 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Dovolená v Bulharsku - den první
| Článek ze dne: 30.08.2005 | Přečteno: 6301 x |
Naše letecká cesta do bulharské Varny začala v neděli ráno o půl páté v Hradci. Přes internet jsme si předem vyhledali autodopravce z Pardubic, jenž nás měl
bezpečně dopravit do Prahy na letiště. Obě cesty za dva tisíce, to jde, ne? Pán opravdu v neděli ráno přijel s vozem Ford Tourneo. Všichni jsme se pohodlně naskládali do
auta(Děti do svých autosedaček) a frčeli vstříc metropoli.
Čekání na letišti se nakonec poněkud protáhlo, neboť cesta do Prahy proběhla nečekaně hladce. Vojtíšek byl před nástupem do letadla značně neklidný a co chvíli
utíkal někam do krámku za plyšáky. Ostatní tři dětičky se vozily na pohyblivých chodnících v odletové hale. Pouze do chvíle, než malá Danilelka zmáčkla havarijní stop
tlačítko. Chodník se zarazil a všichni museli chodit pěšky. Nejenom naše děti. Alespoň jsme otestovali bezpečnostní funkce. To z nás měli na letišti radost, viďte? ;-)
Nastal čas k přesunu do letadla. Při průchodu bezpečnostními rámy jsem se ukázal jako skrytý terorista. Notebook mi důkladně prolustrovali, žádný problém. Dokonce
jsem ho musel vybalit a otevřít. Zato v tašce na kameru objevil rentgenovací přístroj manikůrové nůžtičky. A to jsem prošel napoprvé zcela bez problémů. Obsluha zařízení si
mě však zavolala při odchodu, neboť se jí něco nezdálo. On se ten záznam dá totiž šoupnout i trošku dozadu. Hned jsem je musel nůžky odhodit do připravené nádoby.
Nedá se nic dělat, ostré předměty na palubu letadla prostě nepatří ;-)
Náš stroj Mc Donnell Douglas - Boeing, typ nevím jaký, bulharské společnosti Bulgarian Air Charter stál již nastartovaný na ranveji. Následoval přesun po schůdcích
dovnitř a Dana se ještě pohledem rozloučila s pevnou zemí. Velkým dopravákem letěla zcela poprvé. Vojtíšek také. Zato Martinka je zkušená cestovatelka - po dvou
předchozích letech již všechno zná a Danu náležitě poučovala. Kapitán letadla nás ještě přivítal plynnou angličtinou na palubě, letušky poučily, jak máme nasazovat
dýchací masky a jak nafukovat záchránné vesty po nouzovém přistání na moři. Plni optimismu jsme se zanořili do sedaček. Nic nám již nebránilo ve startu. Snad ještě
zbýval povel z řídící věže. Letadlo pomalu zajelo ke startovací dráze. Tam byl ale řádný provoz. Před námi stála připravena na start dvě letadla a za námi další čtyři. Přitom
mezi starty přihučelo na dráhu ještě nějaké přistávající letadlo z opačné strany. My pak startovali po tom před námi s odstupem několika minut. Jak je vidět, řízení letového
provozu to má pod kontrolou :-) O tom jsem příliš nebyl přesvědčen ve Varně, kde letiště připomíná u nás dobu spíše minulou ;-)
Motory zahučely na plný tah, brzdy uvolnily kola a nastalo známé startovací přetížení. Kola chvíli drncala po dráze a hup, už jsme plachtili vzduchem. Čumák pěkně
vzhůru a letadlo stoupalo na letovou hladinu deseti kilometrů. Dětičky si užívaly pohledů z okýnek a Vojtíšek se naopak zlobil. Nechtěl sedět u mě, vzala si ho tedy Dana.
Nejvíc pak řádil při přistávacím manévru. Měl sedět připásán. Jenomže pásy jdou velice lehce rozepínat, tak se Vojtík neustále odpásával. Byl to marný boj. Posádka s námi
navíc při minimální rychlosti párkrát nepěkně zacloumala a v jednu chvíli dokonce nastal šílený propad. Při pohledu na skály pod námi to stejně bylo jedno, v takovém
případě nezbývá nic jiného, než důvěřovat pilotům. Ještě pár úhybů a řách, dosedli jsme celkem měkce na dráhu mezinárodního letiště ve Varně. To Vám ale bylo drncání po
panelech, zlatá Ruzyně. Všichni nadšeně tleskali, že jsme let přežili ;-) Kolega mě však před odletem varoval,"Ti cestující v tom letadle Air France také tleskali a následně
posádka letadlo neubrzdila a to vyjelo z dráhy. Jen tak tak se díky včasné evakuaci nikomu nic nestalo. Než letadlo začalo hořet, byli všichni venku!" Takže pozor na to, kdy
vlastně tleskáte ;-)
Verze pro tisk...
| |
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
-