknou věc. Přitáhl si židli ke kuchyňské lince, vylezl na ni, otevřel dvířka u mikrovlnky a mačkal na ní čudlíky. To víte, Martince jsme ohřívali bumbáníčko a děti jsou moc učenlivé. Podle toho, jak se Zbyněk zaujal ovládáním trouby, budou ho to asi těžko odnaučovat. To mi připomnělo - kolega má malého Radečka a ten, když byl starý tuším jako Martinka, jednoho krásného dne zapnul mikrovlnku. Tak nějak si nastavil asi deset minut a prázdnou ji pustil. Asi za čtvrt hodiny chtěla jít maminka něco ohřívat a trouba dělala mrtvého brouka. Zavolala tatínka, ten se snažil troubu maličko odsadit od zdi a ouha, to to pálí, na krycí plech nešlo sáhnout. Opatrně odšrouboval kryt a jediným problémem se ukázala tepelná pojistka. Trouba přežila dětské testování bez úhony ;-)

Jako poslední super zážitek Vám musím popsat cestu domů. Pršelo, foukal vítr a představte si to, večer se udělala tma! Téměř celá cesta je lesem a mockrát jsem těmi končinami nejel. Ponejprv(To už Marťa dávno spinkala v autosedačce) z levé strany hup, hup skákaly žabičky. šlápl jsem ostřeji na brzdu až popadaly věci ze zadního sedadla na zem. Já se potmě celkem lekám, neboť auto bylo nové dva měsíce a vběhla mi tenkrát do cesty srnka. Druhá se pokoušela o totéž loni na podzim, ale naštěstí jsem dobrzdil, článek o celé události naleznete někde v Novinkách. Zvířátka mají zkrátka naše auto v oblibě, proto to lekání :-)

Žabičkama to tedy začalo a během cesty se kolem silnice v záři reflektorů mihla ještě myška, zajíc a nakonec nám doprostřed jízdního pruhu přistála těsně před auto malá sova. To už jsem brzdil úplně natrvrdo. Naštěstí se sově nic nestalo, stihla se asi přikrčit a my jí tím pádem neublížili. To již bylo dost i na Danu a povídala,"Prosím tě jeď pomalu, příštím zvířátkem bude buď kanec, srnka nebo jelen!" Naštěstí se předpověď nepotvrdila a my dojeli šťastně domů ;-)