 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 05.05.2003
Hned po mém příchodu z práce jsme se nasvačili a já vytáhl na zahrádku sekačku. Martinka na ni ukazovala a vysvětlovala,"Nebude tatínek tartovat sekačku, nebude, já bojím se. Málo benzínu tam je, tady v sekačce, tatínek musí koupit novej v krámě!" A tak to šlo dokola. Fakt jsme si tuhle vysvětlovali, že se do sekačky leje benzín a já opravdu zapomněl nový zakoupit :o) I přes Martinčiny protesty jsem škubl za startovací šňůru. Sotva se motor rozvrčel, Martinka se běžela chytit Dany a málem se rozbrečela. Tento stav však trval pouze pár sekund a za chvíli už Martinka šupajdila za mnou v čerstvě vysekané stopě.
Asi za hodinu mi skutečně došel benzín a tak jsem Martinku nalákal na úplně něco jiného. Stačilo pronést větu,"Martinko, půjdeme spolu na půdu? Pojď, přineseme dolů kočárek pro miminko a hlavně kolo se sedačkou!" To byste měli slyšet Martinku. Začala výskat na celé kolo,"Jůů deme na půůdu, já du, deme pro kočárek můj, já nechám ho pro miminko, nojóó, kolo pšineseme dolů se sedačkou, já posadím, pojedeme někam, na koníčky za kozou, podívat na kozy, krávy, deme na půdu!" Martinka nemohla ani dechu popadnout, samou radostí. Takhle natěšenou jsem ji neviděl už pěkně dlouhou dobu. Nemohla z toho rozrušení ani vyslovit souvislou větu. S tím kočárkem je to tak - snesli jsme dolů z půdy hlubokou korbičku. Dana z ní musí sundat látkový potah a vyprat ho, aby naše miminko leželo v čistém kočárku. Přece jenom ho Martinka za dobu svého používání stihla trochu zamazat ;-)
Jak již Martinka naznačila - sundali jsme dolů také moje kolo. Našel jsem i zvlášť zabalenou kolosedačku s Martinčinou helmou. Honem jsme kolo očistili od prachu a hurá, před večeří na půlhodinový výlet. Sotva jsem však posadil Martinku na sedačku, vyvstaly nečekané problémy. Tak nějak se srazily popruhy na sedačce, či co. Nebo, že by Martinka za ten půlrok povyrostla? V každém případě nezbylo nic jiného, než popruhy prodloužit spolu se zapínáním helmy. Ztratili jsme touto operací téměř pět minut ;-)
Problémy jsou tu od toho, abychom je vyřešili a tak po chvíli zdržení jsme se už řítili po silnici pryč ze vsi, směrem k jezdeckému statku. Hádejte kam? Přece na koníčky. Sotva je Martinka zahlédla, už křičela,"Jůů, koníček jeden a táámdle dva sou. Jé hžíbátko. Já ci dolů!" Nezbylo nic jiného než zastavit a Marťu sundat ze sedačky. Pozorovali jsme koně a jeden si s námi pěkně hrál. Pokaždé odběhl do dáli a pak se rychlým klusem řítil zpět na nás. Těsně před ohradou zatočil a zařehtal. Martinka nevěděla kam se dívat dříve. Jenom jsem jí musel neustále připomínat, aby si náhodou nesáhla na ten látkový tkaloun, natažený kolem ohrady. Já si na něj loni sáhl a dostal pěknou pecku. Při bližším pohledu jsou totiž v látce protkané tenounké drátky a v nich vysoké napětí. Martince by se to nemuselo líbit ;-)
Verze pro tisk...
 06.05.2003
Sotva jsem dnes přišel domů, Martinka přiběhla ze zahrady a spustila,"Tatínku já ci slunečník na zahádku, dáš slunečník tam?" Slunečník nakonec potřebovala spíše Dana. Dnešní den v žádném případě nepřípomínal jarní, spíše se jednalo o teplejší letní. Dana teď v těhotenství prý nemusí taková vedra. Vždyť i doma se nám vyšplhala rtuť teploměru na 23oC a to je říct v tuto roční dobu ;-)
Z auta jsem vytáhl kanystr z benzínem do sekačky a Martinka hned věděla, která bije. Ukazovala na kanystr, na sekačku a vysvětlovala mi,"Táta koupil benzín, novej, nalejeme do sekačky. Tady nalejeme, maminkó, máme novej benzín!" :-)
Martinka do mě po svačině neustále hučela,"Tatínku, vememe kolo, pojedeme podívat na kozy, na koníčky, póóď, pojedem!" Neodolal jsem a vytáhl kolo, vždyť musíme trénovat na sobotní výlet. Tedy alespoň já. Vyjeli jsme směrem do sousední vsi a udělali takové větší kolečko zakončené kde jinde, než v naší oblíbené hospůdce vedle řeky pod hradem. Sotva jsem začal brzdit, Martinka na celé kolo křičela,"Jéjé tady je hopodá, dáme píívo, já du dolů!" Po sesazení z kola vyběhla mezi děti na pískoviště a tím pádem jsem se o ni nemusel více starat. Zabavila se úplně sama, jak můžete vidět. Zašel jsem si pro jedno pivo a šel hodit řeč se známými z práce.
Jelikož jsme měli na celý výlet něco přes hodinu, musel jsem rychle dopít a už jsem tahal Martinku zpátky na kolo. Kupodivu nechtěla. Zabrala až dobře promyšlená věta,"Martinko, pojď, pojedeme se ještě podívat na koníčky a možná tam potkáme i nějakou kozu!" No, koza žádná, ale zato se po pastvině proháněl houf oveček. Alespoň něco ;-)
To byste nevěřili, jak se Martinka od loňska rozpovídala. Celou cestu mi něco vykládá a komentuje jízdu. Když jedu pomalu, křičí,"Tatínku, rychle!" a naopak. Pak šlapu do kopce, sotva dechu popadám a Martinka začně napodobovat moje hluboké dýchání,"Šhšhšh, uf to je práce, tatínku, to bude doblý!" V takovém okamžiku se mám co držet, abych nevyprskl smíchy. Vrchol kopce tak zdolávám jen s vypětím sil :o)
Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu! Takhle bych zakončil dnešní výlet. Doufám, že se z něho alespoň do soboty vzpamatuji. Však jsem se Martinky hned po příjezdu ptal,"Jak se ti líbil výlet, Martinko? Nebolí tě nožičky?" Dostalo se mi uklidňující odpovědi,"Jó, doblý to bylo, nebolí nožičky!" ;-)
Zítra jdu ještě naposledy v tomto týdnu do práce a pak nastává další dlouhý víkend. Mimo to je Dana zítra objednaná v jednu hodinu do nemocnice na ultrazvuk. Snad bude i nějaká fotografie na zveřejnění. V každém případě sepisuji i nový článek o našem bříšku.
Verze pro tisk...
 07.05.2003
Dnes jsem si Martinky moc neužil. Ptáte se proč? Strávil jsem většinu dne v práci. Celé to mělo souvislost s mou nedávnou služební cestou do Polska. Zprovozňoval jsem totiž linky pro normální provoz. V jednu hodinu odpolední jsme měli být s Danou na ultrazvukovém vyšetření a tak jsem se musel na chvíli uvolnit, abych se tam ve tři hodiny znovu vrátil. Nechtělo se, ale vidina pátečního volna byla silnější. Jak říkal vedoucí,"Něco za něco!" ;-)
Po dobu naší cesty s Danou do nemocnice, Martinku hlídala teta od sousedů. Jeli jsme sami, aby se Martinka mezitím po obědě vyspinkala. Po návratu ve tři hodiny si Dana vzala Marťu na zahrádku. Postavila jí tam stan(Ten dostala pod stromeček a nějakou dobu stál v obyváku) a obě v klidu relaxovaly. Až do chvíle, než kolem přeběhla skupinka kluků. Martinka se nalepila na tyčkový plot a sledovala, co se děje. Právě proběhl poslední kluk a volal na Marťu,"Sem nechoď, my jsme hasiči a teď tady budeme běhat!" Martinku jeho slova zaujala natolik, že běžela za Danou a žadonila,"Deme se podívat na hasiče, co tam budou dělat?" Dana se tam s ní šla na chvíli podívat a Martinku nejvíce zajímalo velké motorové čerpadlo. Také se Dany zeptala,"Co to je? Povez mi maminko, co to je?" Chudák maminka však v první chvíli vůbec nevěděla, co jí má na to říci a jak se takové zařízení správně jmenuje ;-)
Jelikož měli hasiči hadici napíchnutou do hydrantu uprostřed cesty, musel jsem auto nechat po svém návratu dole u potoka. Před večeří hydrant uklidili a tak jsme s Martinkou pro auto pěkně došli. Martinka si těch sto metrů jízdy náležitě užila. Nechal jsem ji totiž sedět vedle mne na přední sedačce. Před domem jsem zastavil a šel otevřít vrata. Martinka si poposedla dopředu, já si toho nevšiml a tak když motor zabral směrem do kopce, překulila se směrem dozadu. S velikým překvapením se odtamtud vyškrábala a povídala,"Jéje, Martinka padla tam dozádu!" :-)
Martinka dopopsud používala do postýlky na tahání látkou plenu. Dana se ji snažila v poslední době přesvědčit,"Martinko, já ti ušiju takové hadříky z barevné látky a plínky necháme pro miminko, ano?" Zpočátku moc nevypadala, že by se nechala přesvědčit, ale dnes sama prosila,"Maminko, ušiješ mi ty hadžíky, plínku necháme pro miminko!" :o)
Nezapomeňte si přečíst nový článek v rubrice Novinky z bříška o dnešním ultrazvukovém vyšetření ;-)
Verze pro tisk...
 08.05.2003
Po ránu mi Martinka předvedla, jak pozorně poslouchá pohádky před spaním. Já jí povídám O perníkové chaloupce tak, že tam přidám scénu z Mrazíka. Myslím tím tu s lopatou a pecí. Martinka vyštrachala za ledničkou lopatku se smetáčkem, lopatku položila na zem, sedla si na ni a prohlásila,"Šup do pece, vím jak sednout, zlobíš Martino, do pece tě stčíme!" :o)
Sotva šla Martinka po obědě spát, pustil jsem se venku na dvorku do sestavování přebalovací skříňky pro miminko. Bylo potřeba nařezané lamino desky olepit hranami, svrtat a sešroubovat. To už mi pomáhala Martinka. Hlavně svojí přítomností. Během chvilky mi přerovnala šroubky a hřebíky napřeskáčku v krabici. Na dnešní fotografii Martinka právě šroubuje desky pomocí imbusového klíče. Nakonec se spokojila s akuvrtačkou - šroubovala vruty do dřevěné desky. Po dokončení jsem skříňku přesunul do obyváku vedle počítačů. No, první dojem byl bombastický - skříňka je tak nějak moc veliká. O víkendu jsem zakoupil v OBI takové ocelové kolejnice na šuplíky, zbývá je přesně vyměřit a příště na ně nechat nařezat materiál. Vejdou se tam celkem čtyři a tak budeme mít věci pro miminko pěkně blízko po ruce. Chystám se připravit nějaké fotografie a zveřejním je ve fotoalbu. Až tam budou, dám vědět ;-)
Po svačince jsme s Martinkou jeli opět trénovat na kole. Sobotní akce se blíží a tak je potřeba být dobře připraven. Okruh o vzdálenosti cca. 20 km jsme zvládli asi tak za třičtvrtě hodiny. Říkáte si, nic moc, ale u nás to kopci jen hýří. Jednu chvíli se plazíme do prudkého svahu na nejlehčí převod, abychom vzápětí uháněli dolů s větrem o závod. Rychlá jízda se Martince moc líbí a dává to najevo hlasitými zvukovými projevy. Vzhledem k velikému vedru jsem si opět naplánoval cestu se zpáteční zastávkou, jak Martinka říká,"U hopody s pískem!" Jedná se o hospůdku pod hradem v krásném údolí a vedle venkovních laviček se nachází veliké pískoviště spolu s dřevěnými prolézačkami. Dnes se tam vyskytovalo obzvláště velké množství dětí. Martinka zaujala dominantní postavení na písku a tvářila se jako by všechny ty hračky na písku patřily jí. Ne že by je nepůjčovala jiným dětem, ale rodiče těch ostatních dětí měli proslovy typu,"Ládíčku, vrať holčičce tu lopatku, Lucko neber jí ten její bagr, atd." :-)
Já si mezitím dopil jedno pivo za účelem doplnění tekutin. Musím to provozovat tímto stylem, neboť Martinka zabrala můj držák na kole pro svoji lahvičku s pitím ;-) Martince se ani nechtělo opustit pískoviště, nedalo se však nic dělat, museli jsme na večeři.
Verze pro tisk...
 09.05.2003
Během naší ranní cesty do krámu pro rohlíčky, nás s Martinkou čekal pořádný šok. K ránu, přesněji o půl čtvrté se odehrálá příšerná bouřka s přívalovým deštěm. Výsledkem bylo spláchnutí ornice z rozsáhlého, čerstvě osetého pole ulicí na hlavní silnici a naši přístupovou cestu. Vrstva bahna přitom převyšovala deset centimetrů. Silnici několik hodin prohazovali dobrovolní hasiči a my museli projít přes tu spoušť po prknech. Martince se moc nechtělo a tak se raději kousek prošla blátem. Však jsem pak Daně doma vysvětloval,"Martinka má maličko zablácené botičky a také kalhoty. Dana se na kalhoty podívala a celkem se zhrozila, byly obalené až ke kolenům ;-)
Na dnešní fotce jsem Martinku po ránu zachytil při její oblíbené činnosti - pití bublinkové minerálky přímo z PET láhve. To má odkoukané ode mne. Já mám vždy jednu láhev položenou pod závěsným kotlem v druhé chodbě. Teplota je tam ideální a dosahuje parametrů populárního sedmého schodu z filmu Vesničko má, středisková. Martinka se postupne naučila láhev otevřít, naklonit k ústům a napít se. Dost času zabralo vypracování techniky vlastního pití, aby se nepolila. To už dnes zvládá bravurně. Přitom povídá,"Já se napiju, já si dám hodně bublinků, to je neco, dám si hodně bublinků!" :o)
Při obědě jsme řešili takový problém - ráno přišla do krámu i maminka od malého Ondry. Sotva ji Martinka zaregistrovala, na celou samoobsluhu vykřikla,"Dívej tatínku, támhle je maminka od Ondry!" Opravdu to slyšeli všichni, neboť se na nás ohlédli ;-) Při obědě jsme si o tom povídali a Dana Martince vysvětlovala,"Ondrova maminka se jmenuje Katka!" Martinka chvíli povídala o něčem jiném a pak nás překvapila perfektně složenou otázkou,"Maminko, jakpak se menuje maminka Ondry?" :-)
Po obědě telefonoval děda, že se u nás s babičkou odpoledne zastaví. Jak řekl, stalo se. Martinka už hodnou chvíli před jejich příjezdem povídala Daně,"Musíme babičce povedět, budeme mít miminko!" Dana oponovala,"Ale Martinko, babička to už dávno ví!" Martinka kroutila hlavičkou,"Neví babička o miminku!" Sotva přijeli, Martinka se hnala za babičkou a už se chlubila,"Babičko, budeme míít, miminkóó!" :o)
Chystáme se pomalu na zítřejší cyklistický výlet. Nevím ještě, kolik kilometrů pojedeme, ale přidá se k nám Péťa od sousedů a pan soused. Martinka se už moc těší. Hlavně je moc ráda, že jede Péťa - její oblíbenec. Podrobnou reportáž Vám zítra připravím ;-)
P.S. - od 2030 nejde spojení s databázovým serverem a stránky se Vám tudíž nezobrazí. Nevím, co se stalo. Jediné co mohu udělat, je poslat článek bez fotografie.
Verze pro tisk...
 10.05.2003
Po ránu jsme vstávali s Martinkou na budíka. Ptáte se proč zrovna v sobotu? Odpověď je jednoduchá - o půl deváté nás čekal odjezd na pořádanou turistickou akci, jak jsme byli domluveni od včerejška se sousedy. Měl s námi jet sousedovic Péťa a také jeho děda.
Doběhli jsme s Martinkou do samoobsluhy pro rohlíčky a Martinka byla tak natěšená na odjezd, že ani nemohla pořádně snídat. Snědla půlku rohlíku cestou z krámu a tím to haslo. Mimo to zazvonil u dveří Péťa a přinesl registrační formuláře na vyplnění. Sbalili jsme se, rozloučili s Danou a už jsme si to hasili na kole podle mapky. Hlavně kvůli panu sousedovi, jsme zvolili trasu o délce 30km. I tak to stačilo, v našich končinách to máte neustálé šlapání do kopců.
Na první a zároveň i pro nás poslední razítkovací kontrole nám otiskli razítko na patřičné místo do plánku trasy a Péťa si nechal ještě orazítkovat ruku. Poté přesvědčoval Martinku,"Martí, chceš taky razítko na ručičku?" Martinka se zprvu zdráhala, ale pak se nechala přemluvit. Položila ručku na stůl, bum a už si zálibně prohlížela razítko. Neustále opakovala,"Mám razítko, musím ukázat mamince, domáá!" Po kontrole jsme se na chvíli usadili a Péťa si zaběhl koupit párek v rohlíku. Sotva ho přinesl, Martinka stála před ním v pozoru a očičkama žadonila. Péťa jí tedy dal kousnout. Martinka se zahryzla do párku a už ho chtěla zoubkama vytáhnout. Nakonec se spokojila pouze s kouskem. Sotva dojedli s Péťou párek, v nestřeženém okamžiku zaběhla k cizí paní sedící na lavičce. Velice jí zaujala sušenka v ruce té paní. Natáhla se a bleskurychle jí kousek ukousla. Hned jsem Marťu okřikl, ale paní prohlásila,"To nic, kousni si, když ti to chutná!" Vytáhl jsem z batohu perníček a podal ho Martince, aby neloudila. Už abychom ji hlídali jako pejska, aby nejedla od cizích ;-) Potvůrka jedna, pak nám nikdo neuvěří, že doma pořádně nejí ;-)
Na další zastávce jsme zakoupili nanuka a společně s Martinkou jednoho vyblízali. To byste koukali, jak si Martinka hlídá, abych si náhodou neblíznul dvakrát. Tak, honem, honem na kola a už jsme frčeli dál. Při cestě lesem jsem Martinku trochu zabavil. Dostala ode mne instrukce,"Martinko, hledej v lese houby, Když nějakou uvidíš, křikni a já zastavím. Přivezeme ji pak mamince do polévky!" Martinka se však nenechala jen tak oblafnout,"Nené, houbičky jetě nerostou!" I přesto hledala a meditovala nad touto činností,"Hledáme hžíbečky, ty se hamaj pšece, mochomůrky né, ty děti hamat nemůžou!" ;-)
Domů jsme dojeli v pořádku, a i přes poměrně slušnou oblačnost nezmokli. V cíli Martinka dostala medaili a tak byla navýsost spokojená :o)
Další fotografie si prohlédněte ve fotoalbu, jsou to ty poslední čtyři :-)
Verze pro tisk...
 11.05.2003
Dnes se některým z nás ani vstávat nechtělo. Kromě Martinky. Probudila se o půl sedmé a Dana ji přesvědčila, aby ještě chvíli ve své posteli alespoň ležela. O půl osmé pak stepovala Martinka u naší postele se svojí přestupovou sadou - to jest medvídkem, plínou a lahvičkou. V osm pak jsem byl nekompromisně vytažen z postele již oblečenou Martinkou :o)
Teď se dostávám k hlavnímu důvodu naší antivstávací nálady. Venku se pěkně zatáhlo a nepěkně lilo. Ani jsme nemuseli koukat z okna a bylo nám jasné, že se včerejší cyklistická akce vyvedla. Pršet takhle včera, nikam bychom nejeli.
Po snídani přinesla Dana do obyváku vypraný kočárek po Martince a poprosila mě,"Radku, sešroubuješ ho zpátky?" To bylo něco pro Martinku! Vystartovala na chodbu pro dřevěné dno a klíče. Já přinesl matičky s podložkami a jal se Martinku školit v manuální činnosti. Během chvilky pochopila, jak se správně našroubuje matička na závit a jaký je rozdíl mezi stranovým klíčem a gola klíčem. Na závěr vše bravurně zašroubovala. Já po ní podotahoval všechny spoje a nebylo co řešit. Dana směrem k Martince prohlásila,"Tedy Martinko, ty budeš za chvíli šikovnější než maminka!" ;-)
Jak jsem tuhle psal o Martinčině pití minerálek z PET lahví, dnes dopoledne opět excelovala. Pracně se vyškrábala na linku a sebrala tam Daninu modrou láhev s minerálkou Magnezia. Odšroubovala uzávěr, napila se, chvíli uvažovala a pak prohlásila,"To není lumináda, to je jenom vodá, tatínku!" :-)
Po obědě konečně přetalo pršet a my mohli jít ven na krátkou procházku. Martinka na ní potkala koťátko a byla z něho úplně hotová. Kotě si s ní chtělo hrát a měla ho neustále v patách. Během procházky mi volali z práce a tak jsem měl na zbytek odpoledne o zábavu postaráno :-(
Ve čtyři jsem odjel do práce, jak říká švagr, zachránit svět. Kdo to kdy viděl jít do práce v neděli odpoledne ;-) Nedá se nic dělat, při nepřetržitém provozu. Dana odběhla během mojí nepřítomnosti na zahradu trochu nakrmit slimáky takovým fujtajblem s názvem Vanish a když se vrátila, Martinka běhala po domě úplně nahatá. Právě si hledala ve skříni nové oblečení. To víte, vylila si na sebe a na knížku sklenici s pitím :o)
na závěr tu mám takovou perličku - víte, co je na Večerníčku nejzajímavější? Je to reklamní spot sponzora Večerníčku - kečupu Hamé. Objeví se tam rajčátko, nejprve zaleje konvičkou kytičku a ta vyroste. Posléze zaleje sebe, najednou hup, vyroste a promění se v kečup. Martinka se může smíchy potrhat a pokaždé komentuje,"Hihihi, hahaha, to je legrace, rajčátko se zaliló, je teď čečup!" :o))
Verze pro tisk...
 12.05.2003
V dopoledních hodinách jsme jeli s Martinkou na očkování proti obrně, jak se můžete dočíst v novém článku Očkování a dopravní přestupek Sotva jsem holky po návratu vyložil před domem, tak se vydaly zakoupit nové bačkůrky. Martince kupodivu stále rostou nožičky a v těch starých již měla palečky až vpředu. Paní prodavačka měla v potřebné velikosti pouze zelené nebo modré bačkůrky. Dana nakonec vybrala pěkné modré ve velikosti 16 a 1/2. Martinka má pěkně velkou nožku, viďte? :-)
Martinka se ke konci odpoledního spánku po dlouhé době počůrala do postele. Odpoledne totiž dávno nenosí plínku, tu používá pouze na noc. Dana Martince vyčinila a pustila se do svlékání povlečení. Pod prostěradlem se nachází igelit a tak se takováto katastrofa obejde bez namočení matrace. Ale ouha, sotva Dana sejmula prostěradlo, ukázalo se, že čůrání proteklo mikroskopickou dírkou v igelitu až na matraci. Nedalo se nic dělat, museli jsme sušit i postel. Kde se vzala dírka v igelitu zůstává doposud nevyřešenou záhadou. Martinka přece nemá po ruce žádný špičatý nástroj. Úplná záhada ;-) Večer jsem dírku podlepil lepící páskou, podobná situace by se již neměla opakovat.
Dana se přesunula i s Martinkou na dvorek k sousedům. Martinka se ihned vrhla na rozložený, sušící se chleba pro králíky a začala ho s chutí chroupat. Stejně jako při minulé návštěvě u babičky, tam hryzala tvrdé krajíce společně s malou Danielkou. Proč ne, králíkům se přece nedává nic špatného. Lepší než kdyby holky konzumovaly trus od slepic, to mají děti také v oblibě ;-)
Teta od sousedů přivedla Martinku o půl šesté domů. Já právě vyměřoval materiál na šuplíky do přebalovací skříňky pro miminko. Martinka zavýskala a hned mi začala pomáhat. Popadla propisku a se slovy,"Pučím tužku tatínku, jóó? Napíšu esemesku!" mi začala čmárat do sešitu. Chvíli jsem ztuhl v němém úžasu. Co všechno ty děti nepochytí. Tu esemesku rozhodně nemá ode mne. Já používám telefon pouze pro telefonování. Esemesky píši zásadně na počítači a posílám je přes Internet, to je rychlejší ;-)
Šuplíky mám vyměřené a tak v pátek musím nechat nařezat materiál v OBI. Dana by už potřebovala vyprat oblečení na miminko a na to potřebuje právě ty šuplíky.
Verze pro tisk...
 13.05.2003
Odpoledne se příšerně zatáhla obloha, až se rozsvítily všechny kandelábry. Právě jsem přejížděl služební vozem z našeho horního závodu na dolní a z nebe se začaly valit proudy přívalového deště. Stěrače na plný výkon a nic jsem neviděl, dvacetikilometrová rychlost se zdála nepřiměřenou. Pršelo i doma a tak jistě uznáte, že takovéhle počasí v žádném případě není na procházky. Proto Dana zůstala s Martinkou doma. Zato slimáci na zahradě si libují :-(
Já přišel z práce domů později, neboť jsem Danu v dopoledních hodinách vezl do těhotenské poradny(Nový článek o miminku připravuji, těšte se) a můj pracovní harmonogram se ocitl ve skluzu. Dana uvítala moji přítomnost, potřebovala v klidu pracovat na počítači. Musí ještě dokončit zakázku, aby se pak mohla v klidu věnovat miminku. Zvolna se přiblížil čas na vaření večeře a tak jsem byl požádán, zdali bych se na ni s Martinkou vrhnul. Martinka uvítala naše společné vaření s velikou radostí. Ihned si přitáhla k lince židli, aby mi mohla pomáhat omývat oloupané brambory. Připravovali jsme spolu těsto na bramboráky. Po nastrouhání a umíchání těsta na robotu jsem se pustil do umývání jeho součástí. To byste měli vidět Martinku. Vyhrnula si rukávy a už se ve dřezu ráchala se mnou. Nádobí myje ráda, hlavně to svoje plastové. Kolikrát nás dokáže dohnat málem k šílenství. Chci ji pomoci uklízet nádobí před koupáním a tak vhodím pár kousků do kbelíku na nádobí. Martinka nesouhlasně vykřikne,"Nené, je pinavý! Musím umejt nádobí!" Následuje pečlivé otírání každého kousku nádobí a jeho ukládání do kbelíku. Přitom je jí úplně jedno, že se máme už jít koupat :o)
První bramboráky prskaly na elektrické pánvi, vtom se venku zablesklo a doma všechno zhaslo. Tak a měli jsme po vaření. Odvedle se ozvalo pár nepěkných slov z úst Dany. Není divu, podruhé za odpoledne vypadl proud a podruhé také počítač. Naštěstí netrval výpadek déle než pět minut.
P.S.: právě jsem se vrátil z ložnice od Martinky. Povím Vám, jak si v poslední době prosazuje svou. Martinka stojí u postele a má stažené kalhoty od pyžamka. Ptám se jí,"Martinko, čůrala jsi?" Marťa odsekne,"Nečůrala!", a začíná kopat do nočníku. Plácnu ji přes holou prdelku(Jenom tak výchovně ;-) ) a Martinka vykřikne,"Au, bolí to!" Následně ukazuji na postel a povídám,"Martinko, běž pod peřinku!" "Nepudu pod pežinu!", na to Martinka. Nakonec tam velice neochotně zaleze. Tímto stylem nás zkouší každou chvilku. My se ale nedáme ;-)
Verze pro tisk...
 14.05.2003
V dopoledních hodinách se Martinka vydala s Danou na návštěvu ke kamarádovi Odrovi. Vzala s sebou pro Ondru banány a Martinka samozřejmě hned jeden chtěla ochutnat. Doslova ochutnat, jednou si kousla a zbytek musela dojíst Dana. Martinka chce poslední dobou všechno jenom ochutnávat ;-)
Po Martinčině odpolední svačince jsme si s Danou vařili v kuchyni kávu a odvedle se ozval Martinčin obrovský smích. Smála se a nemohla přestat. Honem jsem se běžel podívat, copak ji tak pobavilo. To by jste nevěřili, ale v Kouzelné školce posadil moderátor Michal, loutkového Františka do autíčka. František jezdil po studiu a pro Martinku to byla ohromná zábava. Samozřejmě se přitom tulila se svým plyšovým Františkem. Když už jsem u toho smíchu - minulý týden začal úplně nový večerníček Pat a Mat. Dana konstatovala,"Ten se Martince asi líbit nebude, na něj je ještě příliš malá!" Opak je pravdou, Martinka sleduje celý děj velice pečlivě a velice se baví. Zvláště při scénách, v nichž postavičky obou nešiků padají na zem. Pat a Mat každou chvíli kutí něco nového a Martinku zajímá práce s nářadím. Vždyť doma mi se vším pomáhá a asistuje. Naposledy při výrobě přebalovací skříňky pro naše miminko :o)
Zmrzlí v kalendáři nezklamali a počasí nám uštědřilo pěkný šok. Po překrásných letních dnech následovalo ochlazení. Dnes odpoledne nepřelezla rtuť teploměru 14oC. I přesto jsme s Martinkou vytáhli kolo. Já totiž neměl nic konkrétního naplánováno a Dana opět potřebovala pracovat na počítači.
Martinka byla vybavena na kolo bundičkou a navíc i čepičkou pod helmu, aby jí nenafoukalo do oušek. Jezdím totiž celkem rychle. Objeli jsme takové menší silniční kolečko a zastavili se na na pískovišti u hospůdky pod hradem. Martinku se mi povedlo před odjezdem přemluvit k pohoupání se na laně s uzlem. Jak tam nešťastně visela můžete posoudit na fotografii ;-)
Před dnešním sprchováním si jako obvykle Martinka čistila zoubky kartáčkem. Abych uvedl vše na pravou míru, slízala pastu a pak kartáček hryzala. Chvíli jí ho nechám, pak si vezmu svůj, Martinka ho uchopí a začne čistit moje zuby. Já jí na oplátku vyčistím ty její. Během čištění má však tendenci vrážet mi kartáček nechutně daleko do krku ;-) Sotva si dočistila zoubky, Martinka spustila,"Já si vyčitila zoubky mojé, to seš šikovná holká, já sem ale šikovná holka!" Martinka se umí pěkně pochválit, viďte? :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
05.05.2003
06.05.2003
07.05.2003
08.05.2003
09.05.2003
10.05.2003
11.05.2003
12.05.2003
13.05.2003
14.05.2003
- 
24.5.2007
