 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 15.6.2005
Na dovolenou bez plenek...Tak se nám včerejší překrásné počasí mírně pohoršilo. Zima sice není, ale jedna dešťová přeháňka stíhá druhou. Přitom
například Portugalsko sužují nejhorší sucha za posledních sto let. Je to až neuvěřitelné, jak počasí blázní. I když na druhou
stranu u nás prší a u babičky v Hradci ne. Oproti vývinu zdejšího počasí disponuje Vojtíšek naopak zcela suchou plínkou po
celý den. Sám si prozatím neříká, ale Dana ho posazovala pravidelně na nočníček. Vojtík už moc dobře ví, kdy se má jít
vyčůrat. Teď zbývá trocha cviku a ono to půjde. Uvidíte, že v létě do Bulharska poletíme bez plenek.
Dana posbírala těsně před nejhorší průtrží mračen všechny zralé jahody na zahrádce. Po svačince je nabízela
dětem,"Dáte si raději místo bonbónku jahody?" Děti souhlasily, tak jsem jim je očistil. Vojtíšek si namáčel čerstvé jahůdky do
cukru a hlasitě pomlaskával. Martinka jakbysmet. Cukr dostávají na příděl, pouhou jednu lžičku. Musí si jej šetřit. Dana se dětí
optala,"Tak co, dáte tatínkovi alespoň jednu jahodu na ochutnání?" Děti se však zahleděly hlouběji do talířků. Vtom se Vojtíšek
napřímil a upřímně prohlásil,"Tatínkovi nedáme!" Cože?! Slyším dobře? Tohle mám za všechnu péči? Však on to tak Vojtíšek
nemyslel. Martinka se hned snažila o udobření,"Tatínku, já ti jednu jahůdku dám :-)
Právě jsem v koupelně oblékal Vojtíka po mytí. Dana přišla a ptala se ho,"Vojtíšku, kohopak máš rád?" Vojtíšek
nezaváhal ani na vteřinku,"Tatínka!" Dana pokračovala,"Kohopak ještě?" Vojtík pověděl,"Jetě maminku!" Za další také maminku
a až napopáté prohlásil,"I Matinku!" Ale napoprvé řekl tatínka. To potěší ;-)))
Když Dana vyzvedávala začátkem týdne Martinku ze školky, spatřila, jak Marťa zdatně hází míče do koše. Hned mi o
tom povídala,"Nemáš ještě kousek drátu? Že by jsi vyrobil dětem také takový koš. Nejlépe přenosný mezi dvorkem a
zahrádkou!" Jak vidíte na fotce, stalo se. Z ocelového drátu o průměru 8mm jsem naohýbal a následně svařil konstrukci koše.
Dana ještě vyrobí jakousi síťku ze záclonoviny a není co řešit. Však se Dana hned Marti ptala,"Víš co to je, Martinko?" Marťa
zavýskla,"No jó, to je přece koš na basketbal!" Ví to ;-)
Verze pro tisk...
 16.6.2005
Vojtíšek to myslí upřímně...Dana nám k večeři připravila Martinčiny oblíbené palačinky s marmeládou. Meruňková marmeláda od hradecké babičky
však nemá chybu. Obsahuje celé kousky ovoce a vůbec není přeslazená. Není divu, že jsme jí téměř celou skleničku sdlábli.
Hlavně Vojtíšek. Ten si dal k večeři svoji obvyklou pšenično-mléčnou kaši a ještě žadonil,"Tatí, chtěla sem pačinku!" Snědl
navíc dvě palačinky. Martinka si také jednu palačinku položila na talíř. Optal jsem se jí,"Chceš ji přepůlit?" Martinka však
zavrtěla hlavičkou,"Nené, já si to přepůlím skulený!" Ty její výrazy, kam na ně chodí :-) V každém případě to zní roztomile.
Vojtíška jsem běžel po večeř umýt. Sotva jsem se mu pokoušel na ručky nanést tekuté mýdlo, Vojtík se vzpíral,"Necí
méjt mejdlíčkem, necí!" Dnes nic nového pod sluncem. Vojtíšek má prostě svoje dny. I přes protesty dostal mýdlo a myl se.
Sotva jsem Vojtíka osušil, prohlásil,"Umejela to!" Vidíte, jak používá minulý čas? Sice poněkud kostrbatě, ale je to tam :o)
Dana se po večeři zdekovala na zahrádku. Ani se jí nedivím. Počasí se překonává a mimo jiné potřebovala vyplet
zahrádku. Na druhou stranu se jedná o velice příjemnou relaxaci bez dětiček. Přece jenom jich má za celý den dost ;-) Děti
ani nepostřehly zmizení maminky. Tak jsem je v klidu vysprchoval, oblékl do pyžamek(Přesněji řečeno Vojtíška,
Martinka se obléká sama, přece) a uložil do postýlek. Tomu však předcházelo stlaní postelí. Běžně nám to připravuje
Dana, jenomže nebyla k nalezení. Martinka mi hned nabídla pomocnou ručku,"Tatínku, já si peřinu odvezu vlastním vozidlem!"
Hned táhla sporťák s usazenou chou chou Pavlínkou. Naložila peřinu Pavlínce do náručí a už volala,"Uhni Vojto, ať tě
nezajedeme. A ty Pavli, drž pevně tu peřinu, ať nám nespadne!" Zdatní to pomocníci ;-)
Vojtíšek poslední dobou usíná ve své velké posteli naprosto v klídku. Kdepak jsou ty časy, kdy jsem ho plácal po prdelce.
Fyzické tresty jsou již minulostí. Teď stačí na Vojtíka houknout, ukázat prstem na postel a Vojtíšek bez řečí startuje v ta
místa. Dokonce se i bez řečí přikryje. Dnes žadonil,"Taťkó, čajíček, podát!" Podal jsem mu lahvičku se sosáčkem, plnou čaje.
Vojtíšek ji převzal a poděkoval mi,"Děkuju tatínku!" Milé, že? I já se rozplýval :o) Mimo to Vojtíšek zdraví každého
okolojdoucího svým milým,"Dobý den!" a myslí to přitom naprosto upřímně. Ne jako naši politici ;-)
Verze pro tisk...
 17.6.2005
Podstata spokojeného rodinného soužití...Sotva jsem se dnes objevil doma, uvítala mě Dana s polosvlečeným Vojtíkem v náručí. Vojtíšek se totiž probudil až ve
čtrvrt na čtyři. Respektive byl probuzen. Dana mi ho předala a pokračovala v cestě pro Marťu do školky,"Tady máš Vojtíška a
oblečte se ven!" Vojtík si však prohlížel knížku,"Hele, žížala tady jéé!" Kdepak, uvedl jsem věci na pravou míru,"To je Vojtíšku
had!" Vojta pokračoval,"Had to jé!" Taková maličká hadičká to jéé. Tady má očička a tady zuby!" S tou "hadičkou" mě opravdu
dostal. Až jsem se za břicho smíchy popadal :o)
Po večerním vysprchování v koupelně jsem dětem četl obvyklou pohádku z knížky. Dnešní volba padla na Zlatovlásku.
Martinka poslouchala, ani hlásku nevydala. Zato po skončení přednesu se ptala,"Tatínku, co to znamená, že spolu žili až do
smrti?" Snažil se to Martince vysvětlit a ona nakonec pochopila podstatu,"Aháá, tak to se ani na jeden den nerozešli, ani
jeden den se nepohádali a pořád chodili spolu. I po lese!" Tak to vidíte. Martinka objevila tajemství spokojeného rodinného
života :o)
Už jste se dívali na druhou fotku? Celkem slušná, že? Je vyfocená mobilem v rozlišení 300kpix. Pořídil jsem ji svým
novým mobilním telefonem NOKIA 5140. Vyfasoval jsem ho
ve firmě, coby nový služební telefon. To víte, máme nárok od Eurotelu na výměnu telefonů po určité době. Takže jsem v klídku
odevdal doposud sloužící Nokii 3310 a převzal nový mobilní zázrak. K telefonu jsem si včera objednal USB infraport, neboť můj notebook, ani domácí
počítač nedisponuje integrovaným infraportem. Celá ta objednávka proběhla následovně - včera jsem si v jednu hodinu objednal
a dnes v jednu hodinu vše přišlo do firmy v podobě obchodního balíku. Česká pošta se holt překonává. Přece jenom bychom jí
měli věnovat více důvěry ;-) Opravdu se k zásilkám chovají mile. Jak jinak si vysvětlit, že mi před třemi lety došla poštou
základní deska počítače, zastrčená v pouhé bublinkové obálce. Sice jsem musel narovnat ohnuté kolíčky ve třech
konektorech, ale deska přežila. To byl poslední případ, kdy jsem objednával počítačové komponenty na inzerát. Teď raději
pracuji na superlevném, spolehlivém, novém a lowendovém hardwaru ;-)
Verze pro tisk...
 18.6.2005
Odpolední Putování pohádkovým lesem...Na dnešní prosluněné, ale studeným povětřím mírně pokažené odpoledne připadla jedna velká akce. Jste zvědaví jaká?
My se jí zůčastnili také. V sousední vesničce za kopcem totiž probíhalo Putování pohádkovým lesem. Martinka
se nemohla dočkat, kdy už v ta místa pojedeme. Neustále se ptala,"Kam pojedeme? To pojedeme přímo do pohádky? A
budou tam nějaký pohádkový postavičky?" To víte že byly. Sraz dětí se uskutečnil před hasičskou zbrojnici a byl naplánován
na třetí hodinu. Pak už se skupinky vydávaly na trasu po pěti minutách. Děti si celý několikakilometrový okruh lesem do kopce
a z kopce náležitě užily. Cestou potkaly Jeníčka s Mařenkou, Hejkaly, Dlouhého Širokého a Bystrozrakého. Pohádkových
postaviček bylo více, jenomže to bych se nevešel na jednu stránku Poznámkového bloku, v němž píši ;-) Na
každém stanovišti si děti zasoutěžily. I Vojtíšek, neboť ho Martinka, coby jeho tisková mluvčí zaregistrovala na
startu(Vojtíšek přece ještě neumí odpovídat souvisle na otázky, že?). Za splnění úkolu se rozdávaly bonbóny,
takže se Vojtík dosytosti nacucal sladkostí. Abyste tomu rozumněli - on si tvrdý bonbón nedá do pusinky, drží ho ho v ručičce
a cucá jako lízátko. Není divu, že je pak celkově ulepený. U čarodejnic navíc vyskočil z golfek a natáhl se s lepivými ručkami
do listí. Sotva se zvedl, vypadal s nataženýma ručkama jako strom na podzim - těsně před opadáním. Ručičky plné
nalepeného listí a stěžoval si,"Tatínků, dolů todlé, umejt musíme!" Prostě zábava. Po návratu před hasičárnu na děti čekaly
opečené uzeniny a limonáda. Jenomže ani jeden náš miláček něco podobného nejí, takže si dali do nosu oba dva rodičové.
Prostě idylka. Když ona se ta vesnička nachází mezi dvěma vysokými kopci v údolí a hlavně přes ni nejde žádná hlavní silnice
jako u nás. Naprostá oáza to klidu a pohody :o)
V dopoledních hodinách jsem s dětmi pracoval venku. Pomáhaly seč mohly. Vojtíšek mi neustále bral nářadí, někam je
schovával a Martinka nezůstávala také pozadu. Dana mi navrhla,"Co kdybyste odmontovali ty lyžiny na kočárek? Už je
nebudeme potřebovat!" Jistě, další miminko neplánujeme. Mimo to už Vojtíšek ve velkém kočárku nejezdí a tak není potřeba
zdolávat schody s výše uvedeným vozidlem. Máte poslední možnost zhlédnout moje, přes čtyři roky staré dílo těsně před
demontáží. Vyblejskl jsem ho mobilem, některé fotky vyjdou až překvapivě dobře.
Zatímco píši dnešní článek, děti se vedle v pokojíčku snaží usnout. V jednu chvíli jsem si odběhl na chodbu. Při vracení
zpět se mi zdály divné Vojtíškovy hlasové projevy. Jako by hovořil směrem od psacího stolu. Že by zalezl pod stůl? Kouknu
tam a nic. Vojtíšek není ani v posteli, ani u počítače v ložnici. Kam mohl zmizet? Netrvalo dlouho a zpoza Vojtíkovy postele
zaznělo,"De sou ty batejky?" Nakouknu tam a co nevidím? Vojtíšek se plazí pod postelí, v jedné ručce třímá svítilnu-pejska a v
druhé jednu baterii spolu s krytem. Jenom ta druhá baterka, mrška, není k nalezení. Pejsem dostává jinou a Vojtíšek putuje do
postele. Přece jenom hodiny ukazují devátou večerní ;-)
Verze pro tisk...
 19.6.2005
Teplé léto stále nepřichází...Dnes jsme se konečně po více než čtrnácti dnech znovu vykoupali v bazénu. Dana se ale dlouho rozmýšlela, zdali má
děti pustit do vody. Vojtíšek ještě pokašlává a v příštím týdnu ho čeka odložené očkování. Nakonec jsme však teploučké a
křišťálově čisté vodě neodolali a smočili se úplně všichni. Aby ne, když ponořený teploměr-rybička ukazoval dvacet sedm
stupňů. Přitom teplota vzduchu dnes nepřelezla dvacítku. Jsou to extrémy. Pokud svítilo sluníčko, tak se to dalo, ale jakmile
zalezlo, foukal studený vítr. Možná s tím má jistou souvislost sníh, doposud ležící v nedalekých Krkonoších. Kdo ví. V každém
případě se nám voda pěkně ohřívala i díky malému slunečnímu kolektoru, vyrobenému ze starého deskového radiátoru. To není
jako u kolegy, ten si na zahrádce postavil obrovský kolektor a ohřívá s ním vodu v akumulační nádrži. Celé to monstrum je
však nutné natáčet přesně na slunce, neboť se sluneční záření soustřeďuje lupovitým sklem na ohřívané trubky. Já mu řeším
vlastní řízení otáčení. Sice jsem mu původně navrhoval,"Přivaž si k tomu slunečnici, ta se otáčí za sluncem!!" Kdepak to
neuspělo ;-) Řešení je složitější - pomocí dvou optických čidel zjišťuji jejich rovnoměrný osvit. Jakmile je jedno zastíněno,
rozběhne se motor a dotočí kolektor. Vyhodnocování probíhá v malém průmyslovém počítači, jehož software právě řeším. Tolik
pro zajímavost ;-)
Martinka si po ránu vymínila stavbu stanu na zahrádce. Proč ne, stan bylo stejně nutné provětrat. Než jsem se otočil,
Vojtíšek vybalil kolíky a trubky. Důkladně je přitom rozházel po zahrádce. Po menší strkanici se mi stan podařilo postavit a
Martinka v něm zahučela,"Tatínku, já jako budu zvířátko co bydlí v boudě budce a ty dělej medvěda. Ne abys pak boudu budku
rozbořil!" Tak jsme hráli pohádku. Vojtíšek zabavil druhý stan a vykukoval na nás zpoza plachty. Zajímavější však bylo balení
velkého stanu. Martinka vytahala trubky a kolíky. Pak už mi pomáhala složit látku,"Taťkó, tady je to vyboulený, já na to
skočím a slehnu to!" Hupsla na stan, jenomže spolu s ní skočil i Vojta. Nastalo řádění a stan ležel na zemi znovu rozházen.
Asi tak na třetí pokus se mi konečně zadařilo složit podlážku a stočit stan do ruličky. Jenomže na konci stáčení se cosi
tvrdého objevilo uvnitř stanu. Asi tak dvacet centimetrů podlouhlá věc. Co to je? Nezbývalo nic jiného, než stan znovu rozmotat,
rozbalit a prozkoumat. Víte co to nakonec bylo? Plastový kolík od menšího stanu. Grrr. Děti absolutně nevěděly, kdo ho tam
strčil. Tipoval bych na Vojtíka. Známe své lidi. Včera jsem luxoval auto a na náspi zůstal ležet dálkový ovladač od centrálního
vysavače. Zmizel beze stopy. Začal jsem s křížovým výslechem a Vojtík prostě nechápal, co od něj chci. Bez ovladače
bychom nemohli luxovat, proto jsem se pustil do zoufalého hledání. Ovladač je na světě, Vojtíšek si ho zašil do své
autosedačky. Lump jeden ;-)
Verze pro tisk...
 20.6.2005
Vojtíkovy hlášky...Jak jsem si včera na počasí stěžoval, dnes nás asi vyslyšelo a sluníčko svítlilo po celé odpoledne. Alespoň od doby
mého příchodu z práce. Co se dělo předtím, nemohu bouhužel objektivně posoudit, neboť mi plnění pracovních úkolů
znemožňovalo vyhlížet z okna. Fakt, nekecám ;-) Nene, pracoval jsem hlavně na provoze a tam slunce nezasvítí.
Vojtíšek mě už vyhlížel, neboť sotva klaply dveře auta, už mi visel kolem krku,"Ahóój, taťkó. Tady je můj tatínek!" Dana
tedy odběhla pro Martinku do školky sama a my s Vojtíkem vystartovali na zahrádku. Tam už vrčelo čerpadlo bazénové filtrace
a točilo vodu skrze pískový filtr a sluneční kolektor, respektive starý deskový radiátor. Jak vidíte na druhé fotce, nejedná se o
nic závratně velikého, ale znát to je. Vojtíšek už visel přes nafukovací okraj bazénu a máchal si ve vodě ručičky,"Deme koupat,
já du koupát!" Počkali jsme na Martinku, neboť nám zbývalo na zahrádku nanosit pár nezbytných věcí. Mám na mysli
slunečník, osušky a hlavně tu spoustu nafukovacích věciček, jenž děti nezbytně potřebují k pobytu ve vodě. Ale opravdu -
Vojtíšek je vybaven plovacími křídly a k tomu se drží matrace. Martinka vypadá obdobně, jenom se matrace občas pustí a
snaží se plavat za pomoci pouhých křidýlek. Používá přitom nejdokonalejší plavecký styl, který lidstvo odkoukalo od psů, tedy
čubičku. Co Vám budu vysvětlovat, jistě jste o výuce tohoto stylu slyšeli v legendární povídce od Šimka a Grossmanna - Jak
jsem se učil plavat :o)
Do vody jsme s přestávkami vlezli celkem třikrát a Vojtíšek nejvíce řádil napodruhé. Jistě byl slyšet na míle daleko. Jeho
výskání a volání se nedalo přeslechnout. Obzvlášte po prvním namočení křičel,"Ježišmárjá, tudí to. Ježišmarjá je to tudený!"
Kdepak, nebylo, teploměr ukazoval dvacet sedm stupínků. On vůbec Vojtíšek svými hláškami nešetří. Když si pak na písku
hrál s Martinkou a tatínkem, najednou vykřikl,"Aůů! Bolí to tady. Mám tady díů! Vememe, vytáneme pejličku!" Kdepak, jednalo
se zatrhlou kůžičku a to opravdu bolí. V žádném případě neměl Vojtíšek v nožičce díru a nezabodl si tam špejličku, kterou
bychom mu museli vytahovat. Takhle totiž popisuje vytahování třísky z ránu - něco podobného již zažil :-)
Když už jsem nakousl hraní si na písku - já si vzal sítko a přesíval písek. Vojta mi ho posléze zabavil,"Moje to je!" Vzal
jsme si jiné. Opět to samé. Potřetí jsem se nedal a o sítko se s Vojtíkem přetahoval. Martinka nás hned okřikla,"Teda, nechte
toho kluci. Takhle se prát a přetahůvat, že se nestydíte!" Dostali jsme to, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
20.6.2005 22:51:50 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Jedna naše čtenářka mi poslala mailem fotky z cestování rychlovlakem Pendolino. Přidal jsem je k našim fotkám z výletu vlakem do Prahy - však mi byly zaslány po zhlédnutí našich obrázků. To se nedá srovnávat, jenom sami posuďte. Jedná se o poslední dvě fotky. Klikněte si ZDE :-) |
21.6.2005 14:09:49 Marta
Je to spravná holčička, hned s váma byla hotová. Ta se neztratí. :-) |
21.6.2005 21:43:47 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Martinka se nezdá, ale občas mi jde z těch její meditací a rozumů hlava kolem ;-) | |
 21.6.2005
Todle je můj počítač, taťkó! ...S Vojtíškem jsme měli původně zavítat k paní doktorce na očkování. Jenomže přetrvávající pokašlávání a včerejší zvýšená
teplota doktorku nepřesvědčily. Další očkování je plánováno na dobu někdy za půl roku, takže prý není kam spěchat(To
mi připomnělo jeden reklamní slogan - Nač ten spěch?). V
každém případě se jednalo o únavnou cestu do Velkého města . Vojtíšek si ji však náležitě užívá, jak vidíte na
fotce z mobilu NOKIA 5140(Pokud se na našich stránkách vyskytnou podobné fotky horší kvality, jistojistě jsem je fotil
mobilem. Ono je to lehčí a neustále při ruce ;-) ).
Vojtíšek mi po mém pozdnějším příchodu předváděl vytažené hračky(Já trávil odpoledne u kolegy a zapojoval mu
řízení otáčení slunečního kolektoru. Po doprogramování řídícího průmyslového počítače se zdá, že by vše mohlo pracovat k
naprosté spokojenosti) . Obzvláště jedna ho zajímá - jde o Martinčinu pokladnu ze supermarketu. Má to kalkulačku,
pípá to, snímá čárový kód, hlasitě hovoří přes mikrofon a točí pásem na zboží. Vojtík sedí na zemi a vše mačká. To je jásotu.
Také jsem si chtěl zmáčknout také jeden čudlík, jenomže se Vojtíšek zamračil a prohlásil,"Todle je můj počítač!" Abych vše
pochopil, vystartoval do ložnice a nataženým prstíkem ukazoval na počítačové pracoviště,"Támdle máš počítač, taťkó!" Poté
se vrátil zpět a znovu uváděl věci na pravou míru,"Todle je moje, počítač!" Nakonec, proč ne. Počítač jako počítač, že? ;-)
Navečer, těsně před koupáním dětí se u nás zastavila teta s velkým pejskem. Vojtíšek zbystřil a už se i v bačkůrkách
hnal za psem. Málem ho objímal kolem krku a neustále hladil,"Malá, malá udělám. Malej pejsek to jé, malej pejsek!" Marně ho
přesvědčujeme, že pes málem převyšující Vojtíška stoje přitom na všech čtyřech není malý, ale budiž. Vojtíšek si prostě dává
do spojení to malá a malej. Hned stál u psa a zkoumal ho. Prstíčkem se dotkl jeho čumáku, aby
byl vzápětí oblíznut(Tedy Vojtík ;-) ) Nadšeně volal,"Dívej, tady má pejsek čumák!" Poté ho chytl obouruč za
plandající ucha,"Tady má pácačky!" Následovaly nohy,"Tady má boty, ííí, jéé!" To už i tatínek vybuchl smíchy. Vojtíšek totiž
nazývá již delší dobu zvířecí nohy botama. Vojtíškovi by se takový pejsek jistojistě zamlouval. Jenomže maminka a s ní i
Martinka, zachovávají od zvířátek bezpečný odstup ;-)
Na Vojtíkovi byste nepoznali, že jej i dnes trápila zvýšená teplota. Možná až na očka, ta měl taková lesklá. Jinak řádil
jako černá ruka. I v postýlce poskakoval, i když o poznání méně. V jednu chvíli si zkoumal ručičku a skončil u své oblíbené
hlášky,"Dívééj taťkó, tady mám. Vememe pejličku?" Tak nevím, jakmile se mu na ručce či jinde objeví nějaká oděrka nebo
záděrka, hned ji chce dloubat špejličkou :o)
Verze pro tisk...
 22.6.2005
Úďo, to je maso...Při večeři jsem Vojtíška zkoušel,"Vojtíšku, copak je tohle? Je to rádio?" On totiž Vojtík poslední dobou nechce bagrovat
kašičku sám, nechává se od tatínka krmit. Navíc požaduje sadu hraček z Kinder vajíček na hraní. Mezi nimi se nalézá i
malinkatý foťák od Martinčiny Barbíny. Vojtík se na mě hned zamračeně zahleděl a pravil,"Todle není ádijó! Todle je foťák,
pšecé!" No jo, umí. Tatínek podobným stylem trápil i Martinku. Jak se děti brání, že? Jenom nevím, co si v takové chvíli myslí
o tatínkovi. Raději nevědět ;-)
Po večeři nám teta od sousedů přinesla objednané uzené maso. Jela pro ně do sousední vesnice k soukromému
řezníkovi. Jedná se o maso skutečně uzené v přírodním kouři. Rozhodně to není žádná vařená a poté do tekutého kouře
namáčená pochoutka, kterou běžně koupíte v obchodě. Jak jsme s Danu labužnicky ochutnávali voňavoučké a měkkoučké
masíčko, Vojtíšek pod námi žadonil,"Tatínků taky cí sýeček!" Pro Vojtíka je maso sýreček. Dostal také kousek, jenomže on
si ho tak nevychutnával. Při té příležitosti nám na mysli vytanula dosti stará hláška dnes již osmileté neteřinky Petrušky,"Úďo,
to je masíčko!" To tedy je :-)
Vojtíšek se se mnou navečer pustil do dokončování kamenné podezdívky a plotu v dolní zahrádce. Bylo načase, vždyť to
co vidíte, jsem zbudoval někdy v době vzniku eMartinky, to jest před čtyřmi roky. Martinka mi tehdy pomáhala svojí
přítomností, ležíc přitom v kočárku coby miminko. Kdeže ty časy jsou. A dnes trávíme večer zcela bez Martinky. Jistě se
ptáte,"Kam se Martinka tak najednou poděla?" Nikam, zůstala ve školce. Paní učitelky naplánovaly na dnešní noc přespání
dětí ve školce. Martinka se na celou akci připravovala již od jejího vyhlášení. Málem si půl roku dopředu balila batoh s věcmi
nezbytnými na samostatné přežití oné noci. Včera pak žadonila,"Tatínku, dáš mě nějakou baterku? Tu musíme mít na noc!"
Proč ne. Každé dítě si navíc mělo přinést do školky spacák. Učitelky se totiž jistily, aby jim náhodou některé z dětí nespadlo
na zem z klasické postele. Takhle se všichni hezky rozložili na zemi a nic podobného nehrozilo. Skvělý nápad. Pro děti je to
rozhodně změna. Jen ať si užijí. Jenom nevím, zdali si po těch dvou dnech paní učitelky podobnou akci za rok nerozmyslí.
Snad ne ;-)
Jak už jsem nakousl v předchozím odstavci - Vojtíšek mi pomáhal budovat plot. Přitom jsem se ho ptal,"Vojtíšku, kdepak
je Martinka?" Vojtíšek odpověděl,"Maťká není tadý. Je ve kolce!" Dana mi Vojtovo povídání komentovala někdy před devátou
hodinou večerní,"Vojtíšek si také udělal podobnou bojovku. Ještě nespí!" Pravda, dnes jsme se šli koupat až v devět večer.
Preventivně, neboť se náš mladej dosti vyspal po obědě a večer by jistě dříve nezabral. Navíc mu po včerejšku opadla zvýšená
teplota, takže zase řádí jak za starých časů. Na druhou stranu, právě teď, o půl desáté již chrní. Ono to pozdnější usínání
mělo něco do sebe. Hezky to Dana vymyslela :o)
Verze pro tisk...
 24.6.2005
Opět v bazénu...Sluníčko dnes svítilo, ohřívalo řádně vzduch i vodu v bazénu. Nic nám tedy nebránilo v koupání. Děti jsem šoupli do vody a
my skočili za nimi. To Vám bylo ráchání. Není divu, teploměr ve vodě ukazoval celých dvacet osm stupínků. Vojtíšek sice
zpočátku hlásil svoje obvyklé,"To je tatínku tudený!", ale posléze si zvykl.
Vojtíšek i dnes běhal po bazénu s plovacími křidélky na ručičkách a s matrací před sebou. Pro jistotu. Dana ho však
popadla do náručí bez matrace a světe, div se, Vojtík se položil natažen na vodní hladinu. Dana ho hned trénovala v započaté
činnosti. Bezprostředně mi hlásila,"Podívej se, Vojtíšek si lehá do vody. To by se brzy mohl naučit plavat s křidýlky!" No
jasně. Když pak si Dana odběhla zalít rajčata na druhou zahrádku, já vlezl do vody spolu s dětmi, a to dnes naposled. Vojtíšek
po chvíli odhodil matraci a žadonil,"Tatínku, já ci plavat!" Tak jsem Vojtíka podepřel pod hrudníčkem a Vojta opravdu pádloval
ručkama a kopal nožkama. Opravdu dobrý začátek. Mohlo by to přinést i jisté vysledky. V každém případě Vojtíškovi daří i
případné ponoření obličeje pod hladinu. Napije se pouze občas ;-)
Mezi nejčastější Vojtíškovy hlášky poslední doby bezesporu patří slůvko nemůžu. To říká v každé souvislosti. Moje
otázka například zněla,"Vojtíšku, dáš si jogurtek ke svačince?" Vojtík pouze vrtěl hlavičkou a hlásil,"Nemůžu tatínku,
nemůžůů!"
Díky pobytu venku jsme se přesouvali domů až o půl deváté. Vojtíšek se nezklidnil, naopak řádil o poznání víc. Nedalo se
nic dělat, musel jsem děti srovnat do latě a odeslat do koupelny. Tam si vyčistili zoubky a já je pak řádně osprchoval od chlóru
z bazénu. Po vytažení z vany přišla Dana a chystala se učesat Martince vlásky. Přitom její zrak padl na špinavý hřeben. Hned
ho začala mýt pod kohoutkem. To zaujalo Vojtíška a už se vzduchem neslo,"Tedá?! Co to jé? Todle jeé?" To jsou slovní
obraty, viďte? ;-)
Závěrem mi dovolte komentář k dnešním fotkám - Na první jsou vyobzazeny detičky, právě vylupující čerstvé hrášky z
lusků. Kupodivu se dnes ani pořádně neprali. No a na druhé fotce právě griluji makrely- naši dnešní večeři. Kdo tedy vařil?
No,přece tatínek. Jenomže maminka nám ryby velice dobře naložila do koření na ryby. Mňam :-) Jí tedy patří dík.
Verze pro tisk...
 25.6.2005
Vojtíšek chce sám plavat v bazénu...I dnešní slunečný den jsme strávili v bazénu. Koupali jsme se těsně před obědem, to sluníčko zmizelo za oparem.
Odpoledne se děti dostaly do vody až po třetí hodině, neboť si Vojtíšek přispal. Nebylo kam spěchat, Český
hydrometeorologický ústav zveřejnil vážné varování - nad našimi hlavami se nedostává ozónu a tudíž je UV záření velmi
agresivní. Martinka se v bazénu bavila obvyklým hraním a plaváním na matraci. Zato Vojtíšek se od včerejška chce učit plavat
bez matrace. Jak jinak si vysvětlit jeho neustále žadonění,"Taťkó, já ci plavát!" Tak ho popadnu pod hrudníčkem a Vojtík se
natáhne na hladině. Nožkama kope dobře, jenom ručičky prozatím nezapojuje. Škoda. I přesto by se mohl do dovolené naučit
plavat s křidélky. Moře navíc nadnáší, takže by si dovolenou jistě užil. Na fotce vidíte, jak Vojtíšek odpoledne lanařil Danu, aby
s ním plavala ;-)
Vojtíšek poslední dobou používá samá záporná slůvka. Posuďte sami,"Není, nejde, nemůžu, nebudu!" Z výčtu zcela
exceluje slůvko nemůžu. Vojtíšek jej používá ve všech situacích,"Nemůžu spinkat! Nemůžu hamat polívčičku!
Nemůžu todle děát!" Totéž platilo i během dnešního oběda. Nechtěl(Tedy nemohl) jíst polévku a pak i bramborové
knedlíčky se salámkem. Jelikož se ve svém jídle jenom nípal, my snědli vše na přidání. Vojtíšek dojedl a chtěl ještě. Bohužel,
měl smůlu, nic nezbylo. Tohle dělá s velkou oblibou. Jíst chce, až když není co. Lump jeden ;-)
K odpolední svačince nám Dana připravila velkou mňamku - nepečený dort s čerstvými jahůdkami. Vojtíšek ho jedl velice
dlouho. Nejprve jej musel roložit na piškoty, jahůdky a zakysanou smetanu. Až poté započal s jeho konzumací. Přitom se
značně zamazal, ale venku to nevadí, že?
Neuvěřitelné podvečerní dusno nám přineslo bouřku s dosti silným deštěm. Nechyběl ani krátký výpadek proudu - než
jsem stačil přinést do kuchyně svícen a zapálit svíčku, dodávka elektřiny byla obnovena. Což o to, jenomže nenaskočil
nedaleký přípojný bod bezdrátového internetu, takže se dnes potupně připojuji přes vytáčenou telekomáckou linku. Jak již jistě
víte, telefon máme zrušený, jenomže nás odpojí až šestnáctého v příštím měsíci(Dnes se to hodí). Poté Vám v
takovémhle případě aktualizaci rozhodně nepřinesu ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.6.2005
16.6.2005
17.6.2005
18.6.2005
19.6.2005
20.6.2005
21.6.2005
22.6.2005
24.6.2005
25.6.2005
- 
24.5.2007
