 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 26.09.2003
Co je to "cestovní syndrom" ? ;-)Martince po ránu trvalo půl hodiny, než se převlékla a mohli jsme konečně odejít do samoobsluhy pro rohlíčky. Snažil jsem se ji popohnat,"Martinko, pokud nebudeš převlečená, nechám tě doma a půjdu do krámu sám!" Martinka honem volala,"Hlavně abys mi tatínku neutek, já du s tebou pro rohlíčky!" Dana kroutila hlavou,"Až začneme chodit do školky, to abychom vstávali o hodinu dříve, jinak přijdeme pozdě!" Dle jedné teorie se Martinka schválně obléká pomalu, aby na sebe upozornila ;-)
Cestou do samoobluhy musíme přejít frekventovanou hlavní silnici přes přechod. Martinka jako vždy zabrzdila před zebrou a podala mi ručičku. Přešli jsme a hned na celé kolo volala,"Podívej sé, nemohli sme pšejít, potože jelo bílý auto a za ním i zelený. Podívej, támdle zastavuje červený!" Svojí bleskovou znalostí barev udivila všechny zůčastněné. Já však zůstal klidný, neboť Martinka bezpečně poznává základní barvy a to i včetně oranžové s růžovou. Mezi její oblíbené činnosti patří například třídění lentilek podle barev. Srovná si je pečlivě na hromádky a pak postupně konzumuje,"Nejdžíf si dám červený, teď zelený ...!" Dále má přehled i mezi svými hračkami,"Todle je žlutý jako sluníčko, jako Frantíšek a tygžík!" :o)
Těsně po obědě jsme naložili děti do auta a odfrčeli k babičce a dědovi. Vojtíšek prospal celou cestu a probral se až při nastupování prababičky v Hradci. Martinka se probudila v okamžiku bouchnutí zadními dveřmi. Ukládal jsem totiž babičce tačku mezi naše věci. Dana se vmáčkla do mezírky mezi obě autosedačky a babička se tak mohla usadit vpředu na volnou sedačku.
Hned po příjezdu začal Vojtíšek brečet a nešel utišit. Nechtěl mlíčko od maminky, nechtěl chovat, moc nepomáhalo přebalení, prostě jenom řval a řval. Podobné výstupy jsme prožili s Martinkou, ale to jí bylo na rozdíl od Vojtíška pět měsíců. Tenkrát řvala pokaždé po příjezdu k babičce. Kolikrát vynechala i jedno až dvě kojení, než se srovnala. Prostě neměla ke křiku žádnou evidentní příčinu, proto jsme tomuto jevu dali název cestovní syndrom ;-)
Vojtíšek se nakonec uklidnil a najedl. K uklidnění došlo bezprostředně po podání kapek SAB Simplex, které užívá na lžičku proti nadýmání. Od této chvíle se konečně začal usmívat na celé osazenstvo.
U babičky se Martinka zapojila do společné hry s neteřinkami a pak najednou před šestou hodinou přiběhla ke dveřím s Danielkou v zádech. Obě holky měly plné ruce krajíců chleba a cpaly se jím, jako by nedostaly týden najíst. Bylo nám divné, kde ten chleba vzaly, ale vysvětlení bylo nakonec jednoduché. Babička totiž sušila chleba pro králíky a holky ho našly. Když jim chutná, proč ne? Dobrou chuť ;-)
Verze pro tisk...
 27.09.2003
Martinka si hrála na malé miminko...Po ránu přemluvila neteřinka Petruška spolu s Danielkou Martinku, aby si lehla do maličkaté postýlky pro miminko. Martinka se tam kupodivu v poloskrčené poloze vešla. Křičela na celé kolo,"Podívejte séé, já sem maličkatý miminkó!" Podařilo se mi ji vyfotit na dnešní titulní fotografii ;-)
Po obědě přišel děda s velkou akcí, bylo potřeba opravit střechu. Obětoval jsem se tedy, vylezl na střechu a pomocí čerstvé malty přilepil nové hřebenáče. Martinka na mě zdola volala,"Ahóój tatínků, co tam nahóže dělááš, póóď úúž dolůů!" :o)
Po vyspravení střechy nastal čas k podvečerní kávě. Děda se usadil v montérkách ke stolu a Martinka mu začala po chvíli zkoumat kalhoty. Prstíčkem zadloubala do jedné skvrny a povídala,"Co to máš tady na kalhotách dědečku, to je nějaká pína, musíš si vzít nový na sebé! Asi ses někde zamazal!" Dana po chvíli volala na Martinku,"Martinko,pojď sem ke mě, já Ti zastrčím podolek. Kdyby jsi nenosila v kapsách ta jablíčka, neslézaly by ti kalhoty!" Martinka se zamračila,"Já nenosím dvě jablíčka pšecé! Já nosím jenom todle jednó!" Pěkně dostala Danu, viďte? ;-)
Dnešní aktualizaci píši v úplných polních podmínkách. Jenom si představte - sedím si v trávě, na klíně notebooka a buším špinavými prsty do klávesnice. Co chvíli otáčím maso na grilu nacházejícím se asi metr od mého stanoviště. Nikdy bych neřekl, že koncem září budeme ještě grilovat venku na zahradě ;-) Petruška právě houpá Martinku na houpačce a Dana kojí uvnitř v obyváku Vojtíška. Jedním slovem pohodička, úplná idylka :o)
Když už jsem se zmínil o Vojtíškovi - po včerejším uřvaném podvečeru je naprosto hodný a nebrečí. Od časného rána ho obskakovaly všechny holky. Což o to, Petruška je již velká a Vojtíškovi nic neprovede. Totéž lze říci i o Martince. Zato nejmladší Danielka by nejraději vlezla k Vojtíškovi do kočárkové korbičky.
Další část dopisuji v teplíčku doma o půl deváté. Před hodinou jsme se švagrem opustili venkovní prostory, neboť teplota spadla na 12oC. Šel jsem koupat Vojtíška a napouštěl si před jeho koupáním vodu do vaničky. Vzhledem k předchozímu pobytu venku pouze v tričku, se mi těžko odhadovala teplota vody. Napustil jsem relativně teplou, alespoň dle mého subjektivního hodnocení. Babička sáhla do vaničky a zhrozila se,"Je to ledový, honem tam přilej horkou vodu!" Přilil jsem, a i přesto její teplota nepřekračovala 34oC. Normálně koupu Vojtíška ve vodě teplé 35oC. I přesto se dnes tvářil naprosto spokojeně. Tak jaká že studená voda, ne?
Verze pro tisk...
 28.09.2003
Vojtíšek se poprvé koupal ve velké vaně...Navečer jsme se konečně navrátili od babičky a dědy. Víkend u nich máme samozřejmě rádi, ale co je moc, to je příliš. Jak rádi se v neděli těšíme domů. Velká koncentrace osob a dětí dá totiž mimořádně zabrat. Ještě ke všemu jsme dnešní odpoledne jeli na krátkou návštěvu k babičce do Hradce a tam se nás sešlo celkově 13, včetně dětí. Jistě si dokážete představit, jak to může vypadat v malém bytě 3+1. To víte přijel bratr s rodinou a švagrová s klukama ;-)
Mezi největší dnešní události bezesporu patří Vojtíškovo první koupání ve veliké vaně. Vojtíška totiž koupu pouze já a poslední dny se v malé vaničce příliš cukal. Stačilo pak, aby prudce kopl nožkama, odrazil se od jedné stěny a hlavou se pak udeřil o druhý konec vaničky. Tím se rozčílil ještě více a celý cyklus tak zopakoval. Ve čtvrtek jsem řekl,"Dost!" a vydezinfikoval velkou vanu pomocí Sava. Ode dneška se koupeme ve velké vaně, jak můžete vidět na titulní fotografii. Vojtíškovi se v tom velkém prostoru moc líbilo a vydržel ve vodě v klidu ležet :o)
Po Vojtíškovi jsem si vzal do mycí linky Martinku. Ta se pouze sprchovala, ale upozorňoval jsem ji,"Martinko, musíme se vysprchovat rychle, abych Ti mohl ještě přečíst pohádku. V osm hodin musím jet do práce!" Ptáte se proč? No, po týdnu dovolené začínat práci právě v neděli večer se mi také nezdá příliš ideální. Nedalo se nic dělat, na balírně došlo k poruše robota a tak jsem ho musel jet maličko přeprogramovat. Martinka po mých slovech pokyvovala chápavě hlavičkou a rázem zpomalila proces svlékání. Jako by mě nechtěla nikam pustit. Povídala,"Ty pojedeš tatínku do práce až ráno?" Nakonec se mi povedlo po přečtení pohádky těsně po osmé odjet. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se ve čtvrt na devět navrátil. Martinka ležela vedle v ložnici v bdělém stavu, nasávala čajíček z lahvičky a Vojtíšek v obyváku také příliš nespal. Jakoby obě děti čekaly na můj příjezd. Šel jsem dát Martince dobrou noc. Sotva mě spatřila, tvářička se jí rozzářila,"Ahój tatínku, ty už seš tady? To sem ráda!" Opusinkovali jsme se a Martinka po chvíli konečně usnula. Zato Vojtíška co chvíli budilo ťukání klávesnice. Dana mu předtím nutila nového žlutého dudlíka, ale toho ode mě nechtěl. Vojtíšek ho neustále jazýčkem vytlačoval z pusinky. To máte tak - Vojta má jeden modrý a zaběhnutý dudlík. Ten si bere bez problémů. Jakmile mu dáme nový, nějak to rozezná a plive ho pak ven. Nedá se nic dělat, musí ho také zaběhnout ;-)
Verze pro tisk...
 29.09.2003
Přišel podzim a s ním i rýma...První pracovní den po dovolené byl mírně řečeno náročný. To víte, za celý týden mé nepřítomnosti se nahromadily různé věci k řešení. Dana si doma také příliš neužívala. Dětičky ji probudily již před osmou hodinou ranní. Žádné spinkání až do devíti, jak mi Martinka dvakrát předvedla minulý týden.
Martinka poslední dny občas po ránu kýchla a z nosánku jí vylétla nudle. V sobotu pravděpodobně nastydla ještě více. Běhala totiž po venku až do půl sedmé a přece jenom už není žádné léto a brzo se ochlazuje. Prostě, teplotu nemá, ale smrká ostošet. Když už jsem začal o nachlazení, v sobotu si Martinka vzala poslední tabletku, jenž brala kvůli imunoterapii. Další série bude následovat až za měsíc. Jenomže dnes po ránu se probudila a měla veliký problém,"Maminkó já si musím vzít ten prášek!" Bohužel, žádný již nedostala.
Z práce jsem přes všechny problémy přišel relativně včas. Dana se právě vracela z procházky s Martinkou a Vojtíškem v kočárku. Martinka mi chvilku před svačinkou pomáhala vyměňovat zadní světlo u auta, neboť nám ho v noci ze soboty na neděli nějací vandalové rozbili(Už nebudeme u dědy a babičky parkovat před branou). Musel jsem pořídit nové a vyměnit ho :-(
Dana na nás před čtvrtou volala,"Pojďte na svačinku!" Zatímco jsem se myl na chodbě, Martinka vyzvídala,"Tatínku, copaks měl k jídlu v práci?" Dana mi zpovzdálí povídala,"Martinka je nějaká nastydlá, z nosu jí létají nudle!" Nějak špatně jsem porozuměl a optal se Dany,"Nudle?" Martinka si myslela, že odpovídám jí a na celé kolo křičela,"Tatínek měl dneska nudle, maminkó!" Tak to vidíte, jak se krásně doplňujeme ;-)
Před večeří si Martinka sama rozbalila dětské nůžky, které jsem jí zakoupil a jala se stříhat papíry na malé kousky. Moc jí to s nůžtičkami ještě nejde, ale i přesto natrhala a nastříhala pěknou hromádku, jak se můžete sami přesvědčit na fotografii ;-)
Votíšek se navečer probudil a dobře naložený se na nás vyloženě řehtal. Pusinku od ucha k uchu a vydával přitom roztomilé zvuky. Hlavně že se mu někdo věnoval a dělal na něj opičky, to má moc rád :o) Před koupáním ho zkouším pokaždé pokládat na bříško a Vojtíšek tak i dnes pěkně zvedal hlavičku i s tělíčkem. Když už jsme u těch fyzických aktivit - před koupáním jsem měl Vojtu položenéno na pokrčených nohách, abychom se mohli pozorovat. Jenomže milý Vojtíšek nechce v žádném případě ležet, zvedá z této polohy hlavičku a snaží se dostat do sedu. Čím dál tím víc. My mu neustále vysvětlujeme,"Vojtíšku, nemůžeš hačat, vždyť jsi ještě malé miminko! Miminka jako ty mají jenom ležet!" Copak on si dá říci? ;-))
Těsně před Vojtíškovou koupelí jsem poprosil Martinku,"Martinko, půjdeš mi pomoct přidělat věšáček do koupelny?"Šla, jenomže sotva zahlédla na zemi položenou příklepovou vrtačku, zařadila zpětný chod a už seděla v obyváku na křesle. Dana jí mezitím povídala,"Martinko, běž za tatínkem, má tam pro tebe nějaký úkol!" Sotva jsem nakoukl, Martinka mě překvapila svojí pečlivě sestavenou otázkou,"Jakejpak máš pro mě úkol, tatínku?" Honem jsem se vzpamatoval a vysvětlil oč jde,"Potřebuji podržet hadici od vysavače, abych při vrtání neudělal nepořádek. Nakonec se Martinka nechala přesvědčit a hadici mi skutečně podržela i přes ohlušující hluk od vrtačky.
Verze pro tisk...
 30.09.2003
Vojtíšek dopoledne mírně "zlobil" ;-)Martinčina rýma se do dnešního dne již nezhoršila. V noci však měla teplotu, ale doposud nebylo potřeba přikročit k nějaké razantnější léčbě ve formě Paralenu. Dana telefonovala tetě a při té příležitosti se dozvěděla, že malou Danielku také trápí teploty. Jak vidno, holky se s největší pravděpodobností od sebe nakazily během víkendu u babičky a dědy :-(
Hned po příchodu z práce mi Dana povídala,"Ještě jedno takovéhle dopoledne a asi mě brzo odvezou. Vojtíšek celé dopoledne křičel a nechtěl spinkat. Martinka mermomocí toužila po malování vodovkama a tak když jsem ji nechala v kuchyni samotnou, zmalovala se úplně celá až za ušima!" Dana přitom všem odbíhání za Vojtíškem spinkajícím na dvorku, věšela v kuchyni na sušák celé dopoledne koš prádla. Pokaždé jeden kus prádla, obhlédnout Martinku a honem běžet drncat s Vojtíškem. Alespoň takhle si celý kolotoč představuji ;-)
Martinka si dopoledne skřípla prstíček prostředníček do šuplíku v kuchyni. Chcete vědět, co prováděla? Martinka se totiž sápala do prostředního šuplíku, aby vytáhla a utrhla jeden pytlík do odpadkového koše. Sotva ho třímala v ručičce, honem honem chtěla šuplík zavřít, jenomže ouha, jeden prstíček zůstal trčet přes vrchní okraj. To bylo křiku, Dana hned přiběhla a Martinku utěšovala. Martinka mi o celé události odpoledne referovala,"Já sem si skšípla tadyten, ne tadyten prtíček do šuplíku. To se musí zavírat opatrněé, za támdlety čudlíky se to musí držet!" Tak je to správně, Martinka hned dostala školení, jak má šuplík bezpečně zavírat ;-)
Po mém příchodu jsme si chvíli plácali na kuchyňském stole z plastelíny. Martinka chtěla, abych jí vykrajoval z modelíny různé hvězdičky a oválky, prostě ty tvary na něž má vykrajovátka. Pak jsme placičky krájeli plastovým nožem, pocházejícím též z modelovací sady. Honem jsem skočil pro foťák a Marťu při této činnosti zachytil. Ona se na mě zaculila a křičela,"Tatíínkůů sýýr!" Sotva foťák bleskl, trošku zklamaně vysvětlovala,"Todle není sýr na jedení, ten je na bleskání!" :o)
Sotva Martinku omrzelo modelování, žadonila,"Já si budu malůvat vodofkama, posím!" Honem jsem jí na kuchyňský stůl rozprostřel noviny a na něj velký papír asi tak o rozměru A0. Martinka jásala,"Jé ten je ale obrofskej tendleten papír!" Pak začala tvořit. S jazýčkem vyplazeným v pekelném soustředění nanášela na papír pekelnou barvu, tedy černou. Ač se ostaní barvičky zdají netknuté, v černé už zeje uprostřed prázdná díra. Martinka prostě našla oblibu v této barvě. Když jsem se na ni přišel podívat, měla již černé vousky pod nosánkem(To jak si utírala rýmu špinavou ručičkou ;-) ) a špinavou mikinku.
Abych nezapomněl na Vojtíška - usnul v postýlce vedle počítače. Stačí mu vstrčit dudlíka do pusinky, cucá si, tahá a pozoruje moji tvář. Naprostá spokojenost. Dívá se dívá, až usne. Dana ho právě před chviličkou přenesla do spinkací postýlky v ložnici :o)
Verze pro tisk...
 01.10.2003
Martince už je lépe...O tom že je Martince dnes zcela dobře, svědčí mimo jiné její tělesné a hlasové aktivity. Dana z ní byla odpoledne úplně hotová. Za celý den prý pusinku nezavřela. Po mém příchodu z práce navíc začala bezohledně drandit na svém autíčku-odstrkovadle. Ani bych Vám nepřál slyšet ten rámus. Autíčko totiž disponuje velice hrubým vzorkem na kolečkách a Martinka navíc střihala na dlažbě zatáčky smykem za nervydrásajícího pískotu. Dana žehlila a já zapojoval další elektrické zásuvky pod kuchyňskou linkou. Přitom jsme se s Danou snažili komunikovat, ale přes Martinčino rámusení nebylo nic slyšet. Martinka nás po chvíli překvapila. Najednou zastavila a do nastalého ticha zavolala,"Cožéé? Já nesyšííím! Nedalo mi to a musel jsem se smát. Celá scéna mi připomněla Cimrmanovu divadelní hru Vizionář, když tam pan Smrtka naklepává kosu a všichni se ho snaží překřičet. Sotva přestane s klepáním, otáže se,"Cože? Říkal tady někdo něco?" :o)
V předchozím odstavci jsem nakousl instalaci dalších zásuvek u linky. To máte tak, v jedné zásuvce trčela vidlice od rychlovarné konvice, v druhé od robota a třetí si střídaly spotřebiče typu - kráječ, nabíječky na mobily, nabíječ akumulátoru do foťáku a nabíječ tužkovek do Martinčiných postýlkových svítidel. Hrůůza ;-) Namontoval jsem vedle ještě další panel s pěti zásuvkami, snad nám to bude na nějakou chvíli postačovat ;-) Martinka mi během zapojování asistovala a neustále se ptala co právě dělám. Mimo to žadonila,"Už to budeš mít tatínku? Budeme si malůvat vodofkama?" Tak to šlo kolem dokola. Vojtíšek mezitím chrněl na dvorku v kočárku. Všichni jsme si mysleli, jak ho krásně hlídá elektronická chůvička, ale ouha. Vojtův křik jsem zaslechl, až když nabral maximální grády. Nikoliv však z chůvičkovýho přijímače, nýbrž pěkně naživo přes vchodové dveře. Až po chvíli mi došlo, že jsem v rozvaděči vyhodil jistič pro zásuvky celé kuchyně. Přece nebudu zapojovat dráty pod napětím, ne? Takže se Vojtíšek mohl ukřičet a my ho neslyšeli :o)
Jak můžete vidět na titulní fotografii, Martinka si vyleze na Vojtíškovu postýlku a pak mu organizuje hračky podle svého. Dnes mu například odmontovala řetěz se včeličkami. Na fotce ho má Vojtíšek ještě natažený před sebou. Martinka po chvíli přišla do kuchyně a povídala,"Podívej tatínku, já sem mu ty fčeličky sundala, bouchal se do nich!" Dana se maličko zhrozila a hned Martince vyčinila,"Martinko, to nesmíš sama sundávat. Včeličky jsou na gumě a mohla by jsi Vojtíška uhodit!" Martinka Danu chlácholila,"To néé, já mu neublížím, já to dělám opatrněé!" ;-)
Martinka raději na naše upozornění seskočila z Vojtíškovy postýlky a věnovala se péči o svá miminka. Položila jedno, k němu druhé a zavinovala je do plínky. Přitom mě šokovala svými počty,"Jedno mimino a jedno mimino je dvě mimina!" Uh, že by uměla už počítat? Ani se mi věřit nechce, ale slyšel jsem to na vlastní uši ;-)
Během svlékání oblečení před koupáním se Martinka ptala,"Jájá se můžu namočit s toudle pihou, viď? Ta se nezoloupne jako neštovička!" Martinka má totiž na vnitřní straně levé nožičky pihu a ta ji neustále zajímá.
Verze pro tisk...
 02.10.2003
Jak Martinka vysypává koš...Uf uf uf, mám moc práce. Snažím se rozchodit velký domácí počítač, neboť bych potřeboval z videokamery přetáhnout data do počítače a konečně začít dělat pořádek ve Vojtíškových záběrech. Na Martinku přitom také nesmím zapomenout ;-) Jenomže karta do počítače dodaná s kamerou mi nechce správně fungovat pod stávajícím WIN98, vypadá to, že budu muset zakoupit nová XPéčka :-(
Dosti techniky, jistě jste zvědaví cože dnes prováděli naši miláčkové(Respektive dělají - zatímco píši na notebooku, Vojtíšek leží v postýlce po mé pravici. Zuřivě si cucá ručku, už si ji našel a já se mu co chvíli snažím nacpat dudlíka. Zkouší na mě různé dávivé scény a plive ho ven. Holt je ručička pro tuto chvíli přijatelnější ;-) ). Tak tedy, Martinka si dopoledne vystřihovala z papírů různé patvary a povedlo se jí zaplnit odpadem zbytek obyvákového koše. Co myslíte, že s ním provedla. Odnesla ho snad do popelnice? Chyba lávky, Martinka zvolila pro ni přijatelnější postup. Popadla koš, doběhla s ním do kuchyně ke šlapacímu, ten otevřela a už přemisťovala obsah. Přitom zahlédla mezi papírkama i své žaludy, nasbírané na parkovišti ve Dvoře Králové během návštěvy ZOO. Jala se je neprodleně zachraňovat. Však mi navečer vysvětlovala,"Podívej se tatínku, tady mám jeden žaloudek doblej a duhej je zobitej. Musíme zajet do zoologický zahrady, abych si našla novej!" :o)
Včera jsem Martince vystříhl skládanku - takové čtyři kluky(Vojtíšek po mém boku právě vyplivl snad popadesáté dudlíka a znovu jsem mu ho vstrčil do pusinky. Snad už bude spát, dnes se zlobil u každého kojení. Řval a řval. Asi ho trápilo bříško. Není divu, vždyť za celý den nekakal). Martince se skládanka moc líbila a počítala kluky,"Jeden, dva, čyži, osm, deset kluků tady jé!" Dnes dopoledne popadla svoje nůžky a kluky od sebe odstřihla. Svoji činnost prý odůvodňovala,"Aby se mohli honít, pšecé!" :o)
Po svačince žadonila,"Tatínků, pudeme si malůvat vodofkama?" Abych nemusel stále dokola poslouchat její prosby, pomohl jsem jí rozložit na kuchyňském stole noviny. Budeme však muset raději pořídit nějaký igelit, neboť po Martinčině malování se přetiskává text z novinových řádků na igelitový ubrus. Martinka se usadila a malovala jak jinak, než černou barvou. Snažil jsem se ji přemluvit,"Martinko, maluj i nějakou jinou barvičkou, podívej, třeba touhle červenou!" Martinka se otázala,"A co čeba tahle?" a štětec zabodla do tmavě hnědé. Hmm, to si moc nepolešila , nemyslíte? ;-)
Martinka posléze namísto malování tropila hlouposti. Přelévala vodu na namáčení štětců, černou jako bota do malé nádobky. Tu chodila vylévat do dřezu. Jistě si dokážete představit, jak to u nás vypadalo. Martinka zmazaná, na stole voda, na dlažbě černé kápance a na čalounění židle jakbysmet. Ještě že vodovky patří mezi barvy vodou omyvatelné ;-)
Verze pro tisk...
 03.10.2003
Přípravy na zimu...Po odpoledním nakojení Dana uložila Vojtíška do kočárku. Než ho stačila vyvézt na dvorek, Vojtíšek tvrdě usnul. Spinkal pak celou dobu až do čtvrt na šest. Občas se probral, ale to je normální, ztratí-li dudlíka. Zatímco Vojtíšek v klidu oddychoval, Dana se s Martinkou pustila do uklízení usušené cibule. Martinka pomáhala obírat suché slupky a přitom ji Dana zaškolila, jaké že cibuky má házet do bedýnky na uskladnění. Však mi to pak Martinka vysvětlovala během svačinky,"Jájá sem uklízela cibulký, ty mačkací né, ty mačkací sme museli nechat kolečku!" Pochopili jste o čem Martinka hovořila? Shnilé cibule jsou totiž měkké, ty holky vyhazovaly do kolečka a já je následně vyvezl na kompost :o)
Honem jsem se převlékl do pracovního oblečení a běželi jsme s Martinkou na zahrádku uklidit pískoviště, židličky a hadice. Vše putovalo pěkně na půdu, přečkat v klidu zimu. Martinka mi přitom pomáhala vybírat písek z pískoviště do kolečka.
Před svačinkou se Martinka v obyváku převlékala do domácího oblečení. V poličce počítačového stolku však objevila svoje nůžtičky. Nevěnoval jsem jí příliš pozornosti a tak když mi Martinka radostným hláskem sdělila,"Podívej tatínku teď už můžu vyndávat puclíky i tadytudy!", jsem se maličko zhrozil. Prostříhala totiž ve speciálním igelitovém obalu pořádnou díru, přesně na opačném konci od zapínání. To víte že jsem se na Martinku zlobil. Z kuchyně nakoukla i Dana,"To se Martinko nedělá stříhat něco jiného než papírky, zlobím se na tebe!" Martinka stála a kajícně klopila očka. Zřejmě přemýšlela o správnosti svého konání. Najednou se na mě zahleděla a s čertovským pohledem vykládala,"Tobě to vadí, viď tatínku, ale mě to nevadí!" Jak byste na to reagovali? Já měl co dělat, abych nevyprskl smíchy, neboť Martinka nasadila naprosto udivený a nevinný tón hlasu ;-)
Jak jsem psal již včera, Vojtíšek za celý den nekakal. Dnes si svoje skóre maličko vylepšil a dvakrát si uprdnul do plínky. Žádná velká sláva a kromě toho se Daně příliš nezdála barva stoličky. Maličko ztmavla. To by mohlo znamenat, že Vojtíšek má málo mlíčka. K tomu všemu je Votíšek schopen usilovně tahat během kojení pět minut a má splněno. Kdo ví, zdali se během takové krátké doby stačí pořádně nahamat. Ať tak či onak, ve čtvrtek jsme objednaní k paní doktorce do poradny. Teprve váha ukáže, zdali Vojtíšek prospívá, či nikoliv.
Na závěr tu mám jednu zajímavost - hodiny právě ukazují 2112 a Vojtíšek se vedle mne v postýlce vyloženě baví. Šermuje ručičkama, sleduje stíny od kytiček na klenbovém stropě, nahlas si povídá a směje se. Pohodička. Co na tom, že jiná miminka již dávno spinkají ;-)))
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
4.10.2003 5:35:05 Eva
Tmavá stolice neznamená, že je hladový. V porodnici nám říkali, že by musela silně cítit. Náš malý (8.týdnů) ji občas také mívá tmavou a podvýživou netrpí:-) | |
 04.10.2003
Martinka má Vojtíška moc ráda...Jelikož dnes byla sobota, mohl jsem s Martinkou jít po ránu do samoobsluhy pro rohlíčky ke snídani. Martinka se úplně sama oblékla a stačilo jí pouze pomoci natáhnout a zavázat botičky. Cestou kolem místní školy mě mírně řečeno překvapila. Vzrušeně ukazovala za plot a vysvětlovala,"Podívej tatínku, už to maj uklizený, to budou mít ve škole maximálně teploučko!" Nejdříve jsem nevěděl, o čem je řeč, ale černá plocha nasvědčovala, že Martinka myslela uklizené uhlí :o)
Vojtíšek nenechal po ránu Danu vůbec dospat. Někdy od čtvrté hodiny ranní s sebou mlel v postýlce, kníkal a vůbec nechtěl usnout. S největší pravděpodobností ho něco trápilo. Usnul na chviličku až před osmou hodinou.
Zatímco Dana nakojila Vojtíška, my se s Martinkou nasnídali. Po snídani jsem vyluxoval veškeré obytné prostory a Martinka mezitím namalovala na papír tatínka, maminku a sebe. Ten domeček a stromy patří mezi moje díla. Pokud byste nás nemohli poznat, tak ta hlavička vpravo je maminka, já se nacházím vlevo nahoře a pode mnou je zcela evidentně Martinka. Celkem jí to malování jde, ne? Když si vzpomenu jaké hrůzy jsem maloval ve škole(Výtvarná výchova nepatřila mezi mé oblíbené předměty) ;-)
Zbytek dopoledne mi pak Martinka pomáhala na dvorku brousit dětskou stoličku. Máme ji už více než dva roky půjčenou a Martinka ji za dobu svého používání zvládla celkem slušně opotřebovat. Aby ji měl Vojtíšek jako novou, je nutné ji celou přebrousit a opatřit novým nátěrem. Použijeme stejný odstín akrylátového vodou ředitelného laku, jakým je natřená postýlka. Nebojte se, také uvidíte jak se nám dílo zdařilo. Zpočátku jsem brousil vibrační bruskou, k níž měla Martinka svůj proslov,"Ta buska nedělá tatínku moc velkej rámus, já nemusím utíkat pryč a sovávat se, viď?" Jakmile totiž vrtám, nebo něco řežu rozbrušovačkou, Martinka utíká pryč a hledá nějaký úkryt ;-) Brusku jsem byl nucen po chvíli uložit a zvolit tišší metodu - ruční broušení smirkovým plátnem. Dana totiž vyvezla na dvorek Vojtíška v kočárku. Martinka brousila se mnou. Pouze do té doby, než jsem vytáhl plechovku s lakem a zkoušel, jak se bude na stoličce vyjímat. Od té chvíle třímala v ručce štětec a její jedinou starostí bylo,"Už to budeme tatínku natírat? Dy už to budéé?" Já pro změnu stále dokola odpovídal,"Martinko, židlička musí být nejprve úplně obroušená, pak ji budeme natírat!" Martince však jela pusa jako kolovrátek :o)
Martinka má Vojtíška, svého bratříčka moc ráda. Dokazuje nám to každou chvilku. Tu ho pohladí po hlavičce, tu mu vlepí pusinku na čelíčko. Když Dana položí Vojtíška na přebalovák, hned se žene pro židli a chce Vojtíška svlékat. Jakmile Vojtíšek vyplivne dudlík, snaží se mu sama ihned vrátit do pusinky. Metodu má dobrou, kam se na ni hrabeme. Otáčením na obě strany našroubuje Vojtíšovi dudlík do pusy, že se on ani nestačí divit. Dnes například, jsme s Marťou odpoledne vytahovali na zahrádce mrkev ze záhonku. Martinka si ji pečlivě nakládala do svého kolečka. Nevím už co zapomněla na dvorku, ale vystartovala tím směrem. Vojtíšek se právě probudil a křičel. Dana tou dobou pracovala na druhé zahrádce u domu a Vojtíška neslyšela. Po chvíli Vojta ztichl a Martinka se pomalu vracela. Hned mi hrdě hlásila,"Jájá sem Vojtíškovi dala dudlíčka, už nebrečí, už pinká!" Opravdu, poradila si úplně sama. Nejdříve mu vpravila dudu na patřičná místa a pak ho i uhoupala. Jenom Dana se posléze divila, proč má Vojtíšek odhrnutou síťku proti mouchám. Tu tam musí mít kvůli vosám, letos se jich u nás vyskytuje celkem hodně ;-)
Verze pro tisk...
 05.10.2003
Počasí, že by psa nevyhnal... ;-)Venku panuje počasí, že by psa nevyhnal - prší a teploměr ukazuje něco kolem 8oC. Brr. Proto šel dopoledne ven pouze Vojtíšek. Jemu je úplně jedno, jaké je počasí, je-li správně oblečený. Vojtíšek v klidu spinkal, jenomže se před jedenáctou hodinou najednou probral. Elektronická chůvička sepnula a kuchyň zalil Vojtův pláč. Dana právě vařila oběd, proto jsem šel ven já. Vojtíšek samozřejmě ztratil dudlík a tak jsem ho posléze kroutícího se vozil v kočárku sem a tam po náspu. Okamžitě mne napadlo podobné posunování Martinky, coby malého miminka. Tenkrát(Martinka byla starší, mohlo jí být asi tak jedenáct měsiců) venku v zimě mrzlo až praštělo. Teploměr nevylezl nad mínus patnáct a tak nezbylo nic jiného, než Martinku po obědě uložit do kočárku a pokusit se ji ke spánku uvozit na chodbě. Tohoto úkolu jsem se zhostil já. Martinka zpočátku ležela a očičkama sledovala moji tvář, zdali se nezačnu smát. Já však udržoval s vypětím kamennou tvář. Kočárek jsem tlačil z jedné chodby do druhé, následovala zpátečka a sunuli jsme se zpět. Nevím kolikrát bylo potřeba celou cestu absolvovat, ale jezdit sem a tam více než třičtvrtě hodiny dá opravdu zabrat. Vojtíšek dnes naštěstí usnul po deseti minutách ;-)
Martinku se mi povedlo dnes vyfotit, jak si myje na chodbě ručičky před obědem. Přistrčí si ke stěně svoji stoličku, rozsvítí světlo nad umyvadlem(To je na mytí naprostá nezbytnost ;-) ), pustí vodu a umyje se. Tímto stylem provozuje mytí již několik měsíců.
Pršet nepřestalo ani odpoledne. Nezbylo nic jiného, než sednout do auta a zajet pro babičku na nádraží. Přijela totiž vlakem z Hradce. Po našem příjezdu domů Martinka právě vstávala. Dana ji šla probudit do ložnice a sotva se Martinka dozvěděla o babiččině přítomnosti, za pět minut stála oblečená v obyváku. Dana hned její výkon okomentovala,"Tedy Martinko, to je rychlost, babička by k nám měla jezdit častěji!" Babička se zarazila,"Proč bych k Vám měla jezdit častěji?" Dostalo se jí odpovědi,"To víš, když tu nejsi, Martinka se sice probudí ve dvě hodiny, ale je schopná ještě ve tři hodiny sedět v obyváku nepřevlečená. Na všechno má totiž dost času!" :o)
Babička si pohrála s Martinkou, pochovala Vojtíška a obdivovala jeho růst. Pak se šla podívat k počítači, ukazoval jsem jí nové fotky, mám je připravené na odeslání do fotosběrny. Včera se mi povedlo vybrat asi třicet fotek ze září, vyretušovat červené oči a upravit drobné nedostatky. Ne že bych jim chtěl dělat reklamu, ale firma Happy Foto konečně srovnala ceny digitálních fotografií s klasickými, takže když je zítra zašlu přes Internet, za tři dny je máme hotové ve schránce. Přitom cena jedné v rozměru 9x13 činí 2,90 Kč. To je pěkné, ne?
Martinka chce kolikrát zakoupit rozličné věci a tak my jí povídáme,"To musíme Martinko napsat Ježíškovi, třeba Ti tu věc přinese!" Před chviličkou mi Martinka celou průpovídku vrátila. Přišla z ložnice do obyváku(Asi počtvrté ;-) ) a žadonila,"Tatínku, uložíš měé do postýlky?" Přitom objevila na zemi uloupnutý kousek zapínacího tlačítka z klávesnice od mikrovlnky. "Co to je?", optala se. řekl jsem jí,"To je Martinko ulomené z mikrovlnky!" Martinka mě hned chlácholila,"To nííc tatínku, mikovlnka je zobitá, napiš si Ježíškovi, pšinese nám novóu!" Tak tady to mám ;-) Mikrovlnka ve skutečnosti rozbitá není, pouze se uloupl vrchní krycí knoflík a teď mačkáme přímo hliníkovou fólii. Martinka ukončila svoji návštěvu obyváku oblíbeným přáním,"Dobrou noc, ať tě bechy típou celou noc!" Dobrou noc! ;-))
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
26.09.2003
27.09.2003
28.09.2003
29.09.2003
30.09.2003
01.10.2003
02.10.2003
03.10.2003
04.10.2003
05.10.2003
- 
24.5.2007
