 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 06.10.2003
Martinka tahala myš za ocásek ;-)Po svačince Martinka žadonila,"Já já bysem si chtela malůvat vodofkama támdle na stolé!" Přitom ukazovala nataženým prstíčkem do kuchyně. Dana rezolutně prohlásila,"Tak to tedy ne, Martinko. Za celý den sis nevzpomněla a za chvíli budeme večeřet!" Martinka se na chvíli zamyslela a hned bylo jasné po čem touží,"Pustíme počítač, tatínku? Já já bysem chtěla putit klubíčko!" Pokud nevíte, co je to Klubíčko, jedná se o cedéčko s programem plným písniček, omalovánek a dalších her pro děti. Bohužel nemám nanstalované ovladače zvukového výstupu. Je to relativně složité a stejně budu měnit Windowsy na XPéčka. Martinku jsem mírně zklamal,"Martinko, Klubíčko ale nehraje!" Martinka vytáhla další trumf,"Budeme si malůvat!" Pustil jsem jí tedy Malování. Martinka popadla myš a rejdila šipkou po monitoru. Je až s podivem, za jak krátkou dobu zvládla její ovládání. Přitom se neustále zdokonaluje. Když jí řeknu nahoru táhne myší po podložce správně od sebe. Ještě před nedávnem na tento povel zvedla myš z podložky. Martinka si malovala, klikala a neustále požadovala nějakou nápravu,"Tatínků, já ci zelenou, červenou, modrou barvů. Jéjé, ono je to nějaký maličký. Copak to tam je? Já ci plechovků, teď budu sčíkat prejem!" Abych Vám vysvětlil některé hlášky - Martinka kliká zuřivě i na všechno okolo pracovní plochy. Není pak divu, že přesunuje rámečky nástrojů na místa na která bych to sám stěží dokázal. Navíc se jí tam co chvíli objeví nějaké systémové okno. Co jí jde na výbornou je ukazování prstíčkem na monitoru, cože to vlastně má myší odkliknout(Viz titulní foto). Však ona se to jednou naučí ;-)
Po počítačovém kurzu šla Dana vařit bramboráky a já hlídal děti. Vzal jsem si Vojtíška na klín a on se mnou krásně komunikoval. Smál se a povídal,"Uggg, agg, huuu, jůůů!" Umí ještě spoustu dalších zvuků, jenom nevím, jak je správně popsat. Martinka se v jednu chvíli vyčůrala do nočníku a hnala se k mě s prosbou,"Tatínku, zatrčíš mi podolék!" Snažil jsem se jí tedy vpravit košilku správně do kalhotek a přitom neshodit Vojtíška na zem. Martinka mě poučovala,"Opatrněé, dávej pozór, ať ti Vojtík npadne na zém a nezobije si kokos svůj maléj!" Po této hlášce mi opravdu málem spadl, neboť jsem se smíchy nemohl udržet :o)
Po večeři se Vojtíškovi přestalo líbit jenom tak ležet v postýlce. Samozřejmě by se nejradeji choval, ale Dana vymyslela jinou alternativu. Honem doběhla na chodbu pro autosedačku a Vojtíška do ní usadila v obyváku na gauč. To se mu zamlouvalo, neboť měl náramný rozhled po okolí. Dana mi při té příležitosti připomněla,"Měl bys také seřídit Martince popruhy u její velké sedačky!" Martinka nám totiž povyrostla. Také jsem odběhl, aby se po chvíli vracel s Martinčinou sedačkou, čerstvě vymontovanou z auta. Martinka se do ní hned hrnula a tak po seřízení pásů seděla ve své sedačce na zemi, samořejmě pevně připásaná. Když jsme tak děti pozorovali, Dana poznamenala,"To je něco. Až budu příště potřebovat jít na zahrádku pověsit prádlo, prostě Vás tu připoutám a budu vědět, že mi neutečete!" ;-) Myslela to samozřejmě z legrace.
Martinka dostala k Večerníčku obvyklou lahvičku se Sunarem a vydržela po celou dobu sedět pěkně připoutaná.
Verze pro tisk...
 07.10.2003
Mají v "koberci" zoologickou zahradu ? ;-)Po svačince si Martinka prohlížela svoji obrázkovou knížku se zvířátky. Jedno mi ukazovala,"Podívej, todle je papoušek a ten mluví v zoologický zahadě!" Hned jsem jí opravoval,"Martinko, papoušci mluví většinou když je někdo má doma!" To jsem netušil, že v knížce je psáno něco o zoologické zahradě. Martinka se jenom tak nedala,"Až pojedeme do koberce, budou tam papoušci mluvit!" Optal jsem se,"Cože? Kam pojedeme?" Marťa se plácla do čelíčka,"Nené, do Libercé, tam maj čučňáky a plameňáky, to tam neměli v tý druhý jiný zoologický zahadě!" Měla pravdu, při poslední návštěvě ve Dvoře Králové jsme opravdu neviděli žádného tučňáka či plameňáka.
Zatímco jsme řešili problémy se zoologickou zahradou, venku se probudil doposud klidně spící Vojtíšek. Doběhl jsem pro něj a donesl ho do obyváku na přebalovací pult. Ručičky měl studené jako žabák, ale všude jinde pěkně hřál. Dana ho v kočárku balí do deky. Jak říkala odpoledne,"Budeme muset přivézt od babičky fusak. Vývoj počasí nenasvědčuje v nějaké oteplení!" Jedeme tam o víkendu, takže Vojtíšek prozatím vydrží i s dekou. Dana ještě poznamenala,"Přece ho teď nebudu moc nabalovat a dávat mu rukavičky. Jak bychom se pak měli oblékat až nastanou pořádné mrazy!" Má pravdu, vždyť se dnešní teploty pohybovaly kolem desíti stupňů. Nad nulou, samozřejmě ;-)
Martinka mě překvapila svým pitím ze skleničky. Dnes si prý s Danou povídaly,"Martinko, ty už jsi velká holka a budeš pít ze skleničky. Lahvičku necháme Vojtíškovi, ano?" Martinka souhlasně přikyvovala a nechala si čaj nalít do sklenice. Před večeří však změnila názor a žadonila,"Maminko, naleješ mi čáj do lahvičky?" Nedalo se nic dělat, nenechala se přemluvit. Nakonec dostala čaj do své oblíbené lahvičky. Sedla si na zem, pohodlně opřela o gauč a už nasávala v druhé ručce třímajíc látkovou tahací plínku. Jak vidíte, Martinka používá lahvičku hlavně na ududlání se. Večer je schopná ležet v klidu v posteli a sát jednu náplň i půl hodiny.
Vojtíškovi se před večeří nelíbilo jenom tak ležet na zádíčkách v postýlce. Křičel a tak jsem ho otočil na bříško. Dle Daniny rady ho prostě chytím za ručku a otočím. Vojtíšek se překulí s mojí pomocí téměř sám. Já ho totiž předtím otáčel ve vzduchu. Takhle je to lepší z hlediska učení se otáčení. Po otočení Vojtíšek ležel na bříšku a pozoroval, jak s Martinkou uklízíme hračky. Pohodička a spokojenost. Snažil jsem se ho vyfotit, ale přes tyčky to nebylo ono. Proto jsme změnili stanoviště a fotili se na přebalováku. Jednu obzvláště povedenou fotografii si prohlédněte ZDE, ve fotoalbu :o)
A co říci závěrem? Je čtvrt na deset a naše dětičky ještě nespí. Vojtíšek provozuje zajímavou činnost. Usíná přikrytý dekou larisou. Kroutí se a postupně zavrtává do deky, až mu z ní nekouká ani kousek hlavičky. Pak je spokojený a v klidu okusuje chlupy ;-)
Přečtěte si konečně nový článek o Vojtíškově koupání. Klikněte si ZDE ;-)
Verze pro tisk...
 08.10.2003
Vojtíšek nemohl odpoledne spinkat..Chvíli po mém příchodu z práce měla jít Martinka svačit. Dana se jí ptala,"Tak copak si dáš Martinko ke svačince?" Martinčina volba byla jednoznačná,"Jájá si vemu jogurtek s lentilkama!" Kdyby jste to nevěděli, jedná se o banánový jogurt Prince s lentilkami ve víčku, ten má Martinka nejraději. Hned jsem vyzvídal,"Opravdu ho máš v ledničce? Odkudpak se tam vzal?" Martinka mi vysvětlila,"Maminka mi ho koupila v krámě!" Ahá, maminka. Pokud jdeme do samoobsluhy spolu, tak si jogurtek koupí Martinka sama a já ho pouze zaplatím. Dana pokračovala,"Martinko, asi bychom ti měli pořídit také nějakou peněženku na korunky!" Martinka protestovala,"Nené, já to neumím zaplatít. Já ji nepočebuju, to zaplatí maminka!" Tak tady to máte ;-)
Když už jsme u toho jogurtu s lentilkama - Martinka ho poslední dobou jí novou, specifikou metodou. Já jí nabírám a dávám do pusinky lžičku s jogurtem a Martinka se soustředí na třídění lentilek dle barvy a hlavně na jejich následnou konzumaci. Vezme si dvě lentilky, po nich dostane lžičku jogurtu, následují dvě lentilky a tak to jde dokola. Lentilky úžasně barví, hlavně když je Marťa žmoulá ve vlhké ručce.
Odpoledne jsem čekal návštěvu - měl se u nás zastavit můj bývalý pracovní kolega z Hradce. Sotva se to Martinka dozvěděla, hned se na moji hlavu snesla sprška otázek,"Dopak to pšijede tatínku? Jakej pán? Jak se menuje ten pán co pšijede? Pšijede autem? Jakou barvu má to auto? A kdy pšijede? Bude u nás spinkát?" Docela mi připomněla neteřinku, když byla v jejím věku(Přibližně ;-) ) Tenkrát nás bavila při obědě u babičky. Ptala se,"Jakýpak je todle masíčko?" Teta jí odpověděla,"To je z prasátka!" Neteřinka se zamyslela a rozvíjela otázku dál,"To ho zasčelili, nebo zajeli autem?" :o)
Po odpoledním nakojení Dana vyvezla Vojtíška v kočárku na násep v bláhové představě, že bude spinkat až do dalšího kojení o půl šesté. Vojtíšek však byl opačného názoru, již kolem půl čtvrté se probudil a brečel. Drncal jsem s ním nejdříve já. Pokračovala Dana a celkem slušně přitom promrzla. Není divu, vždyť teploměr se držel vytrvale pod deseti stupni nad nulou. Asi ve čtvrt na pět zavezla Vojtu domů. Něco ho prostě trápilo a tak nemohl pořádně spát. Kolem šesté pak kníkal a nebyl k utišení. Dana prohlásila,"Nedá se nic dělat Vojtíšku, ale měl by jsi na chvíli usnout a odpočinout si!" Vojtíšek kupodivu zabral a probudil se svěží a vysmátý před sedmou hodinou. Pokud má takovouhle dobrou náladu, stačí abychom se nad něj naklonili a směje se na celé kolo.
Zítra se chystám opustit pracoviště dříve než je obvyklé, jedeme totiž s Vojtíškem na tříměsíční prohlídku. Nebojte se, budu Vás o všem informovat ;-)
Verze pro tisk...
 09.10.2003
Jak jsem uspával Vojtíška...Těsně po obědě jsme navštívili paní doktorku, neboť Vojtíška čekala tříměsíční prohlídka. O jejím průběhu si můžete více přečíst ve zvláštním článku. Tím se dostávám i k dnešnímu slavnostnějšímu dni - Vojtíšek se nám totiž před třemi měsíci narodil :o)
Sotva jsme přijeli domů, Dana Vojtu probudila na první odpolední kojení. Martinka se musela mezitím kompletně převléknout, neboť se celá pročůrala v autosedačce. To víte, na cestu vyžaduje velkou lahvička od Jupíka s čajem a u doktorky si neřekla na malou. Cestou pak usnula spolu s Vojtíškem a tak když jsem ji budil, vyšla najevo výše uvedená skutečnost.
Dana Vojtu honem nakojila a upozornila Martinku,"Martinko, pokud nebudeš mít uklizené ty hračky, nepůjdeme do školky!" Tak teď alespoň víte, kam se Dana s Martinkou odpoledne chystala. Do školky, proto ten spěch. Martinka se bleskurychle vrhla na své hračky a Dana mi šoupla Vojtíška se slovy,"Tady máš Vojtíška, je pokakaný a ještě si neříhl. Až ho přebalíš, poputuje do kočárku. Pořádně ho oblékni. Ahoj!" Mlaskla pusa na závěr a holky odešly na chodbu, obouvat se. Vojtíšek si konečně říhl a zatímco jsem mu vyměňoval náramně pokakanou plínku, z chodby se ozývala Dana,"Ahoj, tak my dem. Je hodně pokakanej?" Odsouhlasil jsem, že ano. Protentokrát zvolala Martinka,"To ho musí tatínek pšebalit?" Dana jí odpověděla,"Neboj se, tatínek ho přebalí a Vojtíšek půjde spinkat!"
Holky zmizely a já přemístil Vojtu do kočáru. Nevím, jak ho uspává Dana, ale já měl s Vojtovým spaním menší problémy. Drncal jsem s kočárkem z jedné strany náspu na druhou a nic. Neustále s sebou šil, díval se a plival dudlíka. Nemohu si však stěžovat, nakonec usnul. Přibližně po půl hodině. Já už měl úplně studené nohy, neboť venku bylo necelých 8oC, foukal vítr a pršelo, což není na pantofle to pravé ořechové ;-)
Holky se objevily těsně po čtvrté. Martinka mě radostně vítala, s očičkama navrch hlavy,"Ahóój tatínků!". Ve školce se to prý dětmi jenom hemžilo a Martinka si tak mohla pohrát se svými známými. Sice se zpočátku zdráhala a stála mezi dveřmi, ale pak se rozkoukala a nechtěla jít ani domů.
Danu samozřejmě v prvé řadě zajímalo, jak mi Vojtíšek usnul. Sotva jsem jí převyprávěl celou anabázi, podala mi vysvětlení,"Jakmile je Vojtíšek nakojený, nedávám ho ven ihned. Chvíli počkám a po půl hodince se mu začnou zavírat očička. Pak už mi usne v kočárku prakticky úplně sám!" Tak to vidíte, zvolil jsem špatný postup. Však Dana hned povídala Martince,"Vidíš, tatínek chtěl mít Vojtíška hned z krku, proto ho bezprostředně uložil do kočárku a ono se mu to vymstilo!" ;-))
Verze pro tisk...
 10.10.2003
Že bych Vojtíška nenakojil ? ;-))Včera dopoledne zakoupila Dana Martince balíček Hořických trubiček. Martinka se k nim však moc neměla a tak je Dana položila doma na kuchyňskou linku. Sotva se holky vrátily ze školky, Dana dostala na trubičky chuť a snědla je. To si ale dovolila moc ;-) Martinka šla navečer do kuchyňského koše vyhazovat nějaké papírky a v tu chvíli spatřila v koši vyhozený obal od trubiček. Hned ho ukazovala Daně a vyčítavým hlasem povídala,"Kdo mi sněd ty trubičky, to byly moje trubičky. Maminka mi je koupilá!" ;-)
Odpoledne jsme odjeli k babičce. Hned po příjezdu z práce mě na chodbě čekaly hory tašek připravených Danou k nakládání do auta. Mezi tím pobíhala Martinka a z obyváku se ozýval Vojtíšek. Martinka křičela,"Úž pojedeme tatínku? Zastčíš mi podolek? Já já si musím obout botičký!" Martinka radostně vyběhla před dům k autu a chtěla nastupovat. Sotva nakoukla na svoje místo, mírně se zarazila,"De je moje sedačká?" Zkusil jsem si udělat z Martinky legraci,"Martinko, sedačku tu nemáš, zůstaneš doma a budeš to tu hlídat?" Martinka vystartovala k domu a přitom křičela,"Tatínku, musíme se podívat na sedačku, leží na chodběé, musíme ji dát do autá!" Jak vidíte, rozhodně nechtěla zůstat sama doma. Martinka měla totiž sedačku umístěnou na chodbě od včerejšího odpoledne, neboť ji cestou zpět od doktorky mírně pročůrala a museli jsme ji usušit.
Téměř o celou cestu k babičce Martinka prospala. Zato Vojtíšek pracoval ze všech sil. O jeho horečné činnosti svědčilo funění a mlaskání. Cucal si totiž ručičky. Dana jeho činnost okomentovala,"Všiml sis, jak si Vojtíšek poslední dobou drbe palečkem horní patro?" Jasně že jsem si všiml, vždyť večer leží vedle mne u počítače a tak ho co chvíli pozoruji. Že by mu už začínaly růst zoubky? Možné je všechno, necháme se překvapit.
Dana Vojtu po příjezdu nakojila a pak putoval spinkat ven do kočárku. Usnul a Dana odjela s tetou nakupovat nějaké záclony a ubrus do Vesny. Povídala mi,"Pokud se Vojtíšek probere po páté, přivezte ho domů!" Zeptal jsem se,"To mu mám jako dát najíst?" "To nemusíš až tak daleko zkoušet, stačí když ho svlékneš!" Vojtíšek se skutečně po páté hodině probudil a tak jsem ho odnesl domů a položil i s korbičkou na gauč v obyváku. Hned se na něj vrhly všechny přítomné holky. Danielka, Petruška a Martinka mu začaly podávat rozličné hračky. Daninka mu cpala do pusinky i dudlíka. Povídal jsem jí,"Daninko, Vojtíšek nechce dudlíka, má hlad!" Danielka hned povídala,"Dáme cheba, tam, tam!" a ukazovala na kuchyni. Musel jsem ji zklamat,"Danielko, malá miminka přece nehamají chleba. Vojtíšek by si dal mlíčko!" Jeden a půl letá Danielka vykřikla,"O maminký!" Jasně, od maminky :o)
Jak vidíte, Vojtíšek si musí u babičky tvrdě zvykat na tři holky a nebude to mít v tomto směru jistě jednoduché. On se ale nedá ;-)
Verze pro tisk...
 11.10.2003
Akce Řepa - na Internetu již potřetí ;-)Dnes se nebudu příliš rozepisovat, neboť jsme všichni maličko v časovém skluzu a hlavně zmoženi. Ptáte se, co se dělo? Odpoledne totiž proběhla další Akce Řepa. Nevíte o čem je řeč? Jednalo se o sklízení řepy na poli. Babička chová králíky a Ti potřebují něco jíst i v zimě. Právě pro ně je určená řepa.
Babička nás strašila blátem a nakonec jsme mohli nechat doma i holínky. Vzhledem k situaci v terénu jsme naložili při třetí otočce i děti. Všechny tři holky se totiž moc chtěly zůčastnit sbírání řepy a jejího následného nakládání na vlek za auto. Coby tažné vozidlo jsme letos použili švagrův Ford Mondeo. Ten ale vypadal, co Vám mám povídat ;-)
Martinka, Danielka a Petruška sbíraly řepu a s vervou ji házely na vlek. Po naházení hromádky bylo nutné popojet k další. V té chvíli se holky přestěhovaly nahoru na vlek a kousíček se vezly. Na dnešní fotografii je můžete vidět v plné sestavě na hromadě řepy. Martince se celá akce moc líbila a neskrývala svoje nadšení. Vedle pole nám k práci hučela Opatovická elektrárna, neboť jsme se nacházeli v její bezprostřední blízkosti. Martinku nejvíce zaujaly tři obrovské komíny. Neustále je sledovala. Šestiletá neteřinka Petruška ji přitom pěkně balamutila. Povídala jí,"Martinko, v těch komínech je velká díra a někdo by tam mohl spadnout!" Co řekně Petruška je pro Martinku svaté, proto mi pak navečer při koupání s vážnou tváří vyprávěla,"Tam byl velikej komín tatínku. Tam dovnitš toho komínu můžou padat jenom kominíci, co tam vylézou po tom žebžíčku. Dyž tam padnou, sou pak celý černý. Já tam nepadnu, já tam nemůžu vylízt!" ;-)
Dnešního sběru se nezůčastnila pouze Dana. Zůstala doma a starala se o Vojtíška. Vojtíšek byl po celý den hodny, jak jinak. Hned po ránu se na něho opět vrhly všechny tři holky a než se z jejich přítomnosti mohl vzpamatovat, už měl kočárkovou korbičku plnou hraček. Ani hlavu nemohl otočit. Martinka vysvětlovala Danielce a Petrušce,"Todle je Votíšek, to je bráška můj!" Podívejte, jak se s ním chlubí :o)
Verze pro tisk...
 12.10.2003
Vojtíšek prokřičel téměř celý den...Jak moc jsme se v pátek těšili na společný víkend u babičky a dědy, tak si zase rádi užíváme klidu domova. Navečer jsme se totiž vrátili. Ten klid je velice sporný, neboť nám dal pořádně zabrat Vojtíšek. Ale teď hezky popořádku.
Vojtíšek spinkal dopoledne u babičky chvilku v kočárku. Přes oběd nám mírně koncertoval, po obědě jsme se však sbalili a hurá za druhou babičkou do Hradce. Sotva jsme se rozjeli, Vojtíšek usnul v autosedačce. Opatrně jsme ho u babičky vytáhli z auta a sedačku umístili v obyváku k oknu. Vojta spal až do chvíle, kdy babička zatáhla záclonu. Drásavý zvuk ho probudil a rázem nám skončila éra klidu. Vojtíšek se kroutil, křičel, řval a vyžadoval chování. Bohužel i to po chvíli přestalo zabírat. Nedalo se nic dělat, po čtvrté hodině jsme se prostě sbalili a jeli domů. Vojta byl totiž evidentně přetažený. Ještě v Hradci znovu usnul. Nespal však celou dobu, jak jsme bláhově předpokládali. Probudil se, vyplivl dudlíka neznámo kam a snažil se opět křičet. Situace doma vypadala nejinak. Pokud Vojtíška někdo choval, tvářil se celkem spokojeně. Běda však, strčit ho zpátky do postýlky. Daně se povedlo uspat ho až těsně po večeři. Vojtíšek si evidentně ulevil a před koupáním se na nás smál. Po celé koupání mi vůbec nezabrečel. Důvodů k jeho neklidu mohlo být hned několik. Buď ho trápilo bříško, nebo byl rozhozen cestováním, či mumrajem u babičky panujícím. To víte, na takový chaos a hluk není z domu zvyklý.
Nejenom poslední dobou máme menší problémy s Vojtíškovým oblékáním. Vzhledem k jeho růstu mu je každou chvíli nějaké to oblečení malé. Dana o víkendu povídala,"Za chvíli nebudeme moci Vojtíška strojit jako miminko, vždyť mu je všechno malé!" Před chviličkou tu za mými zády na přebalováku porovnávala velikosti tří dupaček. Ty nejmenší mají na sobě číslo 74. Druhé, o něco větší se chlubí shodnou velikostí. No a na těch největších se navzdory všem předpokladům skví číslo 68. Jak vidíte, všechno je relativní ;-)
Abych nezapomněl na Martinku - po ránu si hrála s neteřinkou Petruškou. Když jsem se jí ptal, na co si hráli, odpověděla mi,"My sme s Petuškou pekli na ohýnku ožíšky a maliny!" Víte jak se pečou oříšky? Je to jednoduché - holky navršily hromádky listí a do nich strkaly oříšky nebo maliny. Samozřejmě nic nezapalovaly, všechno jenom jako :o)
Ještě tu mám menší vysvětlivku k dnešní fotografii - Martinka si po ránu nasazovala Petruščiny plavecké brýle, prý s nimi bude plavat.
Odpoledne se u druhé babičky Martinka bavila se strejdou. Toho mají všechny děti rády. Strejda nám pustil na počítači film z DVD - Doba ledová. Prý se na něj chtěl jít podívat do kina, ale nakonec si raději koupil ten disk. Martinka nemohla očička odtrhnout od monitoru. Není divu, všechny ty prehistorické potvůrky jsou moc pěkně naanimované na počítači :o)
Verze pro tisk...
 13.10.2003
Vojtíšek dospával včerejší den...Po ránu chtěla Matinka nalít čajíček do své oblíbené lahvičky s násoskou. Dana jí povídala,"Martinko, necháme lahvičku Vojtíškovi a ty budeš pít z hrníčku jako velká holka?" Martinka se po jejích slovech zamyslela a hned vybalila argument,"Lahvičku Vojtíškovi nechat nemůžeme, Vojtíšek nemůže pít z lahvičky, je jetě malej!" Tak a máme to. To jsem zvědav, kdy se Marťa lahvičky konečně vzdá ;-)
Vojtíšek dnes přes den dospával včerejší prořvané odpoledne. Zato s jídlem pěkně stávkoval. Dopoledne nechtěl vůbec hamat a při odpoledním kojení se s ním Dana trápila snad třičtvrtě hodiny. Nakonec však nějaké mlíčko přece jenom vypil. Po nakojení usnul a Dana ho pak musela jít o půl šesté probudit. Hezky se mu spinkalo na čerstvém a chladivém vzdoušku. Konečně přestalo pršet a vyjasnilo se.
Dana začala Vojtíška krmit a Martinka si co chvíli zkracovala cestu přes Daniny nohy. Takové správné šlápnutí hranou bačkůrky nepěkně zabolí. Proto okřikla Martinku,"Já už opravdu nevím, jak si mám sednout, aby jsi mi nelezla přes nohy!" Martinka si vzala její slova alespoň na chviličku k srdci, neboť obcházela stůl z druhé strany a přitom Danu upozorňovala,"Podívej maminko, chodím okoló!" :o) Když už jsme u těch bačkůrek - dopoledne Dana zakoupila Martince zase nové bačkůrky. Martince roste nožička takovým tempem, že staré bačkůrky nestíhá ani pořádně ochodit. Dnes tedy Martinka musí obouvat bačkůrky o velikosti 17,5. To jsou lodě, viďte? ;-)
Martinka chce při každém Vojtíškově přebalování mamince pomáhat. Přitáhne si židli k přebalováku, vyleze na ni a Daně asistuje. Neustále strká ručičky k Vojtíškovi a vyloženě se Daně plete. Jakmile nastane čas k namazání prdelky před zabalením do plínky, Martinka si namázne rybičkový krém na prstíček a provede s velkou radostí tuto činnost sama. Dnes však rozšroubovala tubu o něco dříve a krém napatlala na všechno kolem. Málem ji Dana od přebalováku vykázala.
Vojtíšek nám po večeři předváděl v postýlce svoje lezení na zádíčkách. Zatímco jsme ho ještě nedávno museli neustále posouvat ve směru hlavičky vzhůru, neboť neustále lezl dolů(Postýlku má totiž mírně nakloněnou, dnes se píďalkovitými pohyby vydrápal nahoru úplně sám. Dana povídala,"Teda Vojtíšku, tobě to jde. To abychom Ti za chvíli dávali polštářek za hlavičku, aby jsi se nám neobouchal o tyčky!" :o)
Právě dopisuji dnešní aktualizaci a Martinka před chvílí zvítězila v usínání. Zato Vojtíšek s sebou škube a nemůže pořádně zabrat.
Verze pro tisk...
 14.10.2003
Víte jak vypadají "mačkací" rajčátka ? ;-)Dnešní časně ranní teploty poprvé spadly pod bod mrazu. Přesněji řečeno, velmi citelně. Mráz přišel tak nečekaně, že Dana ani nestihla otrhat zbytek úrody rajčat. Minimálně kbelík jich zmrzl na stromečcích. Dana všechny ty způlky změklé plody vyexpedovala do popelnice. Martinka mi odpoledne vysvětlovala,"My sme s maminkou otrhaly rajčátka. Byly takový mačkací!" Martinka rajčata zbožňuje a v zásobě jich máme již jenom několik exemplářů. Nedá se nic dělat, budeme muset pro Martinku nějaká zakoupit.
Po poledni přijela na návštěvu naše kamarádka s malým, asi ročním klučinou. Hned začali s Martinkou řádit a mírně přestavěli celý obyvák. Vojtíšek si dnes mírně změnil stravovací a vůbec denní režim. Odpoledního kojení se dožadoval o hodinu dříve, tedy o půl druhé. Dana ho nakojila, ale milý Vojtíšek pak nechtěl pořádně spinkat. Já přijel z práce o půl čtvrté a můj zrak hned padl na zaparkovaný kočárek. Házel s sebou ze strany na stranu. To víte, Vojtíšek si hajal, očička otevřená dokořán a pozoroval ručičky. Celkem dlouho se tímto stylem dokázal zabavit. Po chvíli však spustil křik a tak jsem vyběhl ven do chladu a začal ho vozit sem a tam. Jenomže Vojtíšek evidentně nechtěl spolupracovat. Za prvé odmítal dudlíka(Tlačil ho z pusinky, seč mu síly stačily ;-) ) a za druhé nechtěl zavřít očička. Posunoval jsem kočárek z jedné strany náspu na druhou snad stokrát, ale jediným hmatatelným výsledkem se staly moje nohy. Pochodovat čtvrt hodiny v pantoflích při teplotě pár stupňů nad bodem mrazu, se nejeví jako zcela ideální ;-)
Sousedi jeli navečer pro krouhané zelí a tak nám také přiveli nějakých deset kilo. Já hned vymyl vanu, zelí promíchal s cibulí, solí a kmínem. Poté zbývalo celou várku nacpat do zeláku. Koupelna se zaplnila velice hutnou vůní čerstvého zelí. Dana mlsně chodila kolem a povídala,"Já bych si tak dala čerstvé zelí!" Bohužel nemůže kvůli Vojtíškovi, aby ho pak netrápilo bříško ;-)
Vanu jsem po zelí sice umyl, ale aroma ještě chvíli přetrvalo. Není divu, že Vojtíšek po vykoupání také řádně voněl zelím. Koupe se totiž ve stejné vaně ;-)
Před spaním chce Martinka poslední dobou číst ze své knížky pohádek. Je moc sympatická, neboť všechny pohádky mají přibližně stejnou délku, jsou prostě upravené. Z celé knížky preferuje pár oblíbených, jako například O zvířátkách a loupežnících a O Červené Karkulce. Na konci každé pohádky se nachází namalovaný zvoneček. Sotva si dočteme jednu pohádku, Martinka zvoneček najde a prohlásí,"Zazvonil zvonec a kohádky je konec!" Následně mi popřeje,"Dobrou noc, ať tě bechy típou celou noc!" :o)
Před chvílí, tedy o půl deváté Dana dokojila Vojtíška a on vůbec nechce spinkat. Prostě jenom brečí a brečí. Dana ho prosila,"Vojtíšku, spinkej už, vždyť jsi celé odpoledne pořádně nespinkal!" Vojtíšek si ale nedá říct a stále pouze brečí. Evidentně ho něco trápí. Vědět jenom tak co. Je 2145 a snad konečně spinká i Martinka ;-)
Verze pro tisk...
 15.10.2003
Co můžeš udělat dnes, počká i na zítra ;-))Před svačinkou jsem sice tvrdil něco ve smyslu,"Až se Martinko nasvačíme, půjdeme spolu na zahrádku rýt?" Martinka nadšeně souhlasila, ale Dana nám po sváče poradila,"Nikam nechoďte, nechte si to až na víkend, vždyť venku není příliš hezky!" Měla pravdu, zařídili jsme se dle hesla Co můžeš udělat dnes, počká i na zítra ;-))
Matinka žadonila,"Já ci tatínku ke sfačince Pribináček, ten s těma lentilkamá!" Bohužel. Pribináček se nevyrábí s lentilkama, nýbrž s takovými čokoládovými kuličkami ve víčku. Však si je sami můžete prohlédnout na titulní fotografii, leží jich na stole hezká hromádka. Martinka si totiž rozdělala kuličky a po mě chtěla, abych ji krmil Pribináčkem. Pusinku mezitím prokládala kuličkami. V žádném případě nechtěla obě ingredience promíchat, jako minule u babičky. Martinka totiž nemá ráda v jogurtu ani v Pribináčku žádné tuhé částice. Nakonec se jí povedlo rozsypat čokoládové kuličky nejenom po stole, ale velká část jich napadala i na dlažbu. Martinka však v takové chvíli nemá vůbec žádný problém,"To nevadí tatínku, to nevadí, to seberemé, zavoláme Nunu nebo vysávač!" Nevíte co je Nunu? Ale! Měli jste pečlivěji sledovat Teletubbies! ;-))
K obědu si holky daly kuře pečené se zelím a brambory. Jedná se o moc dobrý recept, ale protentokrát ho pekla babička a měli jsme ho již v neděli k večeři. Tak, teď se dostávám k jádru věci - Martinku moc zajímalo, copak to je a jakpak se jmenují kuřecí žebírka. Dana jí vysvětlila,"Martinko, to jsou takové kostičky, říká se jim žebra. Podívej, ty je máš tady na hrudníčku také!" Martinka se hned ujistila. Navečer mi pak vykládala,"Podívej se tatínku, já tady mám takový kostičky, podívej, zebra se menujou!" Já na to odpověděl,"Spočítáme je Martinko?" Martinka však se smíchem utekla :o)
Poté co jsem dnes vykoupal Vojtíška, přišla na řadu i Martinka. Koupala se také a tak jsem na ni po čtvrt hodině namáčení využil svoji oblíbenou fintu,"Martinko, máš na ručičkách a na nožičkách varhánky?" Martinka se prohlédla a prohlásila,"Já už mám ďufánky, teda né, vrhánky!" Sotva vylezla z vany a sušili jsme se, vykládala mi o své dovolené s babičkou, dědou a neteřinkou Petruškou,"My tam byli na dovolený, tam neměli vanu, jenom spcháč takovej klouzavej. Tam sme museli dát takovej ručník na zem, aby se to neklouzalo!" Se smutným výrazem ve tváři jsem Martince sdělil,"Já na žádné dovolené nebyl!" Martinka mě hned chlácholila, "To níc tatínku, pojedéš! Ždyť jezdíš každej den do práce!" No vidíte, na co si pak stěžuji ;-)
A jejej, málem bych zapomněl na Vojtíška. O něm dnes po celý den ani nevíme. Naspával probdělý včerejšek a mimo to se v době mimo spánek choval naprosto klidně a v pohodě. Dana ho po večeři obrátila na bříško a Vojtíšek se vydržel rozhlížet z této polohy více než dvacet minut. Pouze před chvíli mi tu brečel vedle klávesnice v postýlce. Nechtěl dudlíka, jen by se choval. V tuto chvíli však již spinká :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.10.2003 22:34:48 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Od 2130 probíhají na našem serveru nezbytné hardwareové úpravy. Systém bude ještě několikrát restartován, aby se zajistila jeho úplná funkčnost. Za dočasnou nedostupnost stránek se omlouvám všem našim čtenářům :-( | |
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
06.10.2003
07.10.2003
08.10.2003
09.10.2003
10.10.2003
11.10.2003
12.10.2003
13.10.2003
14.10.2003
15.10.2003
- 
24.5.2007
