Z kategorie:  ...Rodina

Vojtíška jeho úporný kašel ne a ne opustit. Minulý čtvrtek nám již došla trpělivost a odpoledne jsem zajel s Vojtíškem i Martinkou k paní doktorce. Marťa měla jenom rýmu, ta je v pohodě. Zato u Vojtíška paní doktorka shledala, že na průduškách nic nemá, celé je to ve vyšších patrech. Takže musí zůstat do konce tohoto týdne doma. Jenom se nám už nechtělo pytlíkovat střídání stráží doma jako v lednu. To spočívá v tom, že mám volnou pracovní dobu a tudíž mohu jít do práce kdykoliv během dne. Všichni jsou rádi, že se tam nakonec ukážu ;-) Takže trávím s Vojtíškem dopoledne a část odpoledne doma. Pak se s maminkou vystřídáme a já jedu do práce na odpoledně-noční směnu, čímž všechny v práci náramně vyvedu z míry. Co chvíli někoho potkávám a on se mne udiveně ptá,"Co tady ještě děláš?" A já přitom teprve přišel :-)

Moc milá babička a děda nám Vojtíška hlídají, ale musel jsem jej tam nejdříve dovézt - takže jsme spolu včera v devět vyrazili směrem Hradec. Jak jinak, než autem. Počasí nám však připravilo nemilé překvapení, co se stavu silnice týče. Již před Potštejnem parkovala Oktávka vlevo v příkopu. Já Vojtíškovi povídal,"Podívej se, támhle bouralo auto!!" Vojtíšek však oponoval,"Ale taťkó, to nebouralo, vždyť není rozbitý. Jenom nemůže vyjet!" I přesto bych něco podobného záměrně nevyhledával. Překvapení dne však na nás teprve čekalo. Ještě v Častolovicích byla silnice první třídy O.K. Ovšem před obcí Čestice to přišlo. Auta přede mnou náhle brzdí. Šlapu na pedál a ten okamžitě pulzuje v rytmu ABS a auto jede jako sáňky! S hrůzou hledím na blížící se auta před námi. ABS neskutečně na ledu prodlužuje brzdnou dráhu, ale auto jede naprosto přímo. Konečně zastavujeme a já koukám do zpětného zrcátka. Následuje obrovský šok, poněvadž se k nám zezadu velkou rychlostí blíží Oktávka. Očekávám zcela jistě náraz, ale řidička riskne vyhnutí se střetu strhnutím řízení do protisměru. Opět se ukazuje výhoda ABS, páč mohla zatočit. Zleva nás míjí její auto a zastavuje pěkný kus vedle nás. Hned si představuji, jaká to mohla být šlupka. Tu by schytal nepěkně i Vojtíšek sedící vzadu v autosedačce. Brrr, to jsem se otřásl. Stačila vteřina a mohlo být vše jinak. Však jsem to musel Vojtíškovi po zbytek cesty vysvětlovat. Dál už jsme jeli krokem a za Týništěm začala být silnice zcela mokrá. Předal jsem Vojtíška babičce a dědečkovi a zpáteční cesta směřující do práce byla už jenom mokrá. Počasí bývá fakt nevyzpytatelný :-(

Vložil: LTX   Dne: 02.02.2010   Čas: 19:52:46