Z kategorie: ...Rodina
Martinka je naše kočičí máma. Začala již s koťátkem Lízou, kterou maminka domů přinesla loni v létě. Přes léto ji hlavně Marťa rozmazlovala a jakmile uhodily podzimní plískanice, kočička se přestěhovala k nám domů. Doma sídlí až po našem příchodu z práce a navečer jsme se ji vždy snažili vyexpedovat ven. Jenomže Marťa na dotaz,"Martinko, je Líza venku?", pohotově hlásila,"Já jsem ji tady neviděla!" Lízu ovšem rafinovaně ukrývala pod svojí peřinou. Tam se Marťa s číčou pak potají mazlila a Líza usnula pěkně přikrytá. Kupodivu se jí to zalíbilo, což trvá i dodnes. Což o to, nikdy nám doma loužičku, ani jiný exkrement nezanechala. Jenomže se po ránu tak ve čtyři hodiny probudila a začala se nudit. A víte, co pak kočka dělá? Honila s velkou radostí skleněné kuličky po dětském pokojíčku. Celkem rachot, jak kulička naráží do stěn a nábytku. K tomu ty pleskavé zvuky ťapek rozdivočelé číči. Není divu, že jsme byli probuzeni do práce poněkud dřívěji ;-)
Podobné je to i letos, jenom máme kočky dvě. Líza měla čtyři koťátka na jaře a z nich nám zbyl kocour Macek. Tedy, Martinka jej nejprve pojmenovala Tygr, ale pak byl přejmenován dětmi na Tygr Macek Lehký. Je z něj víceméně taky napůl kocour domácí. Blechy neřešíme, neboť ve filmu Na samotě u lesa povídal pan Kemr,"To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Marťa to hned přepracovala,"Tatínku, to jsou blechy kočičí, ty na nás nejdou!" Pravda, ale pouze částečná. Já, ani Dana jsme snad pokousáni nebyli, zato dětičky několikrát ano. Není to však nic závažného, pár kousnutí. Byla to nějaká zbloudilá blecha, jinak se jim určitě více líbí v kočičím kožíšku :-)
Včera jsem musel navečer jet do práce vyřešit neřešitelný problém s robotem a tak mi rodinka nechala k večeři langoše. Macek byl již vpuštěn domů takže mi neustále nakukoval do talíře, tváře se, že by taky něco chtěl. Vojtíšek mě bránil,"Macku, to je tatínka, nech to!" Jelikož milý kocourek neustále dotíral, nabídnul jsem mu zbytek česnekové hlavičky z vymačkávače. A víte, že se na to vrhnul? Česnek do tlamičky, dvakrát skousnul a následovalo neskutečné prsknutí a zběsilý start od stolu. Děti se mohly smíchy potrhat a kocourka přešla chuť na moje jídlo. No, alespoň se odnaučí skákat na stůl. Kočka Líza se toho neodváží, zato Macek tuhle po ránu sežral Vojtíškovu snídani z talíře na stole. Je to možná divnej kocour, ale jednalo se o rohlík namazaný nugetou. Když je hlad, tak je hlad, že? ;-)
Dnes jsem se dostal i k fotografování - Martinka usnula spolu s kočičákem v posteli, ten je již vynesen z dětského pokoje. Pro změnu se usadil na stole přede mnou u počítače a poslouchá spolu se mnou internetové vysílání radia Beat. To ještě netuší, že za chvíli poletí ven na déšť. Takový je holt rozmazlený kočičí život ;-)
Vložil: LTX Dne: 10.12.2009 Čas: 21:14:41