 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 2.6.2002
Pro začátek se vracím ke včerejšímu koupání. Zatímco mydlím Martinku, Petruška leze do vany a sotva se smočí, povídá,"Víš, strejdo ta voda je nějaká tak akorát, řekla bych vlažná!" :-) Petra se nevzdává a vydrží celé koupání s Martinkou. Až dnes se dovídám, že se normálně doma koupe ve vodě o poznání teplejší. Martinka je naopak od malička ( Co ji koupám já ) zvyklá na chladnější vodu.
Počasí se opravdu předvedlo. Včera nevystoupila rtuť teploměru nad 16oC. Zato dnes nemohlo být od rána hůř. Zamračeno, déšť na spadnutí a v poledne teplota 14oC :-( Hrůza. Alespoň na procházce jsme byli společně se švagrem, Petruškou, Martinkou a Danielkou. Odpoledne, sotva po kávě všichni odjeli, začala venkovní teplota stoupat, vítr odehnal mráčky a my mohli konečně na zahrádku a písek. Přijela ohlášená kamarádka Lída s přítelem, stavovali se tu při cestě ze svatby ( Ne vlastní ) do Prahy.
Napsat nějaký článek v uplynulých dvou dnech byl opravdu nadlidský výkon. Pokud se Vám nezdá jejich stylizace, je to způsobeno hlavně blázincem, zde panujícím. Máme rádi návštěvy, ale při takovém počtu lidí Dana celé dopoledne provaří a není si kdy oddechnout. Maximálně až usnou děti. Jak jsem psal o složitém usínání v pátek, včera Dana vymyslela perfektní věc. Nejdříve uložila v ložnici Martinku a Petruška byla s námi v obyváku. Asi za půl hodinky Marťa vedle v klidu zabrala a mohla jít zalehnout Petruška. Výsledkem byly dvě spinkající děti už někdy v devět hodin. No řekněte, není to geniální? :o)
Verze pro tisk...
 3.6.2002
Odpoledne si Dana potřebovala něco v klidu připravit doma a na zahrádce, my s Martinkou jeli na výlet. Samozřejmě na kole. Skončil víkend a počasí je opět krásné.
Jeli jsme opět do sousedního městečka k tábořišti pod hrad. Byli tam pomalovaní indiáni menšího vzrůstu a několik opravdových indiánských tee-pee. Prostě jsme měli pocit, že se nacházíme na jiném místě planety a v jinou dobu. Martinka pozorovala indiánky jezdící na koníčkách. Dokonce se naučila jak dělá koníček. Doposud jenom frkala a odpoledne se naučila i,"Ihyhýý ihyhýý!" Je s ní legrace :-) Při příjezdu k hospůdce nastal obvyklý problém s penězi a tak jsme pokračovali dál. Po cestě údolím kolem řeky do městečka. Tam jsem se pokoušel fotit Martinku na břehu řeky následujícím způsobem: Jdu k řece, po kamenech popojdu asi dva metry od břehu a lákám Martinku. Marťa přichází ke břehu, než stíhám zareagovat suverénně přejde dva kameny a má našlápnuto do vody hluboké asi 20cm. Fakt dobrý. Sotva ji stíhám chytat, ale povedlo se. Představa koupající se Martinky v řece, kde se Vám kroutí palce u nohou i v parném letním dni nebyla zrovna nejlepší. Proto jsme raději nasedli do sedel a jeli se vytrénovat na prudké stoupání na hrad.
Musí Vám říct, že jsem ten výjezd rozdýchával asi deset minut a to jsme dva kousky šli pěšky, neboť mé kolo ani na nejlehčí převod nešlo donutit k jízdě. Na hradě samozřejmě zavřeno, poslední prohlídka odešla před hodinou. Nás to nemůže rozházet, stejně s sebou nevozíme peníze :-) Na dnešní fotce je Martinka po našem dobytí hradu.
Verze pro tisk...
 4.6.2002
Během svačinky, při které mimochodem Martinka opravdu hezky hamala a nezlobila, odešla Dana ke kadeřnici. Mám už delší dobu v plánu vyklízet stodolu, ale s Martinkou to není pravé ořechové. Moc možností na společnou činnost není a tak povídám Martince,"Martinko, pojedeme na výlet?" Jen ta slova slyší, všechno zahodí, peláší k brance, lomcuje s ní a křičí,"Tam tam helma helma brrrm brrrm páá páá!" Jednoduše pravá, nefalšovaná dětská radost ( Doufám, že jsem na nějaké slovo z té dlouhé věty nezapomněl :-) ).
Jdeme k domu a Martinka nechce slyšet o ničem jiném, než je jízda na kole. Já hlava děravá, musíme se vrátit přikrýt pískoviště kvůli sousedovic číče. To se Marťe nelíbí a tahá mně zpět. To ještě neví, že se musím převléknout a připravit nějaké věci s sebou. Konečně je táta připraven a můžeme nasedat.
Po několika málo metrech zjišťuji, že mi dnes kopečky po včerejším vysokohorském výjezdu asi nebudou dělat dobře. Jde jen o začátek, po chvilce si zvykám. Kousek jedeme po hlavní a odbočujeme na nějakou polní cestu. Jak se později ukazuje, cesta vede spíše na druhou stranu a to znamená menší zajížďku s následným návratem na správnou cestu přes hrbolatou mez. Nevlastním horské kolo, jenom trekingové a tak trpím s ním. Zato Martinka je svém živlu. Nadskakuje a radostně výská,"Brrrm brrm houpy houpy!" Cestou se ještě stíháme zastavit na louce natrhat Daně kytici lučních květů.
Zpáteční cesta je naprosto v pohodě, jedeme po hlavní silnici a už nemusíme šlapat, jenom brzdit. Ideální stav :-)
Verze pro tisk...
4.6.2002
Jistě jste zaregistrovali změnu na této hlavní stránce. Zobrazuje se tu pouze posledních 1O záznamů. Všechny ostatní články máte dostupné v Archívu článků z úvodní stránky. Díky této úpravě se zrychlí zpracování úvodní stránky, z databáze se natahuje pouze čtvrtina záznamů, načtení by mělo být rychlejší.
Verze pro tisk...
 5.6.2002
Dana s Martinkou dnes doma příliš nepobyly. Dopoledne v devět hodin jely se mnou do města na návštěvu za paní s níž Dana ležela v nemocnici před porodem. Paní má holčičku Lucinku ve věku 14 měsíců, je o něco větší než Martinka, ale zatím nechodí. Větší není ten správný výraz, je spíše těžší. Představte si, váží téměř 13kg, to je pěkný cvalík!
Odpoledne, po mém poněkud pozdějším odchodu z práce jsme s holkama jeli domů. Ale teď pěkně popořadě. Martinka se na návštěvě chovala slušně, jak jinak :-) Při obědě se ji prý podařilo maličko vylepšit kuchyň, jedla totiž sama. V poslední době chce dělat všechno sama. Sama vylezla po schodech do třetího patra a při odchodu sešla bez naší pomoci až dolů ke dveřím. Jak jste jistě postřehli, Lucinka bydlí v činžáku, v rodinném domku nejsou tři patra příliš obvyklá. Martinka statečně zdolala schody, vždyť se přitom mohla přidržovat zábradlí.
Dana nikde nemůže vyprávět, že Martinka příliš nehamá. Za odpoledne při pochodování po obyváku spořádala okurky, papriky a jinou zeleninku. Občas ji proložila i něčím jiným.
Největší zábavou na návštěvě byla dětská autosedačka. Nevím, zdali v ní Lucinka jezdí, ale je to ta protisměrná do níž se dávají malé děti. Přesně takovou poskytla Martinka neteřince Danielce. Martinka položila do sedačky miminko a sedačku tlačila před sebou jako dětský kočárek. Asi by nějaký užila. Když ji přestalo bavit tlačení, vlezla si do sedačky sama, houpala se a povídala,"Houpy houpy!" :-) Prostě si jedním slovem vyhrála.
Zapomněl jsem foťák, proto dnes mám až fotku z ložnice po našem příjezdu domů, kdy Martinka pokládala svoje miminko na klekačku.
Verze pro tisk...
 6.6.2002
Dnes se po svačince Martinka předvedla. Dávám jí jako obvykle Lipánek ( Prostě něco vanilkového :-) ) a Martinka ho celý sní sama. Nesmím ani naznačit, že bych jí chtěl pomoct. Snaží se být naprosto samostatná. Jenom si nabírá strašlivě plné lžičky a než donese obsah do pootevřené pusinky, polovina skončí na bryndáčku ( V tom lepším případě ). Po Lipánku si dáváme rohlíček, zkouším ponejprv sýr Lučinu, ale ten po chvilce skončí vyseparovaný na bryndáčku. Jdu do ledničky pro máslíčko a to Martinka může. Odlupuji z rohlíku kousky a neopomenu navrch každého přidat máslíčko. Nevím jak jinak, když namažu máslo na vršek celého rohlíku, Martinka okouše máslo a zbytek nechá :-)
Po svačince křičí Martinka svoje oblíbené,"Dolů dolů!" Odbíhá do obyváku pro plínku a šup za maminkou do kuchyně. Přesně v té chvíli je zachycená na fotografii. Začíná se na maminku sápat a křičí. Dana povídá,"To snad není možné, Martinka chce asi mlíčko!" Nalévá do lahvičky mlíčko od kravičky z krabičky a ohřívá v mikrovlnce. Martinka se nenechá opít rohlíkem, mlíčko z lahvičky tvrdě odstrkuje a křičí stále víc. Ví přesně co chce, mlíčko od maminky má přece sympatičtější balení ;-) Nakonec nezbývá nic jiného, než dát Martince cucnout. Dana už nemá moc mlíčka, ale Martinka si chvilku potáhne a je spokojená. Něco musí zbýt i na večer před spinkáním. Až Dana nebude mít mlíčko, odvykání bude jistě kruté.
Počasí je u nás stejné jako asi na celém území republiky, ochladilo se a prší. Slimáci se radují a vesele ožírají na co přijdou :-(
Verze pro tisk...
 7.6.2002
Příští týden ve středu jede Martinka s Danou na velký výlet za zvířátky. Nebydlí tam ledajaká zvířátka, Martinka poprvé na vlastní očička uvidí zoologickou zahradu ve Dvoře Králové. Co že tak najednou? Dana mluvila v týdnu s jinými maminkami ze vsi o výletě pořádaném místní mateřskou školou. Holky se šly včera poprvé podívat do školky a Dana se přihlásila na výlet, shodou okolností byla volná dvě odřeknutá místečka v autobusu. Martince se ve školce očividně moc líbilo, to víte spousta nových hraček a dokonce i čtyři děti. Ostatní dětičky už byly dávno s rodiči doma.
Co se týče výletu, zaúkoloval jsem Danu, aby nezapomněla fotoaparát doma, abyste se mohli podívat do zoo společně s Martinkou. Uvidíme.
Po návratu chtěla Dana Martince ukázat nějaké exotické zvířátko. Povídá,"Martinko, pojedeme do zoologické zahrady, uvidíš tam spoustu zvířátek, jako slona, žirafu, tygra a lva!" Přemýšlela přitom, že nemáme žádnou knížku s těmito zvířátky. Martinka odběhla bleskurychle do obyváku, po chvíli se vrátila se žirafou v jedné ručičce a medvídkem v druhé :-) Není divu, když si s Martinkou pojmenováváme žirafu.
Dnes, po malé projížďce na kole s námi Martinka večeřela chlebíček s máslem. Rozdíl byl jenom v příloze, my měli salámek a Marťa drůbeží šunku. Bez odmlování otevírala pusinku, zhamala celý krajíc a ještě kousek. Jako by ani nebyla naše. Přísahám, nikdo mi ji při výletě nevyměnil, dokonce jsem ji nesundal ani na chviličku ze sedačky :-)
Na dnešním snímku můžete vidět Martinku, jak sama krásně hamá jogurtek při svačince.
Verze pro tisk...
 8.6.2002
Odpoledne jsme se byli projet na kolech. Protentokrát všichni a jenom malý okruh, asi 10km. To víte, úplně to stačí, stále šlapete do kopce a když už je kopec dolů, musíte usilovně brzdit a jet krokem. Alespoň my tak jeli po polních cestách. Mimo jiné se nám povedlo dojet k vodárně u sousední vsi za kopcem a zjistit jaká je přímá viditelnost směrem k nám. Na vodárně je totiž vysílač bezdrátového Internetu a tak zkoumáme, kde by se dal u nás chytit signál a postavit vysílač.
Po našem příjezdu jsme se posadili na zahrádce, pili kávu, Martinka se v klidu nasvačila a začalo dosti silně pršet. Jen tak tak jsme se stihli suší schovat. Jak říkala Dana,"Někdo nahoře nás má asi rád!" Tím narážela na náš výlet, jedeme si na výlet, v rádiu hlásí příšerné předpovědi a my nemáme s sebou ani pláštěnku. Také jsme mohli touto dobou stát schovaní někde na zastávce autobusu. Dana tvrdí že ne, poslala by mě prý do deště, abych pro ně přijel autem :-)
Navečer jsme kvůli dešti museli zůstat doma. Martinka se neustále snažila vozit miminko na náklaďáku u něhož před nedávnem rozkřápla korbu. Miminko jí neustále padalo, až Dana přišla na geniální myšlenku. Abych prý připevnil na auto místo korby košíček. Vidíte, tak to máme doma zařízené, Dana má nápad ( Má na to školu, ne? :o) ) a já ho realizuji. Martinka ihned začala používat auto jako kočárek, pečlivě miminko uložila do košíčku zabalené v plínce. Všechno v pohodě, dokud nepřišla na nápad, že si místo v košíku s miminkem vymění. Jak si vymyslela, ta i uskutečnila. Na fotografii ji můžete vidět těsně před převrácením auta a následném Martinčině pádu směrem dozadu. Ještě že jí to nevadí, spadne, bací se do hlavičky a jediné co následuje je slovo,"Bum!" a hlasitý smích :-)
Verze pro tisk...
 9.6.2002
Dnes jsme opět ve větším časovém skluzu. Není divu, přijedeme-li z návštěvy domů o půl osmé, nestíháme. Normálně je Martinka o půl osmé po večeři a vykoupání. Právě je tři čtvrtě na devět a Martinka konečně leží v postýlce nahamaná a nakojená. Samozřejmě nespí. Nedí divu, je z návštěvy rozjetá, i přesto, že celou cestu domů spinkala. Odpoledne jsme byli u známých, mají starší osmiletou holčičku Helenku s níž si Martinka hrála. Maminka Helena čeká miminko, narodí se za necelých pět měsíců. Z celého dne máme spostu fotek a dojmů, až se vzpamatujeme, setřídím fotografie, připravím nějaké povídání a něco do fotoalba.
Ráno můžete vidět Martinku po mém vytažení z postele. Maminka si ještě chvilku poležela, my se mezitím stihli i nasnídat. Martinka vylezla na gauč, bere si plínku a vlhké ubrousky. Svoje oblečení nám již před tím stihla donést do ložnice, jako obvykle.
Zábavné je pozorovat, co Martinka dále provádí. Pečlivě rozbaluje Pampersku, když je pěkně rozprostřená na podlaze, běží pro svoje miminko. Opatrně pokládá mimi do plínky a zabaluje ho. Najednou se zarazí, miminko opět rozbalí, běží pro mastičku ležící na stole vedle počítače. S radostným pištěním a slovy,"Mimi ma tady tady!", chce mazat miminko :-) Opravdu je s ní zábava.
Po svačince jsme strávili celé dopoledne spolu. Nejdříve mi pomáhala v dílně vylepšovat svoji postýlku. Jak, Vám chci popsat podrobněji, pravděpodobně ve fotoalbu. Před obědem jsme lezli nahoru na kopec k lesu, podívat se na včera zmiňovanou vodárnu s vysílačem, abychom si i zpětně ověřili její viditelnost. Včera při odpoledním výletu na kolech jsme se dívali od vodárny k nám na kopec. Při výstupu mi Martinka seděla celou dobu za krkem a moc se jí líbilo jet na koníčku :-)
Verze pro tisk...
 10.6.2002
Dana koupila při cestě do Ústí Martince knížku s exotickými zvířátky. Prý aby měla menší vizuální přípravu na středeční výlet do ZOO. Martince se zvířátka moc líbí, je tam slon, tygr, opičky medvídci a hlavně hadi. Ti se naopak nelíbí Daně, přímo se jich bojí, prostě je nemusí. Ani slepýše na zahrádce pod černou jahodovou fólií :-)
Z předchozího odstavečku vyplývá, že jsme byli s Martinkou doma sami. Na dnešním obrázku je Martinka sedící na lavičce a spokojeně hamající jahůdky, před chviličkou nasbírané na záhonku. Má je nejraději čerstvě utržené. Zbožňuje je tolik, že je schopná si jít utrhnout sama zelenou a tu schroupat. Brr! Zkoušeli jsme i černý a červený rybíz, začíná pomalu dozrávat. Na červený vytvořila skvělou grimasu a náležitě se oklepala. Asi jsou kuličky i na ni moc kyselé. Musíme ještě chviličku počkat.
Dlouho jsme si venku nepobyli, začalo neskutečně pršet a my skončili ve stodole. Dál se nám nepodařilo dojít. Martince v podstatě déšť nevadil, potvrdila mi to záhy, utekla ven do nejprudšího lijáku. Skoro jsem se rozmýšlel běžet za ní ;-) Déšť potěšil hlavně slimáky, vylezli a na trávě jsme jich napočítali i 15 na metru čtverečním. Na záhonku jich je také nahusto :-(
Po lijáku a svačince jsme na chvíli jeli na kole za ves hledat exteriéry, potřebuji totiž nafotit nějaké stožáry vysokého napětí. Vytvářím stránky firmě zabývající se výrobou různých věcí pro vysoké napětí a potřebuji vytvořit efektní podklady. Výlet nic moc, sotva skončila silnice a nastoupila polní cesta, bylo všude blátíčko. Alespoň mám pádný důvod konečně umýt své kolo. My s Martinkou jsme se již umyli :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
2.6.2002
3.6.2002
4.6.2002
5.6.2002
6.6.2002
7.6.2002
8.6.2002
9.6.2002
10.6.2002
- 
24.5.2007
