 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Dovolená V. - drotári a droty
| Článek ze dne: 07.08.2004 | Přečteno: 6271 x |
Ani ve čtvrtek, tedy šestý den naší dovolené na Slovensku se počasí neumoudřilo. Dnes po ránu venku vytrvale
pršelo. Kolem deváté hodiny jsme se konečně otráveně sešli na verandě ke snídani a strategické poradě. Termální
koupaliště bylo zavrženo jako první v řadě. Padlo konečné rozhodnutí - po obědě jedeme do Žiliny na prohlídku
Budatínského zámku, respektive muzea, v němž se nalézá Drotárska expozícia.
Dvě hodinky před obědem přestalo pršet a déšť přešel v drobné mlžení. Hory se zahalily do závojů mraků a
kouřících lesů. Strejda se zahleděl z okna a prohlásil,"Jdeme na houby, jistě porostou. Kdo půjde se mnou?" Martinka
si právě krásně hrála s Radečkem v chatě a tak jsem se strejdou a jejich nejstarší dcerou vyrazil pouze
já. No, nakonec nebylo zase tak o moc stát. Všude v lese se nalézala téměř stoprocentní vlhkost a po prochození
asi tak pěti čtverečních kilometrů se na dně kbelíku skvělo pár pokřivených hříbečků, jedna muchomůrka
růžovka, klobouk od bedly a strejdova chlouba - překrásně modrající exemplář hřiba koloděje. Určitě se
nejednalo o hříbka satana, to bychom už určitě na sobě pozorovali nějaké změny. Od večeře uplynulo již
několik hodin(Tento článek píši aktuálně ve čtvrtek večer, neboť jsme na chatě zůstali sami s
Danou a Vojtíškem). Děti houby nechtěly, takže v pohodě ;-))
Odpolední výlet směřoval do Žiliny, jak jsem již naznačoval. Alespoň že déšť ustal. Dnešní výlet jsem
jel vyjímečně já první, neboť Dana měla teoreticky nastudovanou cestu. To jsme ještě nevěděli, co nás cestou
čeká. Během jízdy se totiž z rádia ozývá upozornění o dopravní nehodě na výpadovce ze Žiliny. "No jo, už
je to tady!", komentuji po chvíli zácpu v levém pokračovacím pruhu. V tu chvíli mi Dana ukazuje vlevo
věžičku,"Hele, támhle je zámek, vezmi to před vodou(Tedy Váhem) doprava.
Zabočuji a celkem
geniálně zastavujeme těsně před podchodem, jímž se dostáváme až na most přes Váh. Dětičky upalují s
námi, neboť nám příliš času nezbývá. Poslední prohlídka je totiž od čtvrt na čtyři a hodiny právě ukazují
tři. Přecházíme rušnou a řádně rozkopanou hlavní silnici a dostáváme se ke dvoukolejné železniční
trati. Vyšlapaná tráva ukazuje, že se tudy normálně chodí, my se tedy vydáváme v cizích šlépějích. Konečně
stojíme u zámku, jenomže z opačné strany. Obcházíme celou stavbu těsně kolem obvodové zdi obrovskou
džunglí neposekané trávy. Dětičky mají z takového průchodu náramnou radost. Vojtíšek si spokojeně
pobrukuje na mých zádech v krosničce. Ještě jednou doleva, doprava, a doprava. Před námi se otevírá
pohled na zámek. Stihli jsme to. Huráá! ;-)
Zámek byl naposledy rekonstruován památkovým úřadem někdy v letech 1976 a je to na něm vidět. Ovšem vnitřní
prostory nemají chybu. Procházíme se spolu s průvodkyní po expozici drotárského umění a obdivujeme, co všechno
je možné z drátu ukroutit. Uvnitř se bohužel nesmí fotografovat, takže Vám žádné detailní foto nenabízím. Postupně
se dostáváme do dalších prostor zámku a prohlídka končí ve věži. V každém případě je na co se koukat.
Verze pro tisk...
| |
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
Zabočuji a celkem
geniálně zastavujeme těsně před podchodem, jímž se dostáváme až na most přes Váh. Dětičky upalují s
námi, neboť nám příliš času nezbývá. Poslední prohlídka je totiž od čtvrt na čtyři a hodiny právě ukazují
tři. Přecházíme rušnou a řádně rozkopanou hlavní silnici a dostáváme se ke dvoukolejné železniční
trati. Vyšlapaná tráva ukazuje, že se tudy normálně chodí, my se tedy vydáváme v cizích šlépějích. Konečně
stojíme u zámku, jenomže z opačné strany. Obcházíme celou stavbu těsně kolem obvodové zdi obrovskou
džunglí neposekané trávy. Dětičky mají z takového průchodu náramnou radost. Vojtíšek si spokojeně
pobrukuje na mých zádech v krosničce. Ještě jednou doleva, doprava, a doprava. Před námi se otevírá
pohled na zámek. Stihli jsme to. Huráá! ;-)
-