 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.04.2003
Jako na většině vesnic se i u nás pořádá každoroční sběr železného šrotu. Místní fotbalisté celou akci zorganizují, aby si maličko finančně polepšili(Čarodějnice se totiž blíží ;-) ). Vlastní svoz proběhne zítra, takže jsme s Martinkou navečer nakládali na dvorku staré železo na kolečko a vozili ho k hlavní silnici. Martinka mi asistovala a sama tahala různé tyčky a dráty. V jednu chvíli mi upadl na zem starý hrnec. Martinka se začala smát a posléze mě chlácholila,"To nic, to stává, tatínku!" :o) Když už bylo kolečko plné, Martinka se chytla madla a jeli jsme až ke škole, zvětšit hromadu šrotu. Po vyložení jsem na dno položil pracovní rukavice, na ně Martinku a frrr, letěli jsme domů. To víte, Martince se taková jízda moc zamlouvá. Však mi po příjezdu na dvorek povídala,"Tatínku, naložíme etě šjot?" Ještě bylo co k nakládání, takže jsme jízdu zopakovali :-)
Nastal čas večeře a my museli domů. Martinka již ode dveří hlásila,"Maminkó, de si? Já neci butu k večeži, já neci butu!" Dana totiž pekla buchtu v troubě a chvíli předtím o ní Martince vykládala. My však dostali k večeři něco úplně jiného. Veku s hermelínovou pomazánkou a Martinka taktéž veku, pro změnu s máslem a šukou.
Když už jsem nakousl téma jídla - Martinka dokáže při jídle pěkně zlobit. Jakmile už nechce jíst(V poslední době nechce prakticky hned od posazení za stůl ;-) ), začne jakoby náhodou házet lžičku na zem a sama se po stole vyloženě válí. Dana hovořila odpoledne telefonicky s babičkou a ta jí povídala,"Jako bych to viděla přímo před očima. Když jsi byla ty malá, nejedla jsi o mnoho lépe!" Prý je to tak, Dana jako malá šla kolikrát od stolu bez jídla. Táta prostě prohlásil,"Když nechceš jíst, nedostaneš nic!", a jídlo zabavil. K takovému opatření jsme prozatím nedošli ;-)
Na druhou stranu se Martince nedivíme, že nemá na jídlo pořádnou chuť. Stále se nemůže zcela zbavit mírné rýmy a zahlenění. Všichni máme podobné problémy, ale my velcí si s tím umíme lépe poradit. Martinka odmítá smrkat a chvílemi i nepěkně zakašle. Jinak ovšem působí pohodovým dojmem, nechce-li si právě prosazovat svou ;-)
Dnes při večerním mytí se Martinka nechala přesvědčit ke vstupu do sprchové koutu a k osprchování. Sice měla zpočátku jisté výhrady,"Já se bojím, tatínku, já nebudu sprchůvat, já se bojím!" Tak jsem ji namydlil a Martinka se opatrně osprchovala sama. Když pak vylezla ven na osušku, neopomněla se pořádně pochválit,"No vidíš, nic není, nebojí se Martinka, šikovná holka!" :o)
Verze pro tisk...
 26.04.2003
Dnešní víkendové ráno se Martinka probudila již před sedmou hodinou. Naštěstí si vydržela ještě chvíli číst u nás v posteli. I přesto po půl osmé seskočila z postele, během deseti minut se vrátila oblečená a se slovy,"Tatínku távej, deme do krámu!", mě tahala z postele.
V samoobsluze chtěla mermomocí posadit na nákupní vozík. S Danou normálně chodí po svých, neboť nemůže být zvedána kvůli miminku. Dnes tedy jela na vozíčku.
Při odchodu z krámu mi Martinka ukázala seskok z vysokého schodu a bez drže. V poslední době se jí skákání sounož z čehokoliv moc zalíbilo. Však také podruhé seskočila z obrubníku na vedlejší silnici a potřetí z nájezdu na mostku přes potok. Tam došlo k malé chybě, Martinka si skok špatně vypočítala a rozplácla se jak široká tak dlouhá do štěrku. To bylo křiku, ale posléze překvapila všechny kolemjdoucí. Zatnula zuby, přestala brečet a prohlásila,"Doblý, to nic, to se stává, deme táto!" :o)
Dopoledne jsme s Martinkou museli vyluxovat a uklidit, abychom Daně trochu ulehčili. Před obědem pak mi Martinka asistovala při výrobě ocelového stojanu na květiny. Ten jsem svařoval na dvorku. Martinka pendlovala mezi zahradou a dvorkem. Vždy když jsem vytáhl rozbrušovačku abych uřízl nějaké železo, utekla na zahradu. Netrvalo dlouho, otrkala se a klidně zůstávala na dvorku. Pozorovala mě i během sváření. Strašně ji zajímalo, co si to dávám na hlavu, tedy svářečskou kuklu. "Co to má tatínek na havě, ňákou čepici?", ptala se Marťa. Vše jsem jí vysvětlil a přidal dobrou radu,"Martinko, nesmíš se dívat do toho světýlka, to by tě moc bolela očička!" Marťa se vždy raději schovala za roh :-)
Po odpoledním vyspinkání, sotva Martinka otevřela očička, její první otázka zněla,"Co to měl tatínek na havě, co to bylo? Ňáká čepice? Co to mělo za okýnko?" Dana nevěděla o čem je řeč a jak se svářečská kukla ve skutečnosti jmenuje. Pro Martinku to byl zřejmě silný zážitek ;-)
Odpoledne přijela neohlášená babička z Hradce. Užila si trochu Martinky a navečer jsme ji vyprovodili na vlak. Z této doby pochází dnešní fotka. Martinka na ní dřepí a pozoruje jehnědy spadané ze stromů. Opět z nich měla panickou hrůzu, jak jsem tuhle popisoval ve starším článku. Od vlaku jsme se vraceli rychle, střídavě na koníčku za krkem a střídavě po svých. V jednom místě pobíhaly mladé slepice a jedna vyzobla Martince jehnědu přímo z ručky. Martinka se za ní hnala, natáhla ručku, slepice se připlácla k zemi a nechala se od Marti pohladit. Překvapivě jsem na ni hleděl, taková ochočená slepice se hned tak nevidí, když vtom mi druhá slepice začala zobat do boty a snažila se zasáhnout tkaničku. Asi si ji spletla se žížalou, či co. Honem jsme se s Marťou dali před slepicemi na úprk ;-)
Verze pro tisk...
 27.04.2003
Dnešní ráno se Martinka maličko polepšila, mám na mysli její vstávání. Sice se probrala již před šestou s brekem a na Danin dotaz,"Martinko, copak tě trápí!", odpověděla,"Bolí mě bžíško!" Dana ji uchlácholila a Martinka okamžitě zabrala, takže to zase tak hrozné nebylo. Probudila se pak až před osmou ;-)
Po snídani jsem se šel na půdu podívat po nějakém zajímavě tvarovaném železu - Dana chtěla ještě vyrobit držák na závěsný květináč. Štrachal jsem na půdě a najednou se zezdola ozval Martinčin hlásek,"Haló, haló, do je tam? Já volám tátu, tady máš víno!" Martinka stála na spodním schodu a nabízela mi kuličku hroznového vína. Ta je hodná viďte? :o)
Slezl jsem po schodech dolů a navrhl holkám,"Vezmu si Martinku na půdu, budeme hledat spolu. Dana sice měla zpočátku jisté výhrady, naše půda je totiž plná krámů na vyhození a jiného harampádí. Nakonec rezignovala, vytáhla Martince špinavou teplákovou soupravu. Zatímco se Martinka strojila, vysvětloval jsem jí,"Martinko, po půdě musíš chodit opatrně, je tam pěkný bordel!" Martinka mě utěšila,"To nic tatínku, to ukidíme!" Kdyby to jenom šlo tak snadno, spíše bude nutné nechat přistavit kontejner ;-) Martinka se obula a po chvíli jsme už pochodovali po půdě. Konečně jsem našel kýženou věc a Martinka mezitím objevila tašku s mými starými hračkami. Okamžitě ji připravila na expedici směrem dolů :-)
Zatímco jsem na dvorku svařoval věšák na květináč, Martinka zkoušela aranžovat do včera vyrobeného kytkového stojanu květináče se zeminou. Ty našla položené v rohu. Stojan po nočním deštíku pěkně zreznul, budeme ho muset ještě natřít.
Po odpolední svačince, během níž Martinka sama snědla celý vanilkový smetánek(To je co říci ;-) ), jsem zůstal s Martinkou doma. Nedalo se nic dělat, venku přecházela jedna dešťová přeháňka za druhou. Martinka neustále loudila,"Tatínku spavíš Klubíčko? Dy už pustíme Klubíčko?" To je její dětské cédéčko do počítače. Jemně mi chtěla naznačit, abych konečně rozchodil počítač položený bez krytů vedle pracovního stolu. Dal jsem se tedy do toho. V tuto chvíli počítač jakž takž chodí, ale nechce se připojovat na Internet. No nic, zvládnu to naštěstí i z notebooku ;-)
V průběhu oživování počítače jsem odbíhal hrát si s Martinkou. V jednu chvíli jsme se uložili na zemi a dělali, že jako spíme. Povídal jsem Martince,"Až bude venku teplíčko, můžeme takhle spolu spát ve stanu!" V tu chvíli mě napadla ještě zajímavější varianta,"Martinko, až se nám narodí miminko, necháme ho s maminkou doma. My půjdeme spát na zahrádku do stanu, aby nás nerušili!" ;-) Tato věta nazvedla i doposud klidně ležící Danu,"Jen abych si tam nešla lehnout sama a doma nenechala tátu s Martinkou a miminkem!" Tak tedy nevím, která varianta je lepší ;-)
Verze pro tisk...
 28.04.2003
Po mém příchodu z práce nás Dana na zahrádce opustila, potřebovala ještě něco doprogramovat na počítači. Já se stejně po chvíli s Martinkou přesunul na dvorek, potřeboval jsem na autě konečně přehodit zimní kola za letní. To víte, doposud nebyl čas ;-) Martinka chodila kolem auta a vykřikovala,"De sou ty kolečka, kam je tatínek soval, de sou ty kolečka od auta?" Vykutálel jsem kola k velké Martinčině radosti. Po chvíli již bylo auto zvednuté na heveru a Martinka hned vyzvídala,"Co to je todleto!", a prstíčkem ukazovala na hever. Vysvětlil jsem jí,"Martinko, to je hever, tím se zvedá autíčko!" Martinka spokojeně zopakovala,"To je hevel, to je dobrý, no jóó dobrý, opavdu!" Neustále jsem ji musel odhánět, aby se příliš nezmazala a maminka ji pak poznala. I přesto si několikrát sáhla na pořádně zašpiněné kolo, podívala se na ručičky, otřela si je do téměř čistého oblečení a meditovala,"Martinka zamazala, to nic, to nevadí, umeju se!" V okamžiku už brala za kliku a křičela směrem domů,"Maminkóó, musím se umejt, zamazala séé!"
Na závěr večerního koupání jsme zavedli sprchování, v rámci zvykání si na sprchu. Martinka se již otrkala a sprchuje se ráda. Jenomže je od dřívějška zvyklá, před ukončením koupání si sama vytáhnout ze dna protiskluzové podložky, podat mi je a uklidit si hračky. Prozatím se tímto stylem sprchovala pouze dvakrát a tak nějak mi nepřišlo divné, že vlastně stojí na kluzkém dnu vany. Dnes se však na nás přišla podívat Dana. Ihned celou situaci zhodnotila a upozornila nás,"Martinko, neměla by jsi si vyndávat podložku před sprchováním, ve vaně to klouže!" Jako na potvoru šlápla Martinka příliš dozadu, ujely jí obě nožky a sjela po zadečku ze šikmého konce vany. Ani se hlavičkou nebouchla a zůstala chvíli nehybně ležet na dně. Nic se jí naštěstí nestalo, pouze se řádně vylekala, což dala najevo hlasitým pláčem. Dana prohlásila,"Je mi špatně,u tohohle být nemusím!", a šla uklidňovat jak sebe, tak miminko v bříšku. To jí dává v poslední době pěkně zabrat. Neustále se silně vrtí a celkem dost kope. Martinka mi posléze vykládala,"To nic, Martinka padla, jela na skuzavce, to bylo neco! Nené, nebyla to skuzavka, vana to byla!" Ach jo, musíme v rámci zvýšení bezpečnosti práce zavést používání protiskluzové podložky ;-)
V rubrice Doma si můžete přečíst nový článek o našem fotografování Martinky od jejího narození ;-)
Verze pro tisk...
 29.04.2003
Po mém příjezdu z práce se Dana s Martinkou přesunuly za mnou, domů na chodbu. Martinka po chvilce zmizela na dvorek a jako by se po ní slehla zem. Volal jsem a nic, nikdo neodpovídal. Vystartoval jsem tedy s maximálním nasazením ze dveří a jal se Martinku hledat. Hádejte kde seděla. Na zahrádce. Od té doby, co povyrostla a naučila se otevírat kliky, musíme být velice obezřetní. Když si Martinka usmyslí, jde si kam chce.
Už už jsem se dnes chystal snést kolo z půdy a nainstalovat na něj Martinčinu kolosedačku. Musíme začít trénovat, chtěl bych příští týden jet s Martinkou na takovou delší cyklotrasu. Bohužel se pro Marťu zastavila Sylva od sousedů a společně se šly podívat někam na koně. Tak jsem se mezitím pustil do otloukání omítky z kamenného sloupu vedle vrat. Je totiž postavený z krásných pískovcových bloků a ta oprýskaná omítka na něm nevypadala zrovna vábně. Takhle očistím kamení, vyspáruji a budeme to mít na dvorku jako na hradě ;-) Teď ale odbočuji od tématu - Martinka se z procházky vrátila právě v okamžiku vyvrcholení mojí horečné pracovní činnosti. Všude hromady omítky a nešly otevřít vchodové dveře. Musel jsem jednu hromadu trochu odhrnout, aby Martinka mohla jít domů. Sotva zahlédla ten nepořádek prohlásila,"Tatínek má bordel, coto je todleto?", a ukázala na hromadu. Povídám jí,"Martinko, to je omítka, obouchal jsem ji tady ze stěny!" Martinka se na holé kameny podívala a pochválila mě,"Hmm, hezký, ty si šikovnej, tatínku!" :o)
Dnes jsme se nekoupali, pouze sprchovali ve sprchovém koutu. Jak jste si mohli přečíst již dříve, Martinka se sprchy moc bála a tento způsob mytí se jí zamlouvá necelý týden. I přesto dnes brečela. Právě v okamžiku, kdy jsem jí pustil vodu. Martinka křičela,"Nené, neci, to pálí, du ven! Tatínku putíš tudenou?" Jak je libo, namixoval jsem Martince vodu tak studenou, že bych sám pod ni nevlezl a podal sprchu Martince. Uchopila ji a úplně celá se vysprchovala. Když se jí to líbí, proč nepustit studenou vodu, ne? Přece se s ní nebudu rozčilovat ;-)
Martinka chce v posledních dnech večerní pohádku pouze od maminky. Například, dnes už během utírání v koupelně povídala,"Maminka bude povídat pohádku, víš?" Sotva jsme do ložnice přiběhli, svoji žádost zopakovala Daně. Dana však zastávala opačný názor,"Martinko, maminka musí jít žehlit, tatínek ti poví O pejskovi a kočičce, tu maminka neumí!" "Maminka bude povídat néé tatínek, budeme povídat O boudě budce!", na to Martinka. Od Dany prakticky jinou nechce. Dokonce se ji už naučila nazpaměť a je schopná větší část převyprávět sama :o)
Verze pro tisk...
 30.04.2003
První část dnešní aktualizace začínám psát raději už teď, ve čtyři hodiny odpoledne. Nemůžu si přece ke svým věrným čtenářům dovolit, že bych nic nenapsal bez předchozího upozornění ;-) Jistě víte, co je dnes za den(Čarodějnice ;) ) a my mimo jiné budeme maličko oslavovat se sousedy. Mají k nám přijít a společně si něco připravíme na grilu. Jenom to počasí se nějak kazí, odpoledne se pěkně zatáhlo :-(
Tyto další řádky dopisuji na notebooku průběžně, jak vychází čas. Sousedé se k nám přestěhovali na zahrádku spolu s grilem a stolečkem. Zvolili jsme toto řešení, aby si Martinka mohla hrát na písku, nebo houpat na houpačce. Houpání patří mezi Martinčiny oblíbené činnost. Po zimě se zpočátku bála a museli jsme ji houpat pouze maličko. Jenomže netrvalo dlouho a chtěla rozhoupat více. Prohlásila,"No jóó, to je doblý, houpej velko!" Ptáte se, co to znamená velko ? Martinka tím myslí hodně. Dnes chtěla také houpat a tak zkoušela postupně,"Maminko, budeš houpat? Tatínku, budeš houpat? Péťo, budeš houpat Martinku?" Konečně ulovila sousedovic Péťu. Po něm ji houpala ještě Sylva.
Roztopili jsme gril a strejda začal grilovat makrely. Já přinesl soudek s pivem a sotva ho Martinka zmerčila křičela,"Koukéj táta nese pívo! Tady položíš tatínku?" Položil jsem soudek, narazil do něho pípu a Péťa se ujal role výčepního. Martinka seděla naproti němu a mlsně si prohlížela sklenice s pěnivým mokem. V jednu chvíli si i čuchala ke sklenici. Ptala se přitom,"Můžu čuchnout si? Ochutat?"
Strejda mezitím přinesl hotové makrely a Martinka si také kousek dala. Jenomže více než masíčko jí zachutnala salátová okurka. Dana ji musela krotit, abychom dnes neprožili další divokou noc s blinkáním ;-)
V osm hodin jsem se zeptal Martinky,"Martinko, půjdeš spinkat? Běž hezky domů, svlékni se, vykoupej a ulož se do postele, já tě přijdu zkontrolovat!" Samozřejmě, že jsem si dělal legraci. Martinka se zarazila a přemýšlela, co vlastně má dělat. Po chvíli prohlásila,"Nené, nepudu jetě pinkat!" :o)
Nakonec jsme vydrželi až do devíti hodin. Možná bychom poseděli i déle, ale vyhnala nás bouřka. Martinka se stejně musela jít umýt, takže jsem ji šel vykoupat. Dnes si můžeme připsat další rekord - Martinka šla poprvé spát až po čtvrt na deset ;-)
Verze pro tisk...
 01.05.2003
Dnes po ránu si Martinka pěkně přispala. To včerejší pozdní usínání se muselo někde projevit. My s Danou se probrali v děvět hodin ráno a Martinka ještě spokojeně vychrupovala. Vstal jsem a Martinka vyskočila z postele až ve čtvrt na deset. Šli jsme se pak s Marťou nasnídat a Dana mi při odchodu z ložnice povídala,"Včera Martinka snědla pěkný kousek topinky upečené na ohníčku, mohli bychom jí zkusit nějakou připravit v topinkovači. Ondra také jednu chvíli snídal pouze topinky!" Zařídil jsem se podle Daniny rady. Lehce zabarvenou topinku si Martinka sama namazala taveným sýrem a pak při sledovaní Teletubbies snědla. To jsme tedy zírali.
Divíte se, že se Martinka chce znovu dívat na Teletubbies? To my také. Jenomže je dneska nedávali, musela se spokojit se záznamem z videa. Přitom mě mírně dorazila hned na začátku. Sotva skončily titulky, hlas vypravěče se ptal,"Kampak se poděli Teletubbies?" Martinka pohotově zareagovala,"Nepoděli, zaspali!" ;-)
K babičce jsme jeli těsně před dvanáctou hodinou a cestou se zastavili v motorestu na oběd. U všech stolů bylo plno, ale i přesto jsme našli tři místečka. Martinka za celou dobu oběda stihla jít třikrát čůrat na velký záchod. Poprvé tam táhla Danu hned po příchodu, podruhé jsem s ní šel já, sotva nám přinesli druhé jídlo a potřetí Dana při našem odchodu k autu. Když jsem s ní šel já, držel jsem Martinku tak nějak špatně a povedlo se jí vodorovným čůráním zamokřit podlahu. Naštěstí těsně vedle mojí boty. Povídal jsem jí,"Martinko, podívej se, vždyť čůráš na zem!" Martinka odpověděla,"To níc tatínku, to se tává, to ukidí paní kuchaška potóm!" :o) Ptáte se, kde na to přišla? Než nám přinesli jídlo, vykládal jsem Martince,"Musíme počkat na jídlo, než ho pan kuchař, nebo paní kuchařka uvaří!" Martinka protestovala,"Nené, pak kuchaž nevaží, paní kuchaška važí pšece!" ;-)
Martinka jedla naprosto ukázkově, po polévce si dala hranolky s kečupem a dlabala až se jí dělaly boule za ouškama. Velice přitom bavila spolusedící. Dana jí totiž v jednu chvíli dala od sebe krájenou salátovou okurku. Martinka si ji pečlivě namáčela do kečupu a jedla. V jednu chvíli i vykřikla,"Tatínku, pojedem k bobroj koupit konvičku?" Víte kam pojedeme? Zítra se chystáme s Martinkou na nákup do OBI a jejich maskotem je právě bobr :-)
Před odjezdem si ještě odskočila Dana a my s Martinkou pochodovali k autu. Po jeho odemčení Martinka vlezla dopředu, chytla se volantu a už křičela,"Nasedáát tatínku, jedemé!" Jakmile přišla Dana, Martinka si musela přesednout na svoji sedačku dozadu a pokračovali jsme v cestě k babičce.
Na závěr tu mám komentář k poslední fotografii. Šli jsme se s Marťou projít a cestou jsme potkali kozu. Martinka z ní byla úplně vedle a krmila ji pampeliškami :o)
Verze pro tisk...
 02.05.2003
Dopoledne, hned po snídani jsme s Martinkou jeli pro její vytouženou konvičku do krámu s boblem, tedy do OBI. Nejdříve jsem se však potřeboval stavit v GESu pro nějaké elektronické součástky. Zaparkovali jsme u hlavního nádraží a zbytek cesty běželi po svých. Martinka nechtěla vést za ručku, neustále jsem ji musel kontrolovat kam jde. Jakmile totiž spatří otevřené dveře autobusu či trolejbusu, okamžitě chce nastupovat. A kde bych ji pak honil? :-)
Konečně jsme zatáčeli k OBI za Martinčina hlasitého hlasového projevu,"Jůů jéé, tatíínku dívej, támhle je bobl velikéj a támhle druhej!" Po chvíli seděla na vozíčku a už jsme frčeli do krámu. Řeknu Vám, tolik lidí jsem tam ještě neviděl. Jak poznamenal jeden z prodavačů vedle nás,"To je síla, lidi si dnes vzali dovolenou a pěkně nám s tím tady hýbou!" Nejdříve jsme zamířili k řezání dřeva, potřebujeme konečně nechat nařezat lamino desky, abych se pustil do výroby přebalovací skříňky pro miminko. Bohužel měli rozbitou pilu, nechali jsme pracovníkovi pouze zakázku a zítra se máme dopoledne zastavit.
Martinka mi neustále připomínala,"Tatínku, musíme koupit konvičku, malou, jako má Lucka!" Konvičku jsme posléze našli a Martinka si ji pak spokojeně celou dobu držela. Ještě jsme zakoupili dětem takové výškově stavitelné houpací prkno a mě zaujal provazový žebřík. Doma jsem pak s dědou prokonzultoval jejich umístění na zahradě, děti se budou mít. Dvě houpačky a jeden žebřík, musí pro tři děti stačit, ne?
Zakoupením houpaček nastaly další problémy - kam je pověsit. S dědou jsme vymysleli umístění na původní bidlo vedle záhonů. Celé odpoledne jsem tak řezal železné profily a přivařoval je na trubku. Ve čtyři hodiny nebylo co řešit. Na bidle se skvěly tři houpačky a jeden provazový žebřík. I sousedka si mohla u plotu oči vykoukat. Možná se divila , že jsem se houpal i já na provazovém žebříku a Martince předváděl jak se houpá opička. V tom samém okamžiku propadla rozhoupaná Martinka z houpačky a skončila s velkým žuchancem babičce na záhonku. Nebojte se, pouze se lekla a chvíli plakala. O tom, že se jí nic nestalo, svědčí i její následující věta,"Maminko, já ci na houpačku houpat!" ;-)
Před chvílí přijela teta, strejda, Petruška a malá Danielka. To bylo radosti, děti se vrhly na houpačky a za chvíli se houpaly společně. Už tu padl i návrh, že budeme houpání provozovat veřejně za úplatu ;-)
Večer pak jsme slavili dědovy 55 narozeniny a přitom jsem griloval pro všechny steaky. Na dnešní fotografii můžete spatřit Danu sedící na židli a hlavně Martinku sledující roztopený ohníček. Také moje pracoviště v přírodě ;-)
Verze pro tisk...
 03.05.2003
Hned na úvod musím poděkovat všem našim čtenářům, za jejich hlasy v anketě Český lahváč 2003, proběhnuvší na serveru www.pooh.cz. Díky Vám se eMartinka umístila v poměrně silné konkurenci na jednom z předních míst. Je to pro mě výzvou na další zkvalitňování vzhledu i obsahu našich stránek. Ještě jednou děkuji :o)
Včera večer Martinka usnula až po půl deváté. Za prvé jsme grilovali a tak se dostala do postele se značným zpožděním a za druhé, prostě usnout nechtěla. Dana mi několikrát říkala,"Prosím tě, běž se na Martinku podívat, zdali už spí!" Já tam nakoukl a protože ve tmě není vidět zdali má už zavřená očička či nikoliv, přiblížil jsem svůj obličej k jejímu. Martinka tiše ležela a oči měla otevřené. Sotva jsem udělal toto zjištění, Martinka radostně zašeptala,"Tatínku, kukuč!" Já měl co dělat, abych nevyprskl smíchy :o) Ani to s ní nehnulo a ležela dál, dokud neusnula :-)
Dnes dopoledne se děti vůbec nedostaly ven. Včerejší grilování jsme totiž jen tak tak stihli a začalo pršet. Zataženo a déšť přetrvávalo i přes celé dopoledne. Šel jsem se bavit do garáže - natírám lazurovacím lakem dětem pískoviště. Děda jim ve středu takové pěkné dřevěné s krytem zakoupil, ale nebylo vůbec natřené. Prkna vypadají po nátěru moc hezky. Aby ne, vždyť nátěrové hmoty přišly téměř na tu samou cenu, co celé pískoviště. Během dopoledne jsem navíc stihl zajet do OBI, pro nařezané desky na přebalovací pult. Bohužel, pilu mají ještě mimo provoz, zkusí to stihnout do zítřka. Chtěl jsem Martince domů zakoupit provazový žebřík, jaký tu mají holky od včerejška, ale regál zel prázdnotou. Žebříky šly evidentně na odbyt.
O víkendu je tu u babičky pokaždé pěkný chaos. To víte, taková hromada dospělých a k tomu tři děti. Malá Danielka neustále někam leze a mezi její nejoblíbenější místa patří vylézt na gauč a strkat hlavu za záclonu. Za tuto činnost je neustále káraná,"Danielko, nelez za tu záclonu!" Dnes ukládala Dana Martinku po obědě do postele. Ještě si odskočila k oknu, aby ho pootevřela. Přitom musela zalézt za záclonu, aby se k oknu dostala. Martinka to v tu chvíli Daně pěkně vrátila za Danielku,"Maminko, nelez za záclonu!" Jak je vidět, děti drží pospolu ;-)
Odpoledne Martinka řádila s holkama, houpaly se na houpačkách, hrály se mnou a tetou Alenkou(Teta přijela odpoledne na kole z Hradce) fotbal. Odpoledne sice nepršelo, zato nechutně foukal vítr a ani jsme se příliš neohřáli. I přesto jsem po venku chodil v tričku a v kraťasech. Martinka za mnou v jednu chvíli přišla a podávala mi bundičku se slovy,"Na tatínku, sundala bundičku, už nefouká, tatínek taky nemá!" Tak to tedy ne, hned jsem jí pomohl bundu natáhnout, aby nám neprochladla :-)
Verze pro tisk...
 04.05.2003
Těsně před obědem nám Martinka předvedla jeden ze svých způsobů zlobení maminky. Abych Vám naznačil jeho podstatu - Martinka chce všechno po Daně a moji pomoc odmítá. Měla si navléct tepláčky a pak bačkůrky. Neustále přitom opakovala,"Maminka pomůže, maminka udelá!" Jelikož se Dana necítila příliš dobře, odpověděla,"Ne Martinko, tatínek ti pomůže!" Jenomže se Martinka vztekala a rozbrečela se. Dana odešla do ložnice a Martince jsem nakonec pomohl já. Jenomže přitom pěkně křičela. Odkud to ty děti pochytí, to tedy nevím. Na druhou stranu stačí, aby se Dana nenacházela doma a vše probíhá zcela v pohodě. Žádné volání maminky. Při té příležitosti Dana nastínila naše společné hospodaření doma s Martinkou. Myslím tím po dobu Daninýho pobytu v porodnici s miminkem. Budeme si s Martinkou muset vařit a dělat spoustu jiných běžných činností. Martinku přece nemůžu jen tak odbýt, jako třeba sebe před více než dvěma roky ;-)
Po obědě šly obě nejmenší holky spát. Museli jsme, jak říkal děda,"Využít každé volné chvilky bez dětí a dodělat nějaké věci na zahradě!" Tak jo, já šel montovat dohromady nové pískoviště, jež jsem po tři dny pečlivě natíral. Následovalo vyzpevnění kontrukce s houpačkami přivařením různých vzpěr, neboť se ukázala mírně nestabilní. Hlavně, když jsme my dospělí zkoušeli nosnost houpacího prkna. Při této činnosti se mírně vyviklal jeden z nosných sloupů v betonu ;-) Nakonec mě nedělní odpoledne nezklamalo. Dopadlo jako obvykle. To víte, po celý víkend klídek, pohodička a v neděli odpoledne je potřeba najednou vše dokončit, co se za víkend nestihlo. Myslím, že takhle to vypadá všude stejně ;-)
Mezitím se stihly probudit děti a začaly se nám hemžit mezi nohami ;-) Nejvíce to dokáže malá Danielka. Jak říkala Dana,"Je to malý drak!" Na co se dotane, tam vyleze. Nejdříve se ještě doma vyškrábala přes křeslo na okenní parapet a pak venku předvedla stejný manévr z opačné strany okna. Děda se strejdou přivezli písek na betonování a po chvíli se v něm Danielka na kolečku rochnila. Teta ji několikrát z kolečka sundala, ale Danielka se vracela zpět nahoru s rychlostí blesku :o)
Korunu všemu nasadila Martinka a Danielka, chvíli před naším odjezdem. Obě holky byly přistiženy babičkou při chroupání starého a suchého chleba sušícího se pro králíky. Evidentně jim zachutnal. Martinka normálně moc chleba nejí, takže nás přivedla na myšlenku - což kdybychom jí chleba dávali doma také usušit na sluníčko ? ;-)
Ve čtyři hodiny odpolední jsem zajel na skok od hradecké babičky do OBI. Konečně tam měli nařezané a připravené lamino desky. Opět mám co dělat, protentokrát speciální přebalovací skříňku pro naše miminko. Uvidíte, až bude hotová, vyfotografuji ji pro Vás :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.04.2003
26.04.2003
27.04.2003
28.04.2003
29.04.2003
30.04.2003
01.05.2003
02.05.2003
03.05.2003
04.05.2003
- 
24.5.2007
